Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se.let it burn.
Autor
unisex
"Je to sice blbý, ale musím frčet," řekla mladá žena ležící na posteli a sundala dlaň z hrudníku o pár let staršího muže.
"Je to sice blbý, ale musím frčet," napodobil muž její vysoko položený hlas, posunul hlavu na její břicho a levačkou ji objal pod ramenem.
"Už je to tu zas," řekla naoko otráveně žena.
"Už je to tu zas," zopakoval muž, zvedl se na pravém lokti a hlavu přiblížil k její.
"Já tě nesnáším," řekla žena a políbila muže otevřenými ústy.
"Je to sice blbý ─ " muž oddálil hlavu a přesunul svá ústa k malému uchu " ─ ale musím frčet," zašeptal.
Mladá žena se pobaveně usmála, jemně muže odstrčila a posadila se. Oblékla si spodní prádlo, oranžové tričko. Postavila se, ruce pokrčila v bok, třikrát se v pánvi půvabně pohnula do stran a opustila pokoj.
Muž, ruce složené pod hlavou, ji zamyšleně pozoroval.
Slyšel, jak si v obývacím pokoji pustila rádio, jak balí věci a do toho si zpívá.
Nahý prošel kuchyní do koupelny.
"To jsi mi neřekl, že už je šest," řekla do jeho zad.
Pustil si sprchu na obličej a ústy zpola plnými vody pobaveně zamumlal: "To jsi mi neřekl, že už je šest."
Proudem ze sebe smýval mýdlo, když mladá žena v červené sukni, přes rameno kabelku, vsunula hlavu do sprchového koutu.
"Vyhodím se sama," řekla, krátce muže políbila a svižně vyšla z bytu.
Muž zastavil sprchu a přesunul se k oknu. Skrze žaluzie viděl, jak si žena zkracuje přes trávník cestu k zaparkovanému renoltu, nasedá do něj, upravuje se v zrcátku a odjíždí.
S pohvizdováním se osušil, ručník uvázal kolem pasu a se zapálenou cigaretou usedl do křesla na balkoně.
Do levačky vzal mobil, vytočil číslo a přiložil přístroj k uchu.
Po čtvrtém zazvonění se na druhé straně ozval ženský hlas: "Tomáši?"
"Jo," řekl muž a dlouze potáhl z cigarety.
"Proč mi voláš? A jak se máš?"
"A jak se máš?" napodobil hlas ženy a pobaveně se zasmál.
"Jestli voláš, protože si myslíš, že už mě ne ─ "
"Jen krátce," přerušil ji muž. "Dnes se to stalo."
"Cože? Co se dnes stalo? Zase mi chceš namluvit, že ─ "
"Jsi mrtvá. Teď už nadobro ─ " řekl muž, pohlédl na displej přístroje a vypnul jej.
Několika vdechy dokouřil cigaretu a jemnými pohyby zahasil nedopalek v popelníku. Natáhl nohy, zavřel oči a odevzdaně nechal své tělo padnout do křesla.
20 názorů
vztah či spíš nevztah v této rovině... to jsem asi právě číst nechtěla... nedalo mi to nic... jen pocit zbytečné marnosti... a o ten nestojím
(takže jen to, že tenhle text nebyl pro mě... )