Ššššš ššššš... Hladím přes propast času i prostoru. Tip a.
Ano. Je to tak.
... připomněla jsi mi báseň, kterou jsem napsal před lety pro manželku:
Přání
Chci
být s tebou
ještě spousty roků
a už nebudeme vůbec vzteklí
že pohasla nám jiskra v oku
a nebudeme znuděni
že jsme léty sladěni
a stokrát jsme si
všechno řekli
Přinesu ti frézii v kapradí
tu co tenkrát do divadla
Lásko má nevadí
že už je dávno zvadlá?
Těším se, že až jako staří
budeme jeden s druhým počítat
a sluchátka si dáme naplno
až vzpomínky si začnem předčítat
A až vybijí se baterie
řeknu ti prostě
Anno moje:
„Ty znáš mé ticho
já zas tvoje“
někomu nestačí ani celá kniha, aby vyjádřil to co tato velká malá báseň, tohle přesně mám rád silný prožitek napěchovaný do pár slovíček... super
sedávám vedle tvých oteklých nohou
..pěkný místo
Tak je to správně, Bridget.
už vím, jak to myslíš. ono je to totiž zrádné a nádherné zároveň!! v jedné básni každý si najde to své.
no, to je otázka, jestli je to úzkost z toho, že nechceš, aby trpěl.. nebo je to právě úzkost ze smrti - tedy strach z NIČEHO..
ty píšeš: "a bojím se, kdy mi tě odvede Pán"
- tedy časové hledisko, to lze chápat jako strach z délky utrpení umírajícího, na druhé straně proč se bát, když věříš v Pána? a není snad prožitek utrpení vykupující?
Ach jo, asi ti to nedokážu vysvětlit. Prostě něco jiného je smrt a něco jiného umírání. Díky své profesi vím dost dobře, jak vypadá umírání...to je to, čeho se lidé bojí. Vím jak člověk vypadá, když zemře a ošetřovala jsem řadu lidí těsně před smrtí...
Víš-li, že Ti odchází někdo blízký, koho z celého srdce miluješ, je ti úzko, protože nechceš, aby trpěl.
Datum, kdy jsem se přestala bát? 24.9.1980
A jak k tomu došlo?
http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=254298
"to je můj strach o blízkého člověka, který mi odchází před očima" - pokud bys opravdu neměla strach ze smrti, tak by ses o umírajícího člověka nebála marcelko
to datum mě zajímá.. i třeba jak k tomu došlo
Ta básnička je o něčem jiném.
To není "můj strach ze smrti"...to je můj strach o blízkého člověka, který mi odchází před očima.
Už Wolker to napsal jasně ve své básni Umírající.
A věřit mi můžeš. Dokonce Ti mohu napsat přesné datum, kdy jsem se přestala smrti bát.
To ale neznamená, že se nebojím umírání.
marcelko, přečti si po sobě tu básničku.. je o strachu ze smrti.. člověk se dlouho nedokáže dívat do slunce.. tak to máš i s tou smrtí, víš.. kdyby tam ta úzkost nebyla, kdyby ses nebála toho odvodu, tak bych ti to tvoje "já se nebójim" i věřil
Strach ze smrti? Jak jsi na tohle přišel?
Možná Tě to překvapí, ale smrti se nebojím už víc jak třicet let. Špatně mě máš přečtenou...
moc pěkné marcelko..
ty máš ještě pořád strach ze smrti?
Bridget, i když je možno číst ty řádky tak, jako Ty, je to o jiném vztahu... zkus si přečíst třeba tu "...a víc tě poslouchám".
moje přelétavá kamarádka by nesouhlasila, jenže já dávám TIP
Eli, ale já mám ve své knihovně hodně autorů, kteří mi jsou blízcí a znám i básně V. Fischerové.
Eli, píšu opravdu už dlouho a nechci psát jako VF, píšu po svém, tak jak vnímám a cítím svět kolem sebe. Nechci nikomu připomínat někoho jiného, než sama sebe.
K úspornosti jsem dospěla už dříve, dost dlouho jsem se učila škrtat zbytečná slova a věř, že o každém slovu v mých básních hodně přemýšlím.
Vím, že své rady myslíš dobře a děkuji za názor. Přesto si půjdu dál především svoji cestou.
Úzkost pro mě není klišé, já vlastně tuhle hru na určování co klišé je, a co není moc "nehraju".Úzkost je pocit - jasný a srozumitelný.
Já mám ráda, když čtenář mým textům rozumí.
Janino, ty jsi vystihla to, co bylo záměrem toho textu.
(Máme doma už dva týdny bígí mimino... tak asi i proto "myslím" po "psím.)
V tom slově Pán je skryto i něco, co nabízí možnost vyrovnat se... přežít. To, že Pán si odvádí někoho, koho milujeme, dává naději těm, co zůstávají. Nevím, líp to vysvětlit neumím...prostě to poslední slovo tam mít musím.
velmi nijaké, nudné, šedé (to dá asi i zbora výběh)
ale jsou i lidé, kteří si bez podobných "veršů" zřejmě nedokáží představit od-duševnělý večírek přátel poesie..sorta nebezpečných šílenců
Slovo "Pán" pro mě otevírá i další souvislosti (obojek, vycvičená...), krásně uzavírá kruh. S obdivem*
I pro mne osobně je Pán navíc (kdo jiný?) ale nevadí. Je to silné. Osobně mi přijde škoda, že je tu málo silných věcí, které by byly veskrze pozitivní, ale to už jsme jinde. *
Eli, pro mě je ale právě to slovo velmi důležité a i když by si jej jistě pár mých čtenářů umělo doplnit, nejsem si jistá, že by to dokázali i Ti, kteří se od víry distancují.
Jiří, možnost jistě...ale já chtěla tím příměrem naznačit, že pro mě ta možnost neexistuje.
Děkuji všem za návštěvu, tipy a výběry.
Dianě za ...však víš.
Na první pohled se zdá, že intimní, osobní rámec básně nemá co říct nového a měl by zůstat v okruhu autorky, ale trvalo mi jen chvilku, kdy jsem si uvědomil, že báseň má i pěkné formální atributy, je psána bez příkras, téměř heslovitě a přitom naplněna pocity, které mimo odpovědnost nezakrývají i možnost k útěku
... vycvičená
poslušná
věrná...
...co nejmenšímu z mých jste učinili...
**
To už tu nedávno bylo, nemýlím-li se. Přirovnání naznačené v prvním odstavečku je děsivé a smuné zároveň; jen kdo to zná, si umí představit, jak první z těch stavů přechází ve druhý...
*** Soucítím až k slzám...