Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seESC #38: Život tě naučí
Autor
Rimmer
Máma se po 10 letech konečně odhodlala vyklidit můj a bráchův pokoj a udělat z něj pokoj pro hosty.
Poslala mi do Prahy v krabici od banánů všechno z mého dětství, co stálo za řeč: mokré vysvědčení; Dostihy a sázky; maturitní šerpu; první a jedinou kapitolu mého přelomového románu o levitujícím huskym; a… můj deníček z roku 1995.
Lidi, co si píšou deník, častěji páchají sebevraždu. Neví se, jestli je to příčina nebo následek. Jestli je to tím, jak pořád dokola přežvykují svoje myšlenky. Nebo jsou prostě od podstaty citlivější.
A i když se přímo nezabijou, jsou to přinejmenším podivíni. Bridget Jonesová. Anna Franková. Ten chytroprd z Cesty do pravěku. Nechtěli byste s nima sedět v lavici.
Pokud se ještě zabíjet nechcete, určitě si nedělejte exkurzi do pravěku svého dětství. Nikdo vám nevmete do tváře rozdíl mezi životem, jak jste si ho malovali, a trpkou realitou tak nekompromisně jako vy sami, když vám bylo 10.
Podíváte se do rohu a tam stojí vaše 10leté já. Mlčí a tváří se, jako byste mu rozdupali všechny hračky.
– „Kde je naše Katka Michelová?“
– „Eh… pf-podle Facebooku… jela po škole dělat au pair na Mallorcu. A už tam zůstala.“
– „Tak proč tam nejsme s ní?“
– …
– „Já TŘI DNY nejed’! Cos udělal ty?“
– „Doma jsi snad normálně jed’, ne? Zas ze sebe nedělej mučedníka.“
– „Moc jsi mě zklamal.“
– „Byl jsem talentovanej. Pročs to dál nerozvíjel?“
– „UmÝstila? Really?“
– „Vyhrával jsem soutěže.“
– „Wow! Tvejm rivalům bylo devět. Seš fakt borec! Podepíšeš se mi na prsa?“
– „Proč už píšeš tak málo?“
– „Protože už nemám navaříno, maminka mi neutírá zadek a mojí největší starostí není, jestli stihnu Chipa a Dala.“
Spratek.
Když je vám 10, všechno je úplně jasný. Milujete Katku z první lavice. Vezmete se. Budete mít 2 děti a huskyho. A budete spisovatel.
Když je vám 30, víte, že zamilovanost je krátkodobej dopaminovej trip, abyste se rozmnožili. 2 děti znamenají výdaj bezmála 6 milionů korun. Spisovatel není zaměstnání. A dokonce i husky je tak trochu gay plemeno.
14 názorů
Jo, to video je lepší, já znal jen to, jak zešílet :-)
K němu bych měl nikoliv tak dlouhou litanii, to až třeba někdy příště, ale jen jakýsi směr úvah, že to je odpoutané zase až moc. Že to vůbec není tak, že z hlediska okolí víceméně nezáleží na tom, co děláme nebo neděláme...a to dokonce ani co se týče her s egem. Že "přírodovědou" lze dojít k těžko zpochybnitelnému smyslu, chci-li tedy rozhodnutí o smysluplnosti učinit :-)
Ale to chce klidné soustředění a dialog.
V každém případě mne ale video velmi potěšilo a třeba jednou, až dočtu Flow a něco k tomu napíšu, budu mít základ i čas i na ten dialog:-)
Ostrich: Děkuju za to. V tom případě by s Tebou mohlo rezonovat, co vyprávím tady: https://www.youtube.com/watch?v=4yVQvjWD2cQ
Dobrej nápad, říkám si ze začátku, a ačkoli se ve druhé polovině textu trochu ztrácím "Kdo je kdo" (moje chyba, napsané je to naprosto přehledně) mám po dočtení pocit, že je to velmi výstižné (nebo aspoň výstižný výřez z téměř nekonečně široké "reality". Tip.
Je to moc dobrý.
Akorát mi vadí, tak jako ale u většiny spisovatelů, že umíš mnohem líp psát, působit na city, než přemýšlet o světě "doopravdy". Ale třeba se mýlím a je potřeba výsledek přemýšlení prezentovat právě takhle. Jako že psaní deníku má souvislost se sebevraždami. Jako že jde hlavně o to, jestli chlap vyhraje bitvu o svou lásku z doby, kdy mu bylo deset.
Není nad deník lepší prostředek k pochopení, jak moc se liší to, co si myslím, že jsme, od reality naší existence. Na deníku je nejlépe vidět, že toho, co se v nás nemění, je pramálo. Že jsme tak trochu améba nebo cosi jako hmyz