Přespala jsi u mě

Je to velmi osobní a opravdové, další komentář máš v poště...*

Ani nevím co říci. Když na tebe takhle působí, jsem šťastný, že se dotkla tam, kde to bylo účelné. Děkuji velice.

Vyrazila mi dech, vzala slova, zastavila čas. Tvá díla jsou vážně působivá. Musím jít na přednášku, ale nemohu se odtrhnout...

Děkuji Adame. Nemám co bych dodal.

Ono je totiž důležité to, co to milovat je. Spousty vztahů si denně říká "miluji Tě.." "Já tebe taky." atd. Já jsem to ve vztahu řekl hodně málokrát. Je to nebezpečné slovní spojení a není možné jím plýtvat. Pak to ztrácí význam. Ženě/muži po vyslovení tohoto slova musí naskočit husí kůže a mráz po zádech. Jsem strašně moc rád že Ty to víš, co to znamená. Sám jsem zažil něco podobného (ač vlastně něco úplně jiného) kdy po dvouletém vztahu se mi přítelkyně, kterou jsem miloval, přestěhovala do USA. Naposeldy jsem ji viděl jít po termínále letiště. To je moje poslední vzpomínka na ni. Teď právě lituji (a že to je už dlouho), že jsem to miluji Tě neřekl před odletem. Ale o tom to je. Kdo ví, co je to milovat a láska, ten koneckonců píše nejlepší romány. Těším se na další "němé" vyznání lásky od tebe.

No tak to potom držím palce i já tobě. Děkuji.

To jsme na tom úplně stejně, akorát se známe kratší dobu. Teď se stalo i to, o čem jsi psal. Do sebemenšího detailu, jako bys to napsal za mě. Bolí to, přeju hodně síly a děkuju...

Foldnu to a počkám si na další rozdání. Tuhle hru já nevzdám. Nemůžu.

Už to ví. Nechápe. Myslím, že mě vůbec nechápe. Nedokáže si tu hloubku ani představit, natož aby se do ní mohla ponořit.

Já asi poslal avízo všem. Alessandro, Mileno má milá... děkuji ti z hloubi duše, za pochopení a za slova naděje :)

Děkuji i tobě Adame. Smutek k lásce, k té opravdové lásce, asi nakonec neodlučitelně patří. Dívám se kolem sebe a zjišťuji, že lidé nemilují jako já. Mám strach, že spousta z nich neví, co je láska a sebeobětování. Ale třeba jen milují jak je v jejich silách. Někdy se pro své hluboké pocity cítím špatně, odlišně. Někdy ale přiznávám, že jsem tím výjimečný, a kdo to nevidí, kdo v tom vidí chybu, je ochuzen o nádhernou čistotu lidského citu. A ta co můj cit nepřijímá? Každé ráno se vzbudíma  ítím to jinak, dnes cítím, že je to její chyba. To ona přichází o něco krásného, já dlaň se svým srdcem nikdy nezavřu. Ne před ní. Třeba ho jednou zvedne a přivlastní si ho. Už nikdy bych ho od ní nechtěl zpět.

Super! Má to nádhernou strukturu. Chci říct, že to je psané (viz výše) opravdu jedním dechem. Věrně popsané myšlenky, které se Ti zrovna honily v hlavě. Je to takové smutné štěstí :)

Alessandro, pokud si to myslíš, můžu tomu věřit. Mockrát děkuji za tvá slova. Zní jako hudba ze rtů piana.

Děkuji Alegno i tobě.

*******

Trošku se červenám. Jsem rád, že to na tebe tak zapůsobilo. Děkuji ti Alessandro :)

Děkuji i vám koloušku a Staváku :)

Víc než dobré* (podle mě na výběr)

Jak mně dobře známo.. najde se jistě více mužů.. :)

Bohužel. děkuji i tobě srozumeni

Děkuji ti :)

práve preto ma tak očarila, že je na nej poznať, že bola prežitá a napísaná jedným dychom

Děkuji vám všem. Gabinko, psal jsem to, hned jak ráno odešla. Muselo to ze mě ven.

Smutné, ale hezky napsané. /*

Tony, toto je asi naj, čo som od teba čítala

tento motív sa ti objavuje aj v básňach, ale táto prozaická forma je tak úprimná a otvorená, zasahujúca...smutná krása *

Já vím. Třeba jednou...ale už to trvá dlouho. Děkuji i tobě Diano.

I ta bolest se dá přežít. Ty představy...trochu mě drží při životě. Ale jak jsem říkal...deset let, už je v tom jistý cvik. Děkuji moc. Moc, moc, moc.

"Pouze představy jsou bolestivé, mimo představy se dá všechno přežít."

....jak moc Ti rozumím, Tony...

té bolesti, co rve srdce na kousky

té bodavé touze, co kroutí tělo v křeči

...tomu ...hladovému usínání.

I té beznaději, kterou vyjadřuje Tvá poslední věta ...

*típ