Miniatury nejen z kaváren a tramvají

Budějovická

Uprostřed kvasu podnikavců hraje virtuos na housle. Tempo vždy přizpůsobí rychlému kroku těch, co tu mizí jako pára nad hrncem. New Yorku se prý říká melting pot. Možná ne pro to, co se v něm taví, ale pro to, co bublající káď velkoměsta odpařuje. Na ohni spěchu, za hudby smyčců.

 

Costa Zoo

V kavárně bratrů Costových na Andělu odděluje hosty skleněná stěna. A je to dobře, protože vedle mě sedí tři dívky ne nepodobné šimpanzicím. Krmí se zákusky, drobky létají okolo, vpadlé do křesel roztahují nohy v chlípných úhlech. Dívám se na ně a jedna praští koktejlem o sklo, až to zaduní. Šimpanzi jsou známí obrovskou silou. Pan Darwin by tu jistě pil kávu také rád.

 

Marnivý Štěpán

Pervitinista Štěpán si píchl roztok s nadměrnou dávkou amfetaminu do rtů v domnění, že se stane atraktivnějším a přijatelnějším pro své okolí. O něčem podobném slyšel mluvit jakousi paní z rádia.

V obličeji dočasně ochrnutého Štěpána okolí ale dále nepovažovalo za přijatelného. Nicméně atraktivita je výrazně subjektivní kategorie, utěšoval se Štěpán mlčky.

 

Obchodní centrum

Obchodní dům stojící v nedělním poledni. Ulice a náměstí, jimiž je stavba protkána, mají imitovat město. Snad rovnou stát. Impérium! zvedne obočí zasněný manažer. Všude kolem krouží pravdy spektáklu. Člověk si má vybrat. Má si, jak radili nenapravitelní folkaři, za svou pravdou stát. Zde se tedy vzácně shodují zálesáci s uhlazenými obchodníky. Místo průniku. Woodcraft, lesní moudrost prorůstající ocelí a sklem módního salonu. Vyjadřuje tím rezignaci, omyl, nebo straží past?

 

Tramvaj na počátku zimy   

Ženy shrbené nad tkaničkami bílého sýra. Pletačky korbačíků. Představ si jich plnou tramvaj. Ponořené do práce, žádají jen o trochu klidu: při pletení se snadno spletete. Čichovou kulisu zajišťuje divous ve špinavém kabátě, s množstvím igelitových tašek u nohou. Sýr musí zrát, to ví každá pletačka. (Ale za okny je krásný podzim.)

 

Loď

Pod kýlem skleněné lodi na Andělu proudí lidé a ani netuší, co se děje nad nimi. V podpalubí manažeři rozdávají úkoly. Den tu má více než jen čtyřiadvacet hodin. Strojníci i prostí dělníci moře ušpinění zářením displejů pracují do zemdlení.

A na palubě? Tam se kouří doutníky, tančí waltz a hledí do košířských dálav na levoboku. Občas vybraná společnost dostane chuť na kaviár. To pak přijde na řadu dlouhá červená ryba plující dole po kolejích. Ještě že už jsme o zastávku dál.

 

Drama na Národní

Mluv na mě řečí milenců, zpívá do cinkotu lžiček a šumění cukrů britská popstar. Zpívá z reproduktorů umístěných někde u stropu. Její hlas je omamně krásný. Snáší se jako fentanyl z větracích otvorů k rukojmím na Dubrovce. Jsem její písní opilý, ale kofeinové antidotum mě drží při životě.

 

 

 

 

 

---