Horolezecká

Ten horolezec byl ale pacholek
stále by jen lezl na venušin pahorek

Molochovo neotřelé slovní tušérství

1.
Bez debaty šlape na paty
Tomu kdo se nechce slovem prát
Působí mu denně přehmaty

Den Hoblin

Chladné stěny
Žádají její
Plamenění
Z tátovi dílny

Místo tečky

Nad postelí otazník za tečku stojící
Jak rád by jsi ho zavěsil mít tak kam a čím
Asi opět nad postel, jak háček k udicím
Co v klidu po tmě rozhodím stejně nic nechytím

Zrcadlo

civěl jsem do zrcadla
ten odraz se mi smál
a já se přitom mračil
bylo mi to divný

Dvacátá třetí komnata

Vždy jsi jen odmykal
A stále mířil vpřed
To rozum dá
Kdo zamyká

V čertových brázdách

Zas mě kdosi sejmul
nestačím se divit
označen za obejdu
hovado s tělem hnidy

Život v blues

ten večer jsem šel roznášet smutek
byl pozdní den a začal máj
a já místo trhání kytek
jsem šel do báru kde dobrou whisku maj

Psanci

jsem rád
že tě zase vidím
práce plno
trochu se stydím

Averze

do rukou vlož
sudičkám kýbl a nůž
ufiknou beznadějnou marnost
příštích dnů

Usherovy smysly

jak zběsile tepe mi tep jako vteřiny
a postel už stelou mi na stará místa
chci trhat a rozmetat naduté peřiny
kde k bdění mě ukládá bolest v má třísla

Sobotní návštěva

Říkala mi
že je jí divný
jak se pořád směju
furt a všemu

Hroší kůže

Poslední dobou začínám sledovat
jak mi stárne kůže
Ne že by mi to vadilo
dyk je to jenom pružný potah na masových matracích

Memento Mori

Na bělavých svazích
Pavlovských vrchů
Běhají stíny
Víc než kdy jindy

Kravaťák

Přišel
mi říci klišé
pan kravaťák
Že mě zná

Strnulost v obraze

Špatný malíř sáhl po paletách
Duši obtáhnul a se studem plách
Nedokončený
Obraz schovává

Srdečná

Člověk se každym rokem učí
Že život není jen když srdce tepe
A ono bouchá
V žeberní pouta

Ples mrtvých

Tančící pod velkým lustrem mají v oku chlad
Bílé tváře od pudrů zápach nadýmá
Pavouci z koutů pro štěstí koštětem smetený
Utíkají po parketách než je nohy rozdrtí

Ironie

Trávo
Travičko zelená
Modli se
Budeš spasena

Mimoňov

Fénix

Jak duše spřízněná
tak musí být překrásný
Let horkým vzduchem
letních veder nespoutaný

Luna

Mládí
tě hladí
Při usínání
Po skráních

S lahví

S lahví se opíjím
promíjím
střízlivým kamarádům
Všechno se odvíjí

Chvilka melancholická

Těžko chápat smysl slov z povídání
Které není z hlavy tvé ale z lhaní
Večer co večer v půlnočním sněhu
Najdeš jen chlad a mrazivou něhu

Mramor a plamen

Probudil mě pláč. Absolutně jsem nedovedl pochopit, odkud se vlastně bere, když jsem věděl, že jsem doma sám. Byl jsem zvyklý jen na tlukot mého divoce poklidného srdce, které do ticha noci křičelo nejohranější rytmus na světě. A přesto ho nikdo neslyšel.

Podobenství

Ze záňadří
vylovíš svůj ostrý břit
Trochu hrdá
že smíš si mě vzít

Osud Motýla

Byl to docela obyčejný Motýl. Jako každý jiný. Rudohnědá barva křídel byla pramálo vidět v tmavém přítmí sklepa. Seděl zaprášený na betonové podlaze, celý se klepal a já na něj málem šlápl.