Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCestou do Žatce
Autor
Movsar
Žil prý kdysi žid jménem Ahasver. A ten se měl vysmívat Ježíšově proroctví o Posledním soudu a jeho návratu na zem. Ježíš mu odvětil: "A až se vrátím, tak ty tu ještě budeš." Měl jsem jako student spolubydlícího. Miloval železnici, řídil trenažér, na plakátu nad postelí měl lokomotivu a sbíral vláčky. Já se tenkrát v duchu smál. Ale co je to smát se v duchu? Lidé slyší lecjaký smích. No a teď se jako ten bludný žid toulám mezi nádražími zapadlých koutů země a čekám na přípoje.
Láska z chodbičky
Starý vlak s oprýskaným zeleným nátěrem by mohl do okolí klidně svítit růžovou. V Ústí nad Labem přistupují dívky s velkými taškami, co musejí pojmout týden života na internátě, a nakukují do našeho kupé. U okna sedí vojáček, studuje cosi z monitoru příručního počítače a je zasněný. Možná si prohlíží afghánskou poušť nebo pískově bílé domy Falúdži. Vše v reálném čase a dokonalém fotografickém znázornění. Kdoví. Dívky si však prohlížejí jeho, pozorně, něco si špitají. Když vlak zastaví v Teplicících a uličkou se pohne k odchodu lidská vlna, jedna z nich se proti všem zákonům fyziky zastaví a na mladého vojáka se něžně usměje. Není to úsměv doprovázející defilující osvoboditele na tancích, je to úsměv zcela soukromý, nádherně soukromý. Tiše mu závidím.
Duchcov
Jsme v Duchcově na nádraží. Oči malé ženy v nepadnoucí uniformě unyle plavou nástupištěm. Pak zdvihne ruku z kapsy kabátu a několikrát zamává baterkou. Vlak rozvíří podzimní listí a plivance lesknoucí se ve světlech lamp. Rybinou nasáklé pohledy a zaschlé sliny jsou společnými jmenovateli všech nádraží. Jsou jak čísla v učebnici počtů a zároveň jako poezie vepsaná tužkou po stranách těch knih.
Motorák z Mostu
V kupé motoráčku z Mostu do Žatce, nevytopeného a jen o něco většího než je jeho plastový model, sedí parta mladých cikánů. Zapomněli na pivo a cigarety. "Ale dělej, jen tři minuty, dyk," zvolá na nejmenšího alfa samec. Nakonec ale nevydá dítě osudu nočního nádraží a nenavazujícího spoje a spokojí se pro pár dalších chvil s teplou dlaní sotva vyrostlé dívky. Tedy jiného dítěte. Jako bych byl ve vlaku spojujícím příměstské čtvrti Paříže, čeština přirozeně zaniká v hluku pražců a ramena v koženkových bundách se začínají natřásat energií a latinským rytmem. V Žatci je kromě chmelnic i pasťák.
Balkánská cesta
Z Postoloprt do Žatce musíme výjimečně autobusem. Rozkodrcaný starý Ikarus jede krajinou ponořenou už do podzimní tmy neosvětlený. Jako by v devadesátém druhém odněkud od Vukovaru vezl srbské krajany serpentýnami a lesy domů. Už se jen vyhnout pár kulometným hnízdům a rakijí můžeme stvrdit staré národovecké heslo Bog čuva Srbe. V Žatci roku 2012?
9 názorů
díky kapso, řekl bych, že vlaky jsou na tom ještě dobře. dá se snít i v ícéčku či pendolinu, jen tě tam častěji z toho snění ruší procházející "cestušky" s nabídkou čtení. obvykle vede blesk. když se koukneš do řad před sebe, tak pak vidíš ten blesk v několikeré ozvěně.
s městy je to už mnohem horší. ty jak se obléknou do nového pro turisty, je to zkáza. viz praha a krumlov. chci uchovovat jako tajemství sdílené jen s básníky to, že existují ještě města, co neztratila patinu. tábor, žatec, jáchymov, litomyšl.
děkuju všem za čtení azprávy, původní reakci jsem smazal, dejte uživateli funkci navíc a ...
Zajímalo by mě, jestli to kouzlo dráhy zůstává i v nových mašinách a vagónech, nebo k tomu člověk potřebuje trochu té ,,české špíny" a opotřebení.
aleš-novák
18. 10. 2012Celkem ti zavidim, jak umis spojovat veci a psat tak v podstate o nicem, a pritom to neni jalove.
Ikarus... není možná. A já myslel, že jsem ještě v kontaktu s jakousi periferií.
Prolog dobře nadhazující, četba mě svěžila. Leč, fabula stále ta samá - je to tedy literatura, nebo spíše fejetonistika?
Květoň Zahájský
18. 10. 2012Pomalu už by tvé mikropříběhy vydaly na knihu. Mohla by se jmenovat Ajznbonmoty. (-:
V prologu by se (spolu se skokem v čase) hodil odskok na nový řádek (odstavec).
Jinak bez výhrad a se známkou "dobře se to četlo"; lépe, než jeden z minulých dílů (z hlavy ale nevím který -- ten přes Libeň to nebyl) tvých vlakopisů.