Vlakem k Táboru

Ohlédnutí na cestě

Věci bytují, řekl Martin H. Koleje smíchovské trati odrážejí světla lamp a odnášejí je někam do dálky. Za Martinem H. už težko, ale možná jeden podzimní večer svítí do tmy svou vzpomínku: v nedohledných řadách po dvou bytují a jsou vděčné, že alespoň v knihách mohou být i jinak než jako kusy železa. Děkují a myslí.

Benešovské ledy

Píšťalka jako povel znějící tmou benešovského nádraží. Tmou už pomalu promrzající do stran a do pozdního času. Ještě ale není radno vstupovat na led noci, vše má svůj čas.

Tábor o mikulášské noci

Na ulici v Táboře hlouček potulujících se dětí dotírá na čerta. Obrázek jak z Brueghela. Dávnověk si povídá s přítomností skrze tradici a dílo mistra. A všichni se tu radují z prvního sněhu, který nevypadá jinak než ten vlámský před staletími. We are the world, we are the children, zpívá se odkudsi.  

Chýnovské nádraží

V Chýnově před nádražíčkem stojí ve sněhu stará paní se psem. Vyhlíží vnučku a jak se setkají, hned se radují. Tady čekání ještě není nervózní. Ani v mokrém sněhu ne. A doma už vonějí buchty, a v nose to zaštípe od slz.