Písmák
Registrovat

Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Taková chvilka

01. 02. 2014
11
12
1139
Autor
Petr333

Špičkou boty lehounce... ten chmurný obraz světa roztříštím...

            Byla to jen malá chvilka, ne nepodobná odlesku slunce
         na vlnce horské bystřiny. Z davu stojících lidí na refýži
         se oddělila postava stařenky,hodlající si zkrátit cestu na
         protější zastávku.....v mém směru.
         Hubené ruce křečovitě svíraly malou hůlku,
         (v marné snaze co nejrychleji přejít),
         jenže stářím shrbené tělo
         stihlo, tak tři,čtyři kroky...
 
        „TO NEDOBRZDÍM,“blesklo mi hlavou,
         neboť plně naložená tramvaj do Holešovické tržnice
         snižovala šance na minimum.
         Kombinaci zvonku a kolejnicový brzdy ,snažící se
        „dohnat“ nedostatečnou brzdnou dráhu dokresloval
         můj vyděšený výraz po dobu,
         těch několika málo nekonečných vteřin.
         Do dneška vidím ty její překvapené,
         blankytně modré oči,nežli zmizely,
         kdesi pod čelem tramvaje.
 
         Bylo to štěstí nebo ZÁZRAK. Možná oboje.
         Tramvaj dobrzdila spřáhlem těsně, před sehnutou stařenkou.
         A jak se tak k ní nahýbám a podávám ruku,
         roztřeseným hlasem mi povídá:“Jsem v pořádku“.
        „ Nikoho nevolejte,pane řidiči,já,já,se nerozhlídla ,víte?“
        „Já už to víckrát neudělám!“,odzbrojuje mne svou upřímností.
         Jenže původně,jsem jí chtěl vynadat,vždyť ohrozila sebe,
         mě i spoustu lidí v tramvaji, ale takhle...
 
        „Musíte být opatrnější,"hledám slova,
        "Protože ŽIVOT je hrozně křehký,"říkám a zároveň,
         (sám nevím proč) jí pohladím po stříbrných vlasech,
         sepnutých kdysi parádní sponkou.
       
         Asi...to znělo a vypadalo trochu nepatřičně
         vzhledem k našemu generačnímu věkovému rozdílu,
         jenomže tenkrát, (v tu zvláštní chvíli)
         to dokázalo na tvářích okolo přihlížejících vyděšených lidí
         vykouzlit
         docela milé úsměvy.A palce vztyčené nahoru,
                                                                          směrem k nebi...

 

 

 

 

Přečíst později Dílo do oblíbených Autor do oblíbených Další dílo autora Nechci Avíza
Seznam tipů Seznam oblíbených

12 názorů

8hanka
19. 04. 2014
Dát tip

toto mi nerob...bulím ako malá a u Teba to nie je prvý raz...mal by si byť povinným čítaním pre tých, čo ich nebaví život...

""Protože ŽIVOT je hrozně křehký,"říkám a zároveň,

         (sám nevím proč) jí pohladím po stříbrných vlasech,
         sepnutých kdysi parádní sponkou."
 
jednoducho krásne...
Petr333
04. 02. 2014
Dát tip

To jsem potěšen,že Tě řádkování neodradilo***

Jako tramvaják mám o inspiraci postaráno...jen psát.

Lakrov
03. 02. 2014
Dát tip

Napřed mě to málem odehnalo tím básni se podobajícím rozkousáním textu na krátké řádky, ale vidina dramatu s (očekávaně) dobrým koncem zvítězila. Takže mě nakonec moc těší, že mě řádkování neodehnalo. Koho by napadlo, že ševci umí tahle psát... :-)

Petr333
03. 02. 2014
Dát tip

Díky všem za komenty

blecha113
02. 02. 2014
Dát tip

Ze života?Jestli jo tak požehnání tobě i stařence.Sám jsem to zažil v autě až na to že to byli manželé a já v pohodě dobrzdil jen ten kamion za mnou ne.....

Evženie Brambůrková
02. 02. 2014
Dát tip

Moc, moc krásné.***

srozumeni
02. 02. 2014
Dát tip
Dojemně krásný příběh pěkně napsaný...***
Alegna
01. 02. 2014
Dát tip

:) *

gabi
01. 02. 2014
Dát tip

úsmev a palec nahoru *

Kočkodan
01. 02. 2014
Dát tip
Necekané pohlazení spatný nápad vubec není, Kockodan si velmi cení, ze nedoslo k uskrcení. At jsi strednák, vetsí mrne, seniorka bez i s holí, s precházením opatrne, tramvaj v tele - to fakt bolí!
Čudla
01. 02. 2014
Dát tip

Hezké. Líbí. /*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru