Podvečerní sídliště

Je to pro mne složité, ale o to krásnější   T.

To je hodně abstraktní představa :)

chápu prázdnotu spíše symbolicky než prakticky/reálně jako (ne)čin (nekonání, neočekávání..). je to místo, které nebylo obsazeno žádnou konkrétní představou, vyjádřením. něco, co ale velmi intezivně prožíváme, aniž bychom ale byli s to to vyjádřit v zavedených pojmech.

chápu prázdnotu spíše symbolicky než prakticky/reálně jako (ne)čin (nekonání, neočekávání..). je to místo, které nebylo obsazeno žádnou konkrétní představou, vyjádřením. něco, co ale velmi intezivně prožíváme, aniž bychom ale byli s to to vyjádřit v zavedených pojmech.

Asi si nerozumíme. Přišlo mi, že když jsi odkazoval k buddhistům, že to myslíš trochu jinak. Asi myslíš spíš určitou povrchnost. I když osobně nechápu, jak jsi přišel na ty znaky prázdnoty u Prousta, Dostojevského a Kafky. Všechny ty autory velmi dobře znám a neřekl bych, že to je tak, jak říkáš.

Prázdnota, nebo spíš nicota, k jaké odkazuje východní filozofie, jako např. taosimus, je stav nekonání a vyloučení ze společnosti a ze světa. Je to stav, kdy nemáš žádná očekávání, nekonáš, nezasahuješ, neměníš.

Tím, že dáš prázdnotě znaky, i když netuším přesně, co tím chceš říct, tím ji změníš a už to nebude prázdnota, ne? Proto jsem napsal, že to je sen evropanů, kteří si myslí, že prázdnota je něco, s čím se dá nějak pracovat. Přiznám se, že jsem nepochopil, co tím přesně myslíš, když o prázdnotě mluvíš.

a už to má i své poetické vyjádření. abych se chytil verše. :-)

je tolik prázdných prostorů

zdánlivě směrem nahoru

čekají na své naplnění

a to co zdá se, není... není....

stvn: to je přece zásadní omyl. o prázdnotě je podstatná část velké literatury. proust (prázdnota pocitu), dostojevskij (prázdnota existence) nebo kafka (prázdnota Zákona).  

taky naše životy se často odehrávají v mezerách, které nejsou symbolizované, tj. předem vytvořené. jako třeba sexualita, která nikdy není v sexu samotném, ale v nějakém drobném gestu nebo pohledu na část těla.  

pokud se někomu podaří (a neříkám, že mně se to daří) dát prázdnotě znaky, tj. zařadit ji do symbolického rámce, pak je to zásadní posun věcí

mám občas stejné pocity, jakési odhmotnění a vnější vhled do věcí, ovšem ne moc často, líbilo moc, můj šálek *

obnažené tváře s očima šelem; mýtus o prvních lidech je rozbit --- ano. Když chemie nutná pro kvalitní páření kvůli potomstvu vyprchá, láme se chleba (promiň, že ti beru iluze, ale třeba se přesto nebo i právě proto dá prosmýknout k dlouhotrvající společné radosti dvou).

To budou spis taoiste. Ale buddhiste mozna tez. Kazdopadne prazdnota se se psanim neslucuje. Ani se socialnim zivotem. To je pouhy sen nas evropanu. 

díky za čtení, přátelé.

stvn: zrovna před pár dny jsem četl dopis z jedné pojišťovny, na jehož konci byla douška: tento dopis byl vytvořen automaticky. tak ne, tento text nebyl vytvořen automaticky, ale snad i rozumím tomu, co chceš naznačit. ostatně je to snivý pohled za okno, které brání přímému kontaktu. a ta prázdnota ano, mám rád film gasparra noe vejdi do prázdna. myslím, že i budhisté o něco takového usilují. prázdno, to ej pro mě vesmír, ohromný a tajemný prostor, možná se ta magická přitažlivost vepisuje do psaní.

Tyhle pocity vyplynuvší z průjezdů kolem anonymních domů jsou mi povědomé, dochází mi při čtení (poněkud komplikované) věty ...třeba je tak někdo právě klopýtající z přeplněné tramvaje nechal proletět myslí... Z poslední věty pak plyne hezká nálada, taková nadějeplná. Tip.

Fascinuje mě, že dokážeš psát tak zaujatě poměrně o ničem. Nemůžu si pomoct, ale z tvého psaní cítím jakousi prázdnotu vlastního prožitku. Ne jen tady. Jsi jako odtržený vnější pozorovatel, jako nějaký robot, který se snaží pochopit to, co vidí v lidském světě.

Pěkné, ale nemůžu se zbavit dojmu, že tento text byl psán hodně narychlo. Jako bys stál u okna, pozoroval a rovnou co vidíš dal sem na písmák.

tisícero bitev o denní chléb ...tramvaje s raněnými...parádní obrazy maluješ.