Z tramvají i nástupišť

Petřínské zrcadlo kosmu

Kopec Petřína je se svými lampami jak nebe. Jak noční koruna královských klenotů. Jak tečka za příběhem. Pod každým světlem jeden. A když vyjdeš až nahoru a pohlédneš ke skutečným hvězdám, obraz, před kterým všechny fetiše ztrácejí lesk: skutečný vesmír.

Pankrác environmentální

Obzor ztemněl jak talár soudce. Světla mrakodrapů na jeho pozadí přiznávají celou pravdu a opakují po filozofovi: Ohně kapitalismu nesmí vyhasnout. Tribunál noci konstatuje vinu, ale neukládá trest. Ten přijde v podobě velké energetické krize.

Debordův Smíchov

Rozvibruj se, září růžové neony nad smíchovským nádražím svou reklamu na erotický nástroj. Opodál postávají v hloučku ženy, obléhají místní bufet a nechávají se rozvibrovat laciným vínem. Velký kritik spektáklu Guy Debord by z nich snad měl radost, z těch partyzánů současné zbožní války. Ale nejspíš ne.

Indián

Je neděle krátce po poledni, obloha je mystická a tramvaj plná vyděděnců. Drobný indián v zeleném plášti a kozačkách si povídá pro sebe. Hýbe úzkými tmavými rty a jeho slova jsou stejně nesrozumitelná jako obloha nad tramvají.

Čtrnáctkou navečer

Jsou dny sevřené jak rty dámy za sklem Mercesdesu. A jiné rozevřené v touze polaroidových krasavic. Dny přehozené přes sebe v klinči zápasnických stehen. A dny doširoka rozkročené nad nepatrnou skutečností. Anebo nad tváří milence?

Agora

Postmoderní tržiště na Andělu má další obří obrazovku. Oko do světa spektáklu. Nápisy se míhají doširoka roztaženou zornicí jako neonové rybičky akváriem v pokoji imbecila. Ne náhodou mydriáza provází stavy vytržení. Až se obrazovka stáhne do velikosti špendlíkové hlavičky, bude klid. Nahrbené postavy zevlující pod ní o tom leccos vědí.