Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStahovač ryb - Markétka
Autor
StvN
Jak vidno, malá odbočka k postavě Markétky.
Před třemi roky v létě se stala následující příhoda. Markétce bylo zrovna sedmnáct let a vracela se se svojí kamarádkou Lenkou, která bydlela na statku zbohatlého zemědělce, ze školy. Otec zbohatlík se před časem vykašlal na chov ryb, které neuměl stáhnout a nehodlal platit externího stahovače ryb, protože se nechtěl nechat vykořisťovat. Rozhodl se věnovat orbě, setbě a genetickému šlechtění kukuřice a vykořisťování druhých, protože se v knize Bohatý táta, chudý táta dočetl, že cesta k bohatství vede přes vykořisťování. Plán mu vyšel hezky, protože zjistil, že většině lidí k životu stačí, když jim někdo řekne, co mají dělat. Vlastnil několik luxusních vozů, které ovšem řídila jeho žena. Též měl na zahradě krytý bazén, a dům byl luxusně vybavený. Nic nevadilo, že chodil v holínkách. Moderní věci nenáviděl. Čas trávil jízdou na traktoru a kvalitní orbou. Bazén nenáviděl ze všeho nejvíc, protože smrděl chlórem. Knihy již nečetl, takže myšlenku vykořisťování člověka člověkem, nerozvíjel. Už jen oral a oral.
Markétka přemýšlela nad tím, jestli jí kamarádství stojí za to, když vlastně není šťastná. Jak přišla na to, že není šťastná? Na to člověk nepřijde jen tak cestou ze školy. Zejména když jde rozkvetlou loukou. Najednou má dojem, že šťastný je. Něco z Lenčiny duše působilo znepokojivě. Zpočátku se projevovala nenápadným využíváním – půjčováním si věcí; na to byla Markétka zvlášť háklivá. Ale když se Lenka zeptá, tak ráda zapůjčí, je to slušné děvče, které neřekne ne, jen je třeba jí vše vrátit v tom stavu, v jakém to bylo před tím; to není žádný zvláštní požadavek. Vlastně je přirozené, že lidé vracejí předměty nepoškozené, neopotřebované, neokousané. A to zrovna Lenka s oblibou dělala. Půjčovala si Markétčiny věci bez dovolení, všechny okousala a tvářila se, že to je normální.
Markétka nosila své oblíbené věci po kapsách a v penále měla schválně věci, na kterých jí nezáleželo nebo které jí upadly na zem. Lenčina chuť na Markétčiny věci kvetla jako fialky a rostla jako bodláčí a za chvíli si půjčila celý Markétčin život. Proč by troškařila.
Jaké by to bylo, najít někoho stejného, sobě rovného, kdo by svět chápal normálním měřítkem? Tuhle otázku Markétka nevyřešila. Když šly loukou směrem ke statku, nedokázaly se shodnout vůbec na ničem. Člověk mnohdy přemýšlel, co je vlastně drží spolu. Možná to byla nouze, ale možná to byla jen shoda náhod. Ani jedna si tento stav nepřála. Lenka byla každopádně ta, která z toho chtěla alespoň něco vytěžit, tak přišla s nápadem, jak si zpříjemnit odpoledne. A jak ho znepříjemnit Markétě.
“Ten Martin je prostě ulítlej,” řekla Lenka a řehnila se jako kobyla.
“To nevím, proč by měl být?” ptala se Markétka myšlenkami jinde. Martin se líbil jim oběma, to je jasné, líbil se všem holkám. Tím, že učil dějepis, k tomu byl určený; i kdyby to byla jenom ošlapaná rohožka u dveří.
“No přece jak po tobě hodil tou křídou, to prostě přehnal, nemyslíš?”
“Podle mě hodil křídou po tobě,” řekla Markétka.
