Godiva

Bílá dáma oděná do vyprázdněnosti města.

ani toto mě moc neoslovilo, podle mě je na vině patos a ta latina? - to vnímám jako nepříliš podařený pokus text ozvláštnit...

tak nějak si představuju, že mohla vypadat "odvážná" poezie pro ženy a dívky někdy na konci devatenáctýho století...

"všemu lesku dává mat" Líbí se. Tip.

Přechodně jsem taky pracovala jako učitelka a tak občas poučuji. Vím,že to není hezká vlastnost a snažím se jí zbavit,ale někdy mi to ujede.

báječná - jsem rád, že jsem k Tobě zabloudil 

Umbratica: omluva se samozřejmě přijímá a posílám i za sebe.. Pardon, jsem poslední dobou z osobních důvodů poněkud nabroušená, tak to neber vážně:-)

Omlouvám se za svoje poučování.Už se to nebude opakovat.

Umbratica: Díky za snahu, ale věř mi, že vím, o čem píšu. Trochu mě to urazilo. Tedy pokud to byl účel, povedlo se!

Také mě trápí, že máš zapotřebí ohánět se definicí z wikipedie.

Co se týče barvy koně, budu to raději považovat pouze za vtip z tvé strany...

Ostrich: Pochopitelně vyhrála idea. Je mimořádně inspirativní tou vlasatou nahotou, ať už je to pojato jakkoliv...

Jinak si myslím, že je to povahově rozděleno mezi lidmi. Jedni jsou spíše analytici a jiní zase vyznavači impulsů :-) Ani jeden z příštupů neodsuzuji, ale cestu si vyberu sama... Respektive, pokud přijde správný impuls, nechám klidně cestu ať si mě vybere ;-)

Santi: Díky. Samo to přiletělo bůhví odkud :-)

O barvě koně lady Godivy se možná lze dohadovat,ale dle tradice jela na koni bílém nebo grošovaném.o čemž svědčí četné obrazy.

O tom,kdo byla Godiva pochybovat ale nelze.Lady Godiva(gift of God = dárek boží) byla manželkou hraběte Leoferika zMercie,vládce Coventry.

Pověst - viz britská wikipedie.

"Tristis est anima meausque ad mortemA přece tolik života pro tento den mi bylo dáno"

-toto mě zaujalo.

Poznat druhého až do morku kostí jde jen tehdy, když to ten druhý až do morku kostí chce...no a pak když je na to čas a když taky komunikační schopnosti obou neudmlévají po prvním nepochopení.  Čili v rámci obvyklých okolností samozřejmě nemožnost.

Proč se v životě zabývat pravostí a nepravostí, pravdou a iluzí, proč se nespolehnout na impulsy a nevykašlat se na analýzu...no asi bych doporučil Kunderovu Nesmrtelnost a v ní Homo sentimentalis. Ve zkratce po mém: protože kultura, která by se mohla ztratit, protože Apollón kontra Dionýsos... Lidství: lodička rozumu plující na oceánu emocí, z něj vyrostlá a bez něj nežijící, ale nová...

Lady Godiva: legenda je to hezká, ale našel jsem "Coventry bylo vlastnictvím lady Godivy. Leofrik tedy neměl do otázky daní co mluvit, i kdyby se stavěl na hlavu. Když se o legendu zajímal anglický král Edward I. (1239-1307), zjistil, že kolem roku 1053 se v Coventry žádné daně neplatily."  

Ale proč se zabývat pravdou, ta není tak hezká jako klidně i nahá dobrodějka  - mně na legendách vždycky zajímá nejvíc to, jak vznikají, kdo si k nějakému jádru co přisadí - a jak si tak lidé nakonec vytvoří v legendách svět, jaký by ho chtěli mít  - a tím možná ovlivní budoucnost přece jen trochu svým směrem - ale pravdivěji bych asi musel konstatovat, že v soutěži memů vyhraje ten poutavější, a tím nahá lady skutečně je, tak ať žije, když přežila tak dlouhá staletí, co se na ni nabalí, je vlastně jedno, ten dráždivý háček nakonec každého zasekne - a legenda přežije, přejde do další generace, a to je život, to je pravdě nejblíž - možná :-)

Ostrich:

Někdy poznat druhého až do morku kostí je v rámci okolností zcela nemožné. Pravdivý první odstavec... ale proč se neustále v životě zabývat pravostí či nepravostí, zkoumat jestli tohle je pravda nebo iluze? Je to ubíjející a jedná-li se o pocity, kdo kdy vyjádří, které jsou ty pravé a které ne? Proto už nejednám podle principů, ale podle impulsů... řekla bych, že se nechávám unést spíše než že bych analyzovala:-)

Ono původně šlo rozhodně víc o Godivu, než o šachy..Už jsem to asi sama pochopila, proč ty šachy... jsou právě tou analýzou, kterou nesnáším. to, jak je všechno podle pravidel a bez emocí...

A jak se tam tedy dostala lady Godiva? Nepřipletla se. Je tam celou dobu. Pro mě je ona ztělesněním stoprocentní ženy, která v boji za osobní svobodu a ideál dá všanc všechno, co má a co je na ní krásné...Ikdyž ji to zničí.

Tak asi...Díky za překvapivý rozbor mé duše :-D

Z mého pohledu je to tak, že kdo druhého nechce poznat až do morku kostí, až kamkoli to jde....tak jakkoli to bolí, radši pryč od takové lásky, která sice může být na chvíli krásná, ale nemá kam růst a skončí v samotě. Poznat, že to tak je - to je holt kognitivní disonance a to je zároveň jed, kyselina na iluze, na druhou stranu jinak se k lásce, která není iluzí, nejspíš vůbec dostat nedá.

