Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se"LOLITA"
Autor
Konstantinidisová
abych ji nikdy nepoznal
a nepotkal
opíjej se ještě chvíli
a nekaž mi o nocích za úplňku
pane můj
ještě jsem neviděl
a snad ani nechci
už nikdy
znova
abych ji nikdy nepoznal
a neztratil
abys mě netrestal
opětovanou láskou
abys mě neuvedl opět v pokušení
pane,
nedopusť abych tu samou
miloval znovu
za stejnou bolest
za stejnou
cenu…
abys nedopustil na ní
mě vidět
mě vidět a zvábit
Bůh ochraňuj tu sladkou
nevinnou neznámost
mezi námi
Abych ji jednou nemusel
dávat spát
sám se sebou
Bože, ochraňuj!!
A žehnej tomu tělu…
Kdybych mohl, zvolil bych
vlastní malou záchodkovou smrt
se sebou
(s kým jiným!?)
A třeba i před zrcadlem
jen abych ji nemusel milovat!!!
ne za každou cenu…
A její bolest!!
Abych ji nikdy nepoznal…
abys mi nedopustil
ve své
rozvernosti
Pane,
…můj Neslyšný!!
Nedopusť na ní spáchat
a mě přežít náš společný
hřích…
Kdybych ji nikdy nepoznal
ni neokusil
neviděl bych tebe
jak v podchodech dopřáváš si
za vysypanou popelnicí
s rozkoší z nezbytnosti
to pro Vás,
ta rána ve své bohatosti
nejtěžší!!
Ve svém chudém intelektu…
Neviděl bych tebe
a zůstal nepoznán
(s ní)
zmilován tebou…
…
..
.
Kdybych ji nikdy neměl
jako Tebe…,
tak jistou
nezachycen při koupelích
kdy dopřáváš si svého nitra
orámovaná klíčovou dírkou
nevyl bych do noci
jako Vlk s vlky
-hladový-
ne tak nahlas
to kvůli studu
a Tvé ješitnosti
kdyby tě kroužkem kovu
navěky neokusil…,
moje malá!!
…
..
.
Asi bych zaplakal…
…nebo tě utopil!
Ve své ubohosti…
Abych ti jednou zašeptal
neslyšně to tajemství
zavřeného pokoje
Abych ti prozradil pár z tvých
práv, co zůstala ti
abys mohla procházet pod mými okny
a v očekávání stárnout mi v dohledu
a abys mohla zvolávat má čísla po nocích
a doufat, že nikdy nezvednu
A že jsem už podruhé neusnul…
Kdybych ti tenkrát nevypadl tak náhle obnažený
z parapetu do ulic
a přímo do náručí
v tom věčném čekání na zázrak
když jsi mi procházela pod okny
dolít mi oleje do svícnu s číslem 12 458
podle západní zdi
a Hřbitovní ulicí
a už jen sporadicky pozamést listí ze stromů
už
jen ze zvykua z jedné Tebou, pane!,
nepožehnané lásky
abych ti nekradl vzduch už z dvojtaktu
a abys mě nikdy neviděla
tak moc nahého
a tak nemocného…
(a v bezmoci)
už
bez vlasů co jsi sama
zasila vlastní vůlí
i chtíčem…
o hladu nemluvě…
bez vlasů
(ale s rozumem…:)
Moje malá…, Janičko!!
Abys mě nikdy neviděla
jak tě pod víčky potmě
a potají
miluju…
Abych ji nikdy nepoznal
jak se mýlí, když poslepu opisuje
ze zkušených
Abys jí nikdy nebyl ni nebil
svou Mikulášovou holí
Já v ní jen jednou zapomněl probudit dítě a ona
drze
už ani nevymetá
Tvé stopy v pavučinách
vánočních stromků
Kdyby ti nikdy nedala
okusit ze svých opusů
kdyby ti nikdy nehrála do uší
tak nahlas
tak špatně
a tak potichu
zároveň…
A aby ti ráno úplně neodešla
nikdy
ani pro úplnost
ani do noci,
Tam bys zaboha nenašel, …!!
pod svícny tma
pravdou
nevyšitá…
když jak špetkou pod nehtem
krucifixem
bodá a bodá vlastní tělo…
Abych ji přitom neviděl…
topit se
vlastní krvi…, Wopi!!
Abych ji nikdy nepoznal
A nepřečetl doslova…
Abych ji nikdy neviděl
jak se kaje na burzách cti a ješitnosti
jak slepý slepého
jak leží anglické trávě v náručí
A tyká si s psími exkrementy
a posléze
taje už samotná studem v slzách
… i před tebou
(i před davem)
v ulicích…
i pod Tvými Jemnými obvazy ze šátků,
s vanilkou od maminky
abys ji příště už nepomáhal
psáno ve větvích
stačí zaklonit hlavu
…a abych ji takovou nikdy už nemusel
i s tebou
v násilí vodit do parků
pro její trest
za něžnost…
…
..
.
abych ji nikdy nesvedl
z rozcestí
abych ji nepožádal
abych ji nikdy nemusel platit
…když viní mě za den
a když plive mi na měsíc, že je ho jenom
půlka
…jak mě
:-)že zaváté hvězdy schoval jsem naschvál
a potají
aby mi ani jednu omylem
neodnesla
aby mě nikdy neviděla
jak z prevence
trpím si
klaustrofilií
abych se od ní nenechal sát už jen kvůli cti
a já abych jí přestával dusit
svou
trapnou zamilovaností
a těmi otrávenými lízátky
a… začal ji
učit
životu
…bez sebe…
abych tě nikdy nedostal v prosinci
z recese
abys mi nikdy nedala
nic než
sebe…
Má Lásko...!!
aby ti Bůh požehnal
a aby nás nikdy neviděl
jak se zamykáme v dětských pokojích
s plyšákama
a jak si nehrajem´
a Bože Tvůj a můj Neslyšný,
nedej aby nám bylo dovoleno
nadále utíkat
přede mnou a před její troufalostí
do nocí
a dál…
kdybych tě nikdy nepoznal
nežil bych
…ne doopravdy
a ty bys mi neumřela
kdybych tě nikdy neviděl,
Lolito,
nedýchal bych
po právu
Jen bych kradl
…
..
.
Bože, …Bože můj Neslyšný,
Cos to dopustil…?
Jsem jen ten hloupý, co uvěřil jen jednou
a to Vám, pane!!
Tak co mi ještě odpustíš??
Co všechno ještě?
Chtěl bych nezemřít
a chtěl bych nepotkat potkaného
ve vašich vystydlých posluchárnách
nafouklých soudností
k Vám
u Vašich nohou
a spálených kostí
a Vaší opilé krve
pokleknout
… ale jen s ní…
před Vámi
…ale aby ji nikdo neviděl
(bez občanky)
ve vašem sedmém dni,
můj Neslyšný,
se zastavím na ranní kávu
a na slovo o tom
jaké to mohlo být
a bylo…
a zda Vám to, pane můj,
správně všechno vyšlo
v rovnicích…
můj pane…,
už jen pár kostek ledu
do krve
a pár anonymních obětí
a Bože prosím,
už nedopusť,
abych já…Já!!
miloval
znovu…
Byť jedinkrát…
ni Lolitu!!
Aby nám někdo už odpustil
Aby nás vyvedl z omylu…
. . .