Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se… R.A.K.O.V.I.N.A …
12. 01. 2000
6
0
2403
Autor
Daimon Terr
Rozsudek smrti …!
Ti včera přečetla …!
Madam
v bílém plášti …!
Koktáš pár
dotazů …
Ze strachem,
a záští …!
Kolik že času …
Ještě Ti zbývá …!
Cítíš ten její …
Soucitný pohled …!
Její slova …!
Dovedně skrytá …
Za lékařský um …!
Jako časovaná
bomba tiká …!
Někde …
v Tvém těle ….!
RAKOVINA …!!!
Za pár týdnů …
Udělá „BUM ….!!!“
Budíček v šest …!
Se jen těžko
může snést …!
Sestřičky v bílém
pokoji …!
Každá je hezká …
Kdybys byl zdravý …!
Snad Ti i „postojí …“
Teď jsou jak
upíři …!
S úsměvem na líci …
Z unavené ruky
K Tvému tělu patřící …
Si berou trochu krve
vařící …!
Snad
od horečky …
Máš ten ruměnec
na tváři …
Na vizitě,
se lékaři
moc příjemně
netváří …
Den za dnem
ubíhá …
Na návštěvu
přichází
Tvá dívka
rozmilá …
Konejšivě se
na Tebe podívá …
A ty se klidně
usmíváš …
Upřímně …
Bodejť by ne …
Komu by prospěla …
Tvář jako z kamene …!
Ten úsměv …
Jsi přece celé dny
trénoval …
Jinak bys teď neobstál …!
Jen kvůli Ní …
Polykáš svůj žal …!
Srdce bolí touhou …
Ona je s Tebou …
Jen chvíli pouhou …
Máš ji strašně rád …
Až odejde …
Tvůj žal se změní …
V srdceryvný
Vodopád …
Ráno ,raníčko …
Vychází
sluníčko …
Ty ho však
nevidíš …!
Dech zrychlený …
Na čele pot
studený …!
V žilách morfium
a jiné sračky …!
Smrt si už dělá
na Tobě svoje
značky …
Bojuješ o život …!
Krutý boj …!
Nemůžeš dýchat …!
Máš strach …!
A smrt říká …
„Pojď se mnou! Pojď …“
Vzdáváš ten boj …
Vidíš světýlek roj …
Světlo tisíců
sluncí …
A tunel dlouhý …
Tě k nim pustí …
Dohrál Jsi
svou roli …
ČLOVĚČE …
Jako v bitevním poli …!
Vždycky věrná …!
Neústupná …!
Taková je …
RAKOVINA …!!!
Nepoddajná …!
Neúplatná …!
Říkáme jí …
RAKOVINA …!!!
Nesmrtelná …!
Těžko léčitelná …!
To je prostě …
RAKOVINA …!!!
Pořád stejná …!
Všude vlezlá …!
Ta zkurvená …!
RAKOVINA …!!!
Vracíš se sama …Domů …Ze špitálu …Slzy na tváři…Snad vítr osuší …Všechny naděje,které Jsi vkládala do lidí v bílých pláštích,se rozplynuly jako dým …! Oni se vážně snažili s tím něco udělat,jenže to prostě nešlo …!
Tvůj kluk,který Tě ještě nedávno tak miloval,hladil a líbal …Musel odejít s jinou …! S tou osobou ,jež nosí kosu na rameni …
Když jsi ho ráno viděla …! ACH BOŽE …!!! Byl tak studený …!!! A vůbec se na tebe neusmál …! V jediné vteřině se Ti zhroutil celý svět a nastala entropie …
Bude Ti moc chybět,ale musíš Ho nechat jít …!
Víš … On dnes ráno zaklepal na nebeskou bránu …
A někdo Mu tam otevřel … Snad už je šťastný …
Moc rád by byl s Tebou …
Ale náhle to nejde …!
