Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePáteční fejeton o otužování
Autor
Gora
Ve zdravém těle zdravý duch. Netuším, odkud pochází známé přísloví, možná z doby pana Tyrše z první republiky. Jako bývalá zdravotnice uznávám, že na něm něco bude. Mám ráda vodní živel, a tak jsem se před lety začala zajímat o otužování.
Pracovala jsem v jeslích, kde byl zaveden preventivní program na posílení imunity u dětí od dvou let věku života. Výsledky pravidelných návštěv sauny, bazénu, pobyt na čerstvém, i chladném, vzduchu u mrňousů mne přesvědčily o prospěšnosti procedur. Jejich nemocnost významně klesla.
Změnila se doba a jesle byly zrušeny. Přesto jsem se pídila po literatuře, abych, již v dobách porevolučních, opírala své experimenty s otužováním o poznatky skutečných odborníků v oboru. Podařil se husarský kousek: v zapadlém budějovickém obchůdku plném zapomenutých knih jsem objevila pravý poklad. Vydavatelství Progress v roce 1991 oprášilo knihu s názvem Léčení vodou od Sebastiana Kneippa, faráře a přírodního lékaře, u příležitosti uplynutí sta roků od prvního českého vydání v roce 1891.
Ta příručka za padesát devět korun je pro mne k nezaplacení. Pan farář ji sepsal ve svém působišti za německým Mnichovem, Woerishoferu. Byla to horská ves o stotřiceti domech. Založil zde lázně a jeho svérázné metody vodoléčbou se brzy rozšířily i do jiných balneolázní Evropy.
Dovolte mi krátkou ukázku z toho spisku. Pochopíte moje nadšení, s nímž tento originální kousek opatruji jako oko v hlavě. Vybírám článek z léčby jednotlivých nemocí, dnes je to rozklad krve:
"Vraceje se z postního kázání domů, navštívil jsem cestou jistého faráře. Bylo mi sděleno, že již brzy zemře. Vstoupiv do pokoje nalezl jsem jej, on seděl právě v lenošce. S bolestným pocitem pravil ke mně:"Jsem mrzák, mám na svém těle 25 děr a ran. Zde na obličeji vidíte 5 flastříků (náplasť) a takových mám na těle ještě 20. Velmi rychle udělá se mi malý vřed s hnědou tekutinou a přiložím-li naň náplasť, drží jeden den, a pak když ho odstraňuji, zůstane na něm obyčejně viseti sražené, shnilé maso. Tím trpím již několik měsíců a nemám naděje, že bych se vystonal. Ještě nepříjemnější než tyto rány jest ošklivá příchuť, kterou pociťuji na podnebí v ústech. Prosím vás, duchovní bratře, víte-li nějakou radu mi dáti, udělejte tak co nejdříve..."
Radil jsem nemocnému po 14 dní omývati každodenně své tělo čerstvou vodou a střídání částečných koupelí na horní polovině těla a úplným omýváním. Duchovní bratr byl vyléčen úplně a žil ještě 24 léta ve svém úřadě až do konce svého života."
Tolik malá ukázka. Ten jazyk, ta úroveň tehdejší medicíny! Mnoho nemocí je zde takto popsáno i s léčením, stojí za to choromyslnost, kostižer, bolesti polouhlaví a další perly.
Pozoruji v našem městě již několik let asi osmdesátiletého pána. Celoročně běhá a plave v řece. Pokud je Vltava zamrzlá, vyseká si otvor v ledu a chvíli se oddává ve svých každodenně oblékaných bílých trenýrkách plavání ve vodě. Minulý rok onemocněl po studené koupeli zápalem plic. Po propuštění z nemocnice zamířil okamžitě k řece a nedbal na nářek manželky, která jej honila po břehu. Stejně se opět ponořil.
Páter Kneipp by měl radost.
30 názorů
Štírko, děkuju...určitě na té balneo léčbě něco je.
Co se týká mých několika pokusů napsat něco humorného, nejlepší je asi Z deníku řemeslníka a Holub, mám to ve sbírce Všední den v lázních. Jinak jsem spíše melodramatická:-). Děkuju!
Jj...ja si rada zakneipuji v arealu lazni Jesenik...balneo park... pramenita ledova voda je skvela, ac v ni neplavu, ale jen se couram ledovou vodou cca 5-6 st ... otuzilec nejsem, ale na plusove ucinky verim. Zkusila jsem jednou i kdyz se o me pokousela chripka a kupodivu jsem ji pri4 navstevach zdolala. Byl to jen pokus.
vesuvanko, děkuji, děkuji:-) plavu skoro denně, a jsem téměř otužilec:-)a dlouho mne nic tolik /jako zdravotnici/ nepobavilo jako kniha dobrého pátera:-)))
Ráda jsem si přečetla a děkuji za připomenutí knížky faráře Kneippa. S tou knížkou jsem se kdys setkala a přečetla v mládí (ale nemám ji), a pro otužování jsem také začala něco dělat - studenou sprchu. Chodila jsem se koupat do rybníka, když bylo chladno, ale v zimě jsem si netroufla.
Ještě si vzpomínám na Kneippovo "Choditi bos v mokré trávě" - když byla příležitost, ráda jsem se prošla v ranní rose :-)))
TIP
Jiogros:moc mne těší tvůj zájem:))) Ta knížka je pro mne studnice smíchu, když je nejhůře...a děkuji moc!
Zajímavé, dobře se mi četlo, možná to taky zkusím,ale ne tak radikálně, jako ten superotužilý osmdesátník. Zasložilý típek!
no...ja bojujem každé ráno sama so sebou, či sa vynorím spod teplej periny a vyrazím do studeného sveta:)
ostanem len u svojho horúceho čaju, ako vraví Květoň, i tam je dosť vody:)
Obdivujem každého, kto sa ponorí do studenej vody, brrrr
Květoň Zahájský
05. 03. 2016Vodoléčba je skvělá věc, uvážíme-li, že voda je i v rumu, že.
koudokolakoukolem
07. 02. 2016jo, tip
Aleši, díky, snad jsem vyloudila fejetonkem aspoň úsměv, když už nejsi otužilec!
aleš-novák
06. 02. 2016otužování obdivuji, nicméně mu neholduji. Plovu zdar!
MKbaby: já ti děkuju. Ve Vltavě zatím neplovčím, v malé bazénku od jara do zimy a bez zlých následků...Tak do toho!
Mne přemlouvá švagr, ať se s ním chodím nořit do ledové Vltavy. Zatím žije a tak to asi zkusím :-)
Evženie Brambůrková
05. 02. 2016Otužování je určitě zdravé, ale k řece je daleko. Také nemám bílé trenýrky. Kdybych tak vyběhla ven, mohu běžet lesem rovnou do blázince. :-))) /T