Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNáš příběh
13. 07. 2012
17
36
4127
Autor
Čudla
Nevím co by se stalo
kdybys odešla
nastala by věčná noc
a já zestárnul bych sám
Tak prosím neodcházej
ať mohu volně dýchat
spolu půjdeme dál
z malých věcí se radovat
Polož hlavu na mé rameno
a poslouchej báseň
kterou jsem ti napsal
ve chvílích beznaděje
Když na tebe myslím
v hlavě mi zní
zvláštní hudba
a tají se mi dech
V duchu si pouštím
náš příběh pozpátku
a vidím proč naše láska
nemá konec...
36 názorů
HadrovaPanenka
22. 07. 2012marcela.m.
13. 07. 2012
V duchu si pouštím
náš příběh pozpátku
/*
až moc blízké
.. a co se mi líbí, je tenhle verš
Když na tebe myslím
v hlavě mi zní
zvláštní hudba
a tají se mi dech
/**
blboun nejapný
13. 07. 2012
MKbaby ani nevíš, jak jsi mě potěšil svým rozborem mé básně. Konečně jsem pochopil, co jsem to vůbec napsal!! Ale teď vážně. Opravdu jsi to popsal pěkně.Líbí se mi to. A nejvíc se mi líbí, že se ti to líbí. Přeji krásný den.
V této básni básník popisuje těžký život geniálního autora poesie, kterému je jeho genialita naprostou překážkou v praktickém životě, neboť si neumí vytáhnou rolety či žaluzie, obsluhovat vypínač ani otevřít okno, díky čemuž je ponořen do tmy a zalyká se vydýchaným luftem. Soudíme tak dle veršů "nastala by věčná noc" a "ať mohu volně dýchat".
Básník je dokonce tak roztržitý, že si zapomněl sundat sluchátka od přehrávače, díky čemuž slyší hudbu a neví, odkud se tato bere. Psychicky zdeptán tmou a neustále znějící hudbou píše s baterkou v ruce veršovanou žádost své milé, aby přišla a vysvobodila jej. Žádost ovšem nebude vyslyšena, neboť ji neumí odeslat, a tak je básník odkázán na náhodný příchod své milé, dal-li jí ovšem předem klíče od bytu.
Zmatený básník, v mládí zřejmě vášnivý kinoamatér, si v duchu pouští pozpátku osmimilimetrové filmy, do nichž coby hrdinku dosazuje svoji milou, jejíž mlhavý a rozmazaný erotický obraz v něm vyvolává vzrušení, avšak děs vyvolaný nepřátelským okolím (tma a znějící hudba) mu zabraňuje ve vyvrcholení (verš "vidím proč naše láska nemá konec"). Blok ovšem může být i v domnělých malých rozměrech básníkovy tělesné výbavy, na což lze usuzovat z verše "z malých věcí se radovat".
Celkově jde o popis psychiky roztomilého nepraktického jedince na pomezí geniality a neschopnosti samostatné existence, který vyžaduje stálý dozor ošetřovatele/ošetřovatelky.
------------
Odpusť, moc se omlouvám za detailní pseudorozbor básně, ale já nemohl jinak :) Je to pěkné! *t
Anonymní_Veršotepec
13. 07. 2012
Někdy se to dá říct třeba očima, gesty a pak slova nejsou potřeba. Děkuji za návštěvu Evženie.