Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDvě přání
Autor
Gora
~~Dvě přání
Noc před Štědrým dnem stála žena před zrcadlem. Stala se z toho pro ni za ty roky tradice, psát v předvečer Vánoc dopis Ježíškovi. Ačkoliv nevěří na zázraky a zápisky pro ni mají spíše hodnotu deníčku, pročísla vlasy a potom usedla k malému počítači v obýváku. Z rámečků na stole hleděly obličeje dvou chlapců, mohlo jim být tak šestnáct let.
„Milý Ježíšku, píšu ti jako každý rok. Zítra bude Štědrý den, a já se zamýšlím nad uplynulým časem, a s Tebou mi to jde nějak lépe. Mlčíš, a mlčení znamená souhlas.
Mám, jako pokaždé, dvě přání, pro syny. Tomáš, první polovina mého já, i když přišel na svět jen o pár minut dříve, nepotřebuje zvláštní obdarovávání, je premiant a děvčata se za ním se zalíbením ohlížejí. Pro něj bych si do dalšího roku přála jen to, aby nebral jako úplnou samozřejmost vše, co doposud dokázal.“
Zadívala se na fotku Tomáše a velmi se prvorozenému v tom okamžiku podobala.
„Lukáš, ten o chvilku mladší, je druhou polovinou mého já. Také nepotřebuje zvláštní dary, jen trochu více hrdosti nad tím, co už dokázal. Teprve letos se začal dívat lidem do očí, sám přejde silnici, občas se usměje. Se mnou a Tomem chodí do bazénu a ve vodě si vede dobře, přestal se bát. Děkuju ti za zdraví obou synů. Vlastně nic nepotřebujeme. Neodešlu ten dopis, adresát je neznámý, uložím jako v předchozích letech.“
Vypnula počítač a zahleděla se na vedlejší fotku, a zdálo se, že je podobná spíše druhému synovi. Nahlédla do dětského pokoje, oba klidně oddychovali.
Také se uložila ke spánku.
Ten, který obdarovává, shlédl do její tváře.
Byla krásná i nehezká, proměnlivá.
Začínal Štědrý den.
41 názorů
Ta je ještě z období, kdy mě bolely zuby - a dobře, že jsem si ji teď otevřel /**
Já v tom vidím i kus tebe, Irčo.
Já mám třeba tři děti, každé úplně jiné. Je to svízel postavit se za jedno z nich a říct, že je lepší nebo horší. Každé ze mě něco má, někdy to lepší, někdy to horší. T.
Hugí, díky, snažila jsem se psát trochu "vánočněji" - bylo to v soutěži Krychle před svátky...dík
Hugo Ramon
06. 01. 2017Prosté a libé :-)
Horáci, děkuju ti, bylo to do soutěže, snažila jsem se psát trochu jinak:-)
Marcela.K.
31. 12. 2016děti... jsou naším odrazem, ať chceme nebo ne ;-)
nechápu: s tím přehazováním jsem žertovala:-) a děkuju ti, hezký Silvestr!
nechápu, díky:-) ono to vlastně není o přehazování zodpovědnosti na J., spíš jakési zpracování skutečné příhody o ženě se dvěma velmi odlišnými syny, která mne zaujala v bazénu:-)
Evženie Brambůrková
30. 12. 2016To je moc krásné. /T
Lakrove, psala jsem to do soutěže Krychle, jež tu proběhla v minulých dnech, a ta jinakost je úmysl. Vím, co a proč jsem napsala, tentokrát opravdu vím. Děkuju ti.
Má to zvláštní, dvojí náladu. Zpočátku mi to přijde skoro jako parodie, ale ke konci to přechází v jakousi smutnou vážnost. Jméno autora mě tentokrát opravdu překvapilo. Tahle je úplně jiná, než tvé ostatní.
...nemam nic proti cervene knihovne ani telenovelam...nektere byvaji zprracovany skutecne mistrne (kupr.Carska), ale tady snoubi se tupost se slepou naivitou - textu nelze uprit jistou snahu o jakesi cleneni, strukturu...ale to je asi tak vsechno.
Karpatský knihomoľ
30. 12. 2016Gora, nuž rešpekt.
revírníku Jardo, rozpolcenost - to je to, co mne u této ženy zaujalo, přesně:-) díky za pojmenování...
blacksabbath
30. 12. 2016.....přání pro druhé...jejich štěstí je i naše...................*/***
Matka a děti = věčná starost, věčná rozpolcenost, trápení a radost. "Vlastně nic nepotřebujeme." Tím je řečeno všechno.