CESTA AUTOBUSEM III.

také držím palce, aby se to neopakovalo ***

*

Příběhy, které píše život, mají v sobě jedno kruté: pravdu!! *

ježiš ten můj nick zní fakt hrozně, když to oslovení takhle vidím.)

je to zábavný.) i když asi nemá být, že...

někde se to trochu špatně čte, třeba ze začátku třetí strofy. jinak plyne pěkně.

Obdivuji s jakym klidem a nadhledem dokazes psat o tak vazne veci, ktera se te navic tak primo dotyka. Cisi pripominku, ze jsi svata, povazuji za dosti blizkou pravde.

poviem ti iba, že čas, ktorý si si dala na napísanie, stál za to

teraz je tam presne to, čo má, nič navyše, nič nechýba, čitateľa zasiahne presne, nenechá ho chladným, ľahostajným, ale ani neburcuje k prehnanej ľútosti, o ktorú matky postihnutých detí nestoja...o pochopenie, porozumenie áno a toho sa ti takýmto štýlom písania dostane plným priehrštím *

nezbývá, než držet Vám oběma palce, ať se to neopakuje

*

Ai trochu ti nezávidím.*

/*

Ano, víc jak dobrodružná :-):-)......tomu se říká úděl....promiň, že to napíšu, ale já, který jsem takříkajíc v permanentní depresi, když si přečtu co píšeš, tak potom se mi moje problémy zdají o dost menší a banálnější.....alespoň mi to tak přijde....a musím přidat okřídlené  -člověk vydrží víc než zvíře....sebe jsem ještě ale nezařadil.....:-):-)