Moc pěkná básnička. Šachy jsou cvičením a prověrkou všímavosti a plánovitosti, takže doporučuji hrát je s někým, s kým je možné analyzovat do hloubky vlastní chyby, to je pak poznání par excellence (aneb ideální je, když můžeš v lásce být v podstatě pořád bez obrany).  Godiva to měla dost těžké, když něco chtěla, musela hrát doopravdy, neměla lásku, měla spíš zápas. Ovšem tehdy to snad ani jinak nešlo.

Hm, není mi vlastně moc jasné, jak se ti tam ta Godiva připletla, přijde mi asociačně nějak moc vedle, jako že bojovat nahotou? Nebo jsem si spíš básničku přečetl jinýma očima, správně ji může číst jen ten, kdo tě zná, pro ostatní to je vždy jenom ťukání na vlastní citlivá místa :-)

Umbratica: je to mýtus. o tom, kdo byla Godiva, se můžeme jen dohadovat.  I o barvě koně :-D

Ikdyž já s tebou souhlasím, o žádný exhibicionismus mi nešlo. Vlastně mi ani nešlo o dokonalé vykreslení pověsti o Godivě. Ale ta její nahota tolik promlouvá...

Gratuluji k šachovému umu! Já to o sobě říct nemůžu. (Ale zase jsem hezká nahá, vem to třeba jako metaforu :-D)

-Když z dobrých důvodů někoho odmítneš,odmítneš jen svou falešnou představu o něm a to je dobře.

Ve mně se sváří představa,že jsem dobrá šachistka,s představou,že jsem jen figurka, se kterou je hráno.Ale pokud už figurkou mám být,pak chci být - s notnou dávkou pýchy - taktéž královnou.

...Mýtus o lady Godivě jen málo lidí ve skutečnosti zná.Tahle šlechtična rozhodně nebyla žádná exhibicionistka a měla dobrý důvod projet městem na bílém koni zahalená jen do svých vlasů.

Umbratica: Díky! No, pokud počítáme pochopení odmítnutí někoho blízkého, je to dost jed..

Směs pesimismu a pýchy je to, co prožívám. Vystihla jsi to dost přesně:-) Jaké vlastnosti se sváří v tobě?;-)

A ty šachy podle mě značí více věcí. Pro mě znamenají nejvíce bitvu, soupeření dvou stran, které si nehodlají rozumět. Taky jsou šachové figurky obrazem svázané společnosti, ze které Godiva pochází.. (nebo já? :-D)

A to, že námi někdo táhne, je pravda vždycky!

Lnice: Děkuji! S tím malým sebevědomím a postavením se za sebe - přesně tak to beru!

I proto ta poslední strofa neříká vlastně že já jediná mám pravdu, ale spíš, že moji pravdu nikdo další nikdy asi úplně nepochopí.. a proto sama vždycky sama... všichni tak trochu jsme... achjo. Dík ještě jednou a jsem ráda, že ti tato moje svéhlavá obhajoba teda něco přinesla.. Věci, co nás občas posunou v životě bývají beztak maličkosti :-)

Skutečné pochopení nikdy nemůže být "jed".

Myslím si,že tvoje báseň (včetně prologu) je směs pesimismu a povýšené pýchy. - Pokud jsme jen figurky na šachvnici,jen námi přece někdo táhne.(?) - Přesto dávám tip za upřímnost a za to,jak je to napsané.

já myslím, že každý si svoje básně tak trochu hýčká více než ti druzí.-) dává to smysl:-) líbí se mi tvoje myšlenka, že člověk by se měl brát vážně , jako osobnost, která je schopna se postavit za to,co si myslí.. (jako celkem málo sebevědomý člověk, si ji vezmu a budu se snažit se podle ní řídit, děkuju*) a v básni se mi nejvíce líbí pasáž : z nahoty ňader schoulených /vysvlékneš podstatu

líbí se mi, jak ses za svou báseň postavila*, já bych to asi nedokázala:-( ( a tím myslím za svou, ne za tvoji:-)

měj se hezky a piš, piš pro radost.-)

Starej Rendl: Zajímalo! Ale protože bych to brala jenom jako masáž ega - ptát se na to, co konkrétně se ti líbilo, nechala bych to být. 

Takhle se ptám, protože mě zajímá, co se náhodnému čtenáři může zdát nabubřelé. Stále nevím... Pro mě je to pravdivé celé. A proto ti asi i přijde, že to beru moc vážně. Není tam místo, které bych plácla jen tak bez nějakého vnitřního smyslu.

Kdybych neměla brát vážně sebe, co už teda? Podle mě se člověk musí brát vážně. Ne jako sebestředný idiot, ale jako osobnost, která je schopná se postavit za to, co si myslí...

Pardon, za ten elaborát. Je jasné, že moje báseň pro mě bude vždycky důležitější než pro tebe...

Gora: Děkuji! V kontextu to už zní hrozně, ale vážím si toho:-)

Jestli ještě mohu k diskusi o tvé básni, mne nejvíc oslovila poslední sloka, ta mi připadá pravdivá...

SR: neskousnu, poněvač nevím co. Hledám v tom moralitu a nenacházím. Hledám metaforu pro metaforu a opět nenacházím... tak asi nemáš pravdu, nebo minimálně nemáš argument... v takovém obecném případě je velmi jednoduché něco odsoudit. 

U mě dobrý. Tipuji*

starej Rendl: Metafory pro metafory??? Takové tam nejsou. V tom případě jsi to opravdu nepochopil. Co je na tom moralistního??

A dodat k tomu nic ve zlém? Tím se zbavíš zodpovědnosti možná tak na základce. Sorry ale tohle nesnáším. Pokud napíšeš takovouhle kritiku, vysvětluj, prosím..

**

Moc sympatické dílko.../T.