Kdysi jsme spolu poslouchali Radiohead

Nesvázaný proud pocitů, vzpomínek, myšlenek, možná i nějaká ta alegorie se najde. Je to čtivé, má to spád, náladu a jestli to je nebo není poezie bych vůbec neřešil :-)...*

Človrdíku, přesně tak. Poezie má ten krásný dar, oslovit, prolínat, sdílet... Nastolit pár vzorců s několika neznámými, za které si smíš dosadit, co Ti zrovna třeba. Občas tu narazím na vázaný verš, je to všechno tak na sílu, dopasováno, aby to ještě jakžtakž znělo. Ne, já miluji volnost, má poezie je jednoduše svá. A krom toho, zbláznila jsem se do té pasáže s bublinkami. To ke mně přišlo ani nevím jak, stačilo si tu pustit Radiohead. Děkuji Ti, užívej a bav se,

fakt dobrý... mám rád tyhle toky myšlenek na pomezí poezie a možná prózy; ale to je na tom právě dokonalý, že nejsi svázána (a ani čtenáře k tomu nenutíš) s umělým rýmováním; takhle je v tom přesně ta nálada, ten pocit, ta myšlenka a ta vzpomínka, za kterou si každej může dosadit tu svou ... TIP

jo, ... *

V klídku, Maxi, já si tady nehraji na žádného básníka :-) dělám jen věci, které dělají dobře mé duši. Včera se mi chtělo psát a prohrabat se trošku v dávné minulosti... na básních se mi líbí to, že se v nich každý může svým způsobem najít, tak jako Ty ses našel v tom tričku. A propo, ono to funguje i naopak? :-) Chlap se většinou do mých trik nenasoukal :-))Ta báseň je pocitová, největší hodnotu má pro mne ta poslední sloka, jinak je to fakticky próza...Měj se :-)

"svět, / nedbale a sentimentálně / rozmělněn v Bullet proof"

to se mi líbilo.

jinak je to hodně prozaické, a v rámci této nepřikrášlené prózy to prezentuje poměrně obvyklé milenecké reálie, které zažil každý, kdo kdy s někým chodil (spaní v tričku toho druhého, společný poslech hudby...) prskání tramvaje pod okny tolik připomíná Václava Hraběte: "zavři oči / dole na ulici kropící auto napodobuje déšť" - - - vesměs klišata. Chápu, že pro tebe může mít tvůj vlastní zážitek novou hodnotu, pokud je ukázán ostatním ve formě umění, ale jako umění to neobstává.

Mám na krajíčku a chce se mi zůstat u tvé básně, ale musím jít... asi se cestou rozbrečím...**********...