Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKlaun
Autor
Hayan
Třicátník, John Adler, seděl v pohodlném křesle, nohu přes nohu. Rukou si pročísl kadeře sahající až po ramena a odpověděl na další otázku. Není důležité, že nosíval otrhané džíny a nevkusnou žlutou košili.
Psychiatrovi za stolem nezáleželo na vzhledu. Ani kolik pacient vlastní peněz. Zajímal se o vnitřní stránku lidí. Chtěl jim pomáhat, zmírnit jejich bolest a ze smutných šklebů na jejich tvářích vykouzlit úsměv.
„Přemýšlím už o tom dlouho, pane Adlere. Nemůžu vám tykat?“
„Určitě můžete, pane doktor.“
„Rád bych, abys mně také tykal, Johne. Přiblíží nás to a alespoň mě nebudeš brát jako psychiatra.“
„Promiňte, pane doktor. Já vám nemůžu tykat. Pochopte, chovám vás ve velké úctě.“
„Chápu, Johne.“
Psychiatr se rozvalil v křesle a položil nohy na stůl, ruce propletené za hlavou. Vyzařovala z něj úplná pohoda.
Zrcadlení. Tato technika má za cíl uvést pacienty do klidového režimu. Doktor by se měl uvolnit a chovat přirozeně; jako většina lidí. Doporučuje se, aby si například sedl na stůl, rozvalil se v křesle nebo lehl. Pacientovi přijde jednání psychiatra uvolněné, neformální a napodobí jej.
Rozhovor pokračoval.
John žasl nad schopnostmi psychiatra. Připadal si, jako by seděl doma; jako se svým blízkým přítelem v hospodě, kde popíjejí nad korbelem piva a povídají o životě. Až tak dobrý psychiatr byl. Ano, Bůh ho obdaroval úžasným darem řeči. Nepopírám, že svou část díla odvedlo také studium.
Dokonce neprováděl žádné zdlouhavé zápisky. Bušení do klávesnice totiž často odvádí pacienta od přirozeného vystupování. Jen pozorně naslouchal. Patrně oplýval dokonalou pamětí.
„Tak, Johne,“ ukončil sezení a zadíval se na své brýle. „Přijdeš mi jako správný chlap. Netuším, proč tě manželka nechala.“
„Děkuji, pane doktor.“
„Nebudu ti předepisovat žádné léky. Chemikálie tvému tělu moc neprospějí. Doporučuji ti, aby ses jednoduše zasmál, nic víc. To ti udělá nejlépe. No to je ale náhoda! Tento týden k nám zavítal cirkus Smile. Vystupuje v něm světoznámý klaun Grock. Určitě se běž podívat na jeho vystoupení!“
„V tom je ten háček, pane doktor. To já jsem ten klaun.“
15 názorů
Ač po celou dobu netuším, kam příběh směřuje, čte se to dobře. Snad jen v téhle větě ...kde popíjejí nad korbelem piva a povídají o životě... ## je nějaká nesrovnalost (slovosled). A je tu konec, už vím, kam to směřuje, a že je to jen "remejk" jedné epizody ze starší knihy. Ten klaun se původně jmenoval Deburau a kdysi o něm psal František Kožík.
Celkově by to bylo zajímavé, když člověk vezme v úvahu, že psychiatr sám chtěl "ze smutných šklebů na jejich tvářích vykouzlit úsměv"...
Nicméně v úvodu není naznačeno, proč je vlastně klaun u psychiatra. Celý text se točí jenom kolem psychiatra, jeho přístupu k paciantům a tak dále, ale o klientovi se neříká nic, přitom se pointa týká klienta. Takže pointa přichází řekl bych nepatřičně. Text není k postavám spravedlivý. Chtělo by to více prostoru věnovat klaunovi.
no, je možné, že to autora napadlo samo od sebe... a pokud ne, tak tu není jediný, kdo rozepsal starý vtip.
Jinak je to takové nenadchne neurazí...možná zbytečně moc vysvětlování vypravěčem, které navíc stejně k ničemu nevede...jako že on chtěl tohle a tamto a dělal tohle protože a proto...
Jako taková humoreska, možná. Ovšem pokud je to plagiát, není co dodat. To by ses měl písmákům spíš omluvit. Bohužel jsem knihu od F. Kožíka nečetl i když ji mám doma a byla to oblíbená knížka moji mámy a bydlel jsem třicet let v Kolíně. Ale určitě ji přečtu.
A v čem máš pravdu? Já zde mluvím o plagiátorství a dávám sem kopii příspěvku z PP, kterou ti dala jari do komentů, aby ostatní veděli o čem mluvím:
~~CitujI část prologu z knihy NEJVĚTŠÍ Z PIEROTŮ od F. Kožíka:
...
"Jsem smutný, melancholický. Trpím, a nevím proč. Trápím se, srdce mě bolí.Bojím se lidí i sebe. Nemohu spát.""To není smrtelné. Vím o léku pro vás.""Jaký je to lék?""Lék, který vás z toho všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!"Bledý muž se uklonil a řekl smutně:"Já jsem Deburau, doktore."
TOhle studium pschologie neřeší. Prostě piš své věci, své nápad... Končím. V komentech na PP ti toho ostatní napasli dost.
Slyšela jsi už o spisovateli Vladimír Šlechta? Doporučuji ti, aby sis přečetla jakékoliv jeho dílo, snad pochopíš...
Prosííím, prostuduj si obor psychologie - dozvíš se mnoho užitečných věcí. A potom uznáš, že mám pravdu.
Děkuji za vyjádření.
způsob léčby je jedna věc, druhá věc, že i rozhovor je nějakým způsobem řízený. Probíhá podle určitých pravidel, struktury apod...
Nevím, jestli jsi bl již na PP - ale psala jsem ti o tykání, vykání - nehodí se do textu, kde máš anglické jména, název cirkusu atp. Zde se to asi nejspíš nerozlišuje.
Doktor, který však pochopí, že pacient jemu tykat nebude, tak sám pacientovi tykat nezačne. Vzikl by velmi nerovný vztah. psychiatr by to nikdy nedovolil.
Děkuji moc za postřehy. Mimochodem, psychiatr předepisuje léky jen v nejnutnějších případech (pokud se ovšem nesetká s agresivní nemocí). Mnohdy pomáhá rozhovor, změna prostředí či stravy (málokdy).
Díky moc všem.
Nápad je opravdu neoriginální. (prolog knihy Největší z pierotů)
Zpracování dost vázne.
Tykání - vykání od profíka lékaře nepravděpodobné (zvláště jednostranné)
Věta "přijdeš mi jako správný chlap, netuším...." naprosto nevěrohodná z úst psychiatra.
Na tomhle příběhu je ještě mnoho práce.
V životopise Jana Baptista Deburau, slavného mima, se traduje přesně stejná historka. Přišel za doktorem, protože se cítil nesmírně smutný, až zoufale bezradostný, a on ho poslal do divadla na představení toho slavného mima.
Ale jako sondička, jak by mohl takový rozohovor probíhat dneska, dobrý.
jj, na povídce by se dalo ještě zapracovat a víc propracovat... nápad dobrej
Ten nápad je dobrý, ale myslím, že by to chtělo trochu víc vygradovat.Jinak myslím, že věta "Chemikálie tvému tělu moc neprospějí" z úst psychiatra (tj. člověka, který pomocí léků dnes a denně léčí těžké duševní nemoci) zní dost divně.Slovo kadeře mi v tomto textu připadá trochu archaické. Navíc je tam zbytečné, pro příběh není potřeba vědět, jaké má John vlasy.