Váš čas byl tak krátký …
Tvá láska je teď jen sen …
Osud Ti proklál srdce hrotem jménem SMRT …
Tím všechno končí …
Pro někoho začíná …
Zbyly Ti jen vzpomínky …
Vzpomínky na krásný SEN …
… S NÍM …
Libi se mi tvoje tecky a vykricniky, uplne mi z tvych basnicek duni v hlave jak si je ctu v duchu a poradne nahlas.
*
Kafe a cigareta po ránu,... blíží se k tobě v bílém županu...
A pak už si další nezapálím.
A pak už si další nezapálím.
Johny Brdak
17. 01. 2000
Jen ten umira, kdo jiz umrel ve svem srdci... NEEXISTUJJI nevylecitelne nemoci!!!!!!!!!!! Tisickrat se z nich lide dokazou uzdravit a tisickrat budou doktori mlit o nejakem spontannim uzdraveni... doktori, DOKTORI, DOKTORI, kteri odmitaji pripustit jine lecebne metody jen proto, ze ONI musel na to, aby mohli lecit, studovat spoustu let a potom prijde nejaky "sarlatan" se zakladnim vzdelanim a dokaze lecit lepe nez oni............. A kdo se jim muze divit?....... je to slozity, ale zkuste otevrit sve srdce a prijmout i jinou pravdu, nez tu, kterou mate zahnizdenou a zazranou ve sve hlave...... pani doktori.... i vy ostatni...
Jestliže bolest není
Navyklá na slova
Jestliže z domova
Odešla radost z narození
Jestliže slunce po setmění
Za obzor pláče do rána
Jestliže hosanna
V ukrutně dlouhé
Ukřižuj se mění...
(Josef Jelen)
Naděje?
Kde je?
Aspoň trošku, prosím
Pro Daimona
Pro (dopište se)
Pro mne
Někde je...
Je!
Navyklá na slova
Jestliže z domova
Odešla radost z narození
Jestliže slunce po setmění
Za obzor pláče do rána
Jestliže hosanna
V ukrutně dlouhé
Ukřižuj se mění...
(Josef Jelen)
Naděje?
Kde je?
Aspoň trošku, prosím
Pro Daimona
Pro (dopište se)
Pro mne
Někde je...
Je!
Když jí zkušenost hledí do tváře, tečou slzy bezmoci a vzteku, ale nevyhraje mrcha, vždycky, tak to nevzdávám :-) karta se obrací díky Němu a chleba občas padá máslem vzhůru, každý boj má svého vítěze :-) na straně utrpení má jméno Naděje, a tu nepohřbívám, ani zaživa !!!
Děkuji
Děkuji
Probudil jsi ve mě vzpomínky, před kterýma jsem si připadala už celkem chráněná, ale teď je to tady zase...nemocniční pokoj...bílé pláště a bezmocný úsměv na rtech devatenáctiletýho kluka...jednoho z nejlepších kamarádů, které jsem kdy měla
možná není dobré jen tak zapomenout
díky
možná není dobré jen tak zapomenout
díky
Nemám slov, to nepotřebuje komentář...
Jen možná ukápne slza,
na práh, ten Tvůj,
když už není, tu, není,
Ten, Ta, zkrátka ONI...
Jen možná ukápne slza,
na práh, ten Tvůj,
když už není, tu, není,
Ten, Ta, zkrátka ONI...
neumím nic dodat
bylo by to zbytečné
jednou jsem takhle viděl umřít anděla
v tomhle roce je to sedm let
nikdy na něj nezapomenu
bylo by to zbytečné
jednou jsem takhle viděl umřít anděla
v tomhle roce je to sedm let
nikdy na něj nezapomenu
celkem...slušný! hele, akorát si myslim ž e by moh bejt větší akcent na NĚM na jeho KONÁNÍ a na tý smrti...aby se hajbali všickni proti sobě zatimco takle se mi zdá že Smrt je tam jenom jako Smrt, panák v hrdle