“No ale trefil tebe,” řehtala se Lenka. Jak byla ze statku, tak chytala zvířecí manýry. Možná proto se taky chovala jako svině. Markétka se ušklíbla. Panebože ta louka je tak krásná a ta Lenka tak blbá. Co dodat. Kdyby jí máma ráno řekla, že se s Lenkou nesmí kamarádit, víme, jaká by nejspíš byla odpověď. Ale to by máma nikdy neřekla.
“Podívej, něco mě napadlo, deš dneska k nám, že jo?” sondovala Lenka, i když dobře věděla, že jde k nim, protože by jinak šla kolem hřiště a ne kolem louky.
“Jdu, jak jsme se domluvily,” řekla Markétka.
“Dostala jsem bezvadnej nápad na film, mohla by to bejt sranda a mohla by sis v tom zahrát i ty.”
“Nechci hrát v žádném filmu,” řekla Markétka, ale doufala, že ji bude Lenka přemlouvat.
Lenky otec ve Finsku kupoval traktor a máma zrovna neměla hlavu na krku, takže se mohly protáhnout škvírou v plotě a jakmile Lenka spustila natáčení na mobilu, řekla: “Teď vyšpul rty, hlavičku na stranu a vylez si na valník.”
Markétka byla štěstím celá bez sebe. Celou svou bytostí se soustředila na to, aby na sobě nedala nadšení znát. Pokývala hlavou jako nějaká modelka a začala se sápat na valník. Byl trochu od hnoje, ale v tu chvíli to neřešila, protože kamera jako by zastínila všechno ostatní. Lenka kroužila kolem dokola, aby nabrala materiál do střihu a vždy, když se přiblížila k Markétčině obličeji, nakázala něco jako: “Teď řekni, jak jsi tady na statku šťastná a že se těšíš do finálového kola v boji o farmářku roku. Teď řekni, že jsi ze sebe shodila počáteční napětí a těšíš se do dalších bojů o medaile. Teď řekni, že jsi těhotná. Teď řekni, že se bojíš koček.” Spoustu věcí musela Markétka říct. Pak Lenka zaklapla postranici a Markétka byla najednou na valníku uvězněná. “A teď tady čekej,” řekla a odběhla. Markétka tedy čekala. Už jí to všechno začínalo zavánět, když tu se objevil obrovský pes, snad vlkodav, takže i když byl valník na kolech, ten pes měl hlavu ve výšce Markétčina pasu.
“To bylo úplně super,” řvala Lenka smíchy, když měla konečně Markétku natočenou jak padá do hnoje a pes jí slintá na obličej. “Ještě dneska to dám na instáč.”
Markétka věděla, že nemá cenu se hádat.
Člověk by si řekl, že taková příhoda zaznamená konec křehkého vztahu.
Markétka seskočila z valníku a šla k umyvadlu do stáje. Nespěchala moc, ale přišlo jí to jako v tu chvíli nejlepší řešení, už proto, že ji mohl kdykoliv vidět pomocník, který se v tuto doby obyčejně vracel z pole.
“Ahoj tati,” řekla ve stáji.
“Jak to vypadáš?”
“Nijak. Umyju se tu.”
“Že ty ses zase nechala ponižovat od té čubky?”
“Nenechala.”
“Říkám ti to vždycky. Necháš sebou manipulovat jako by ti to stálo za to. Jsi pitomá. Kolikrát jsem ti říkal, že máš na víc, vykašli se na ni.”
Markétka nic neříkala. Opláchla si obličej a pucovala šaty. Člověk se kolikrát jenom diví, jak děvče dokáže s málo prostředky očistit šaty od hnoje. Kdyby to tak někdo ocenil.
“Když mě neposloucháš, to je pak těžké.” Otec dal jednu ruku v bok, protože druhou měl tak krátkou, že ji nemohl dát nikam. Nemohl ji ani ohnout, neměla loket. Smolař. “Doma si o tom ještě promluvíme, vyřiď mámě, že přijdu později, mám tu hodně práce.”
