Je krásné

Je krásné dívku obejmout.

I přes široká ramena a silné ruce, uchopit ji něžně a s láskou. Stejně tak, jako dlaní zachytíme sněhovou vločku. 

Nepomačkat, neublížit, jen sledovat jak taje. Jak se pojí s vaší aurou.

Cítit její ochromující vůni a zapomenout na čas. Cítit její pevné sevření a zapomenout na zlo v lidských duších.

Její překrásné vlasy, tu hebkou krásu spadající na ramena, zachycené ve strništi na tváři.

Když se vzdaluji, ty vlasy mě naposledy pohladí. Projedou vousy jako elektrický náboj, který zaručeně

ucítím před spaním až zavřu oči. A její polibek. Ty rty jako růžové hedvábí. V tomto čase políbí a v jiném 

předávají naději. V tomto čase políbí a já nezapomenu. Jak rád bych ji obejmul. Znovu a znovu. Dokud bych tento čas nezpomalil alespoň natolik, nakolik se zrychluje když ji opouštím.