To ostatně Markétka věděla i bez zvláštních monologů. Věděla, že se rozvádí, že to je kvůli tomu, že máma nemůže na záda a táta si i bez jedné ruky zařídil spaní jinde. Markétka věděla hodně věcí. Akorát jí to nešlo dát všechno dohromady.
30 názorů
Je to divný, ale normálně mě to štve. Lence bych dala po držce už asi po minutě čtení a na konci i Markétě :-) *
Líbí se mi ten mix snovosti, sarkasmu a suchého popisu. Tak jak to máš i jinde. Tohle mám na tvých textech rád.
Ta scéna s valníkem mi přišla zvláštní. Bylo to zachycené nějak tak, že jsem se v tom ztratil. Proč nemohla Markétka slézt, když byla zaklapnutá postranice a proč/jak spadla do hnoje? Bylo to na mě chaotické, ale možná jsem jen nečetl dost pozorně.
Ty charaktery jsou dobré, Markétka, Lenka, otec... škoda že ve většině textů zůstaneš jen u takových načtrnutí (přijde mi), podle mě by si zasloužily probrat do hloubky.
Don't_worry, nechci čtenánře mást :) prostě si jen tak píšu
Luzz - každý si projde obdobím, kdy lpí na vztahu, který pro něj má destruktivní účinky, část lidí se z toho nevymaní
není to špatný, i když se tady nic moc neděje a jde vlastně jen o "popis" jednoho divnýho kamarádství a jedné drobné epizodky bez nějaké výraznější pointy... jakoby vytrženo z dělšího textu (stahovače ryb jsem jen přelítla, moc mě ale nezaujal)
líbí se mi ty vsuvky a poznámky jakoby mimochodem... docela fajn je charakteristika postav (vykořisťovatel :))
docela by mě zajímalo, jak vidíš ty tu postavu Markéty - proč vlastně lpí na přátelství, které pro ni má tak destruktivní účinky? (jasně, na základě nějakých vodítek v textu její jednání lze nějak interpretovat, ale ráda bych věděla, jak jsi to zamýšlel skutečně :))
(pokud jsi to tedy vůbec nějak zamýšlel... pokud ten text třeba není o něčem úplně jiným, než si myslím já)
Don´t_worry
16. 03. 2017Mám pocit, že se učím znovu číst. Mám pocit, že je tam spousty zbytečné vaty, abys (aby text nepůsobil jednoznačně) čtenáře zmátl. No, píšu to vlastně jen proto, abych tu nechala stopu. Vlastně mi to ani nevadí.
Lakrov, je super, že si s tím dáváš tu práci, ale nepřijde ti, že to prostě bereš osobně? Už jsem dávno pochopil, že nejsem spisovatel, ale to, co píšeš ty, jednoduše není pravda. Je to jako bys četla jiný text. Při všech chybách, která ta povídka má, nemůže normálně uvažující člověk napsat, že to je slohově povrchní, oznamující skladiště nebo že to nepřipomíná povídku. Tohle prostě nejsi schopná fakticky doložit. A dost mě to mrzí, protože mi přijde, že tohle už my dva nemáme zapotřebí.
Začátek -- první dvě věty -- připomíná vyprávění pubertální holky, v dalších větách se pak tón mění k jakési strojenosti, ale zároveň slohově povrchnosti. Od druhého odstavce je to takové "oznamovací skladiště" nepřipomínající povídku. Moc mě to nebaví, ale už jsem v polovině, tak třeba nakonec...
Do půlky to bylo o ničem, od půlky se jakýsi námět objevil, ale celé je to napsané jak stručně převyprávěný scénář. Otec se vyjadřuje dost nevěrohodně. A konec -- ten to tak nějak nemá.
Stývne, ještě se vracím k povídce. Já takovýho člověka jako Lenka poznal. Na vojně. Byl to kluk, já mu věřil, všude jsem se ho zastával a nakonec se ukázal jako pěknej šupák. Všichni mu říkali Všeználek. Ten typ jsem si zapamatoval. Hojně se vyskytuje mezi politiky... Asi o tom budu muset napsat povídku. Někdy...
Tie detaily vzťahu v prvej polovici - práve takto som niečo nadniesol v istom mládežníckom portále a tak ma za to zje..., že mi z nich bolo zle! Asi je mnoho "leniek", a sú aj markéty, ale je pramálo StvN. Bohužial.
Silný príbeh o skutočných ľuďoch.
Keď už sme pri výčte pochybných diel, ja musím vykričať: Pán prsteňov je nekonečná psychopatická kravina!!! Nebyť mediálnej masáže, nevyšlo by to z podzemia. Autor je deviant a hoc sa snažia ako môžu, aby tomu dali "filozofický" rámec, nie je to nič viac, než dobrodružný román pre úchylákov. Tak, a je to! Už je to vonku, strašne sa mi uľavilo.
StvNe, když jsem se díval znova na ten konec, ona vlastně ta poslední věta to zas usměrňuje, takže to je OK.
To Careful pohanila klasiky jako takové. Jenže když jsem viděl to množství co všechno si dnes mají ve školách přečíst, na základce, na gymplu i na vejšce, tak se nedivím. Naučili se obsahy které o knize, tedy proč je čteme, moc neříkají. Od čtení spíš odrazujou. Mě stačilo jak se Car. vyjádřila o Dylanovi. Přesně opsala vikiipedii a to o autorovi nic neřekne. Divím se spíš, že některou tu knihu nepřečetla aby tomu přišla na kloub. Bílá velryba je epopej, je tam všechno, já ji zhltnul jak nic, ale asi musí mít člověk vztah k přírodě, pak mu nemůžou vadit ani popisy. Třeba Gulivera mám doma a nečet jsem ho protože jsem znal dětské převyprávění a do samotného díla jsem se nepustil. Já nečet třeba ani Švejka nebo Kavku ale stydím se za to a nikdy bych se neodvážil říct že to jsou blbosti.
Morbidní je možná špatný výraz, je to dvojsmyslné, možná naturalistické. Trochu se mi to zadrhlo, způsob vyjádření vyčnívá z textu asi jako ta svině. Na druhou stranu mi to nevadí zas tak moc. Kdybych to měl přirovnat k něčemu, tak k Revírníkovu propadání. To mě taky zarazilo ale pak jsem si uvědomil že to ten jeho text dělá možná zajímavějším. Takže to je na tobě. Je to věc autora. Pottera jsem koupil synovi, když mu bylo deset. On s ním vyrostl. Mě odpuzovaly kresby na obálkách tak jsem odolával. Ale stejně mě Kája donutil a nelitoval jsem. Nakonec jsem přečetl všechny díly. Ono když si odmyslíš takové ty dětské popisky, ty mi šly taky chvílema na nervy, tak je to moc dobře propracované, i psychologie postav nastavuje zcadlo dospělým i dětem a nakonec do sebe všechno zapadá, každá postavička, každá odbočka děje... Myslím že i bez reklamy by stála na vlastních nohou.
No, třeba ponižování někoho mi nepřipadá jako normální vztah, jinak proti vztahům nic nemám:-)
Asi máš talent, nepromýšlíš-li zápletky a plynou ti tam samy. Tak blahopřeju:-)
Zdendo, tak vidíš, tak třeba moje kniha je taky dobrá :)
Goro, takovéhle věci si dopředu nepromýšlím. Ani jsem nejdřív nevěděl, že v tetu bude táta vůbec vystupovat. Co se ti na vztazích zdá morbidního?
K3, no právě, já píšu jak píšu, ale pořád si myslím, že ten filo podtext tam je. Aspoň doufám. Co ti přišlo morbidní?
Pro mě perfektní. Možná se mi to někde zdá až moc zvýrazněné. Ty záporné věci. Ale když se to bere třeba jako podobenství, tak to sedí. Poslední odstavec na mě zapůsobil asi jako na Goru, až morbidně. Pro mě by to bylo lepší bez něj. Co se týče filozofie? Je tam všude a právě ta tomu dává šmrnc. Když čtu Zdendovu kritiku tak si říkám, v něčem si jsou ti dva hrozně podobní a na druhou stranu, každý je úplně jiný. Že to je zvláštní, hluboké a znepokojivé to je fakt. Ale v tom to právě je.
Zarazil mě taky váš rozdílný přístup k Bílý velrybě. Já ji přečet někdy v osmnácti jedním dechem a je to pro mě stěžeň literatury. Přečet jsem ji, protože jsme ji měli doma a lákaly mě původní kresby. Nikdo mě ale do ní nemusel tlačit. Zrovna tak třeba s Mořským vlkem..., tak dlouho jsem doma kolem něj chodil, až jsem ho přečet třikrát a nedám na něj dopustit. Chce si to udělat si na to čas. Jedno je zajímavý. Váš rozdílnej přístup k jedné knize na jedný straně a na druhou stranu třeba moje povídky nedočtete oba. Neříkám to z podbízivosti aby jste je četli, ale proto že to je fakt. Zvláštní jako ta povídka.
Stývne, docela mne zajímá, zda si to předem promýšlíš, např. jednorukého tátu...nebo tě to při psaní napadne a šup, už je jednoruký:-). Značnou fantazii, v níž se podle mého laického názoru odráží tvá rozporuplná /všímám si/ osobnost, nelze popřít, a to se mi líbí. Méně už tak nějak morbidní vztahy, ale zas to k tobě sedne:-) Takže dobrý, moc dobrý:-), ale divný.
Hele, spokojenost je věc každýho člověka. Nemůžeš nikomu nakázat, aby byl spokojený. To musí on sám. Ale můžeš někomu říct, jak má číst nějaký text a vlastně lidem můžeš říct i to, co tam mají najít a jak se jim to má líbit. I když by text měl hovořit sám za sebe, ale třeba je to jako když nějaký fyzik objeví nový zákon, tak to musí nejdřív druhým vysvětlit, že to tak funguje a potom už to jede samo. Kafku by taky nikdo nečetl, kdyby tu nebyl někdo, kdo by lidem řekl, že to je cool :) Nebo Bílou velrybu, tujsem četl nedávno, to je dost hrozná kniha, ale nějak se prostě zažilo, že to je dobré dílo a tak se z ní stala jedna ze základních knih pro určité období literatury. Nebo Harry Potter. Kdyby neexistovala tak masivní mediální masáž během vydání prvního dílu, to si dobře pamatuji, tak by se ten text sám o sobě taky neprosadil. Takže až přijde někdo, kdo si vezme moji knihu a dá si tu práci, aby lidem řekl, že to je převratné dílo, ta pak se to rozjede :))))
Začínám bejt roztržitej. Podle mě to je způspbený prací. Kolikrát dělám nesmyslné chyby při psaní. Už mi to leze na mozek. Všechny ty maily, angličtina, a tak.
Já sebe je dobrý tak, jak to je. Myslím, že si lidi hodně do textu promítají svoje očekávání a to nefunguje. Kdyby ti někdo řekl, že to je filozofický text, tak bys na to koukal asi jinak a že jde odnikud nikam, by ti nevadilo. Třeba se pletu. Ale vracet se k tomu pro mě nemá cenu. To bych to mohl přepisovat pořád dokola. Je možné, že jsem udělal několik základních chyb, ale to už tak je. Teď musím napsat něco dalšího, a lépe.
S překlepy mi už pomohla Gora, takže snad je to ok. Měl jsem hrozně moc chyb :)
Je super, jestli tě to baví, to je fajn stav. To se mi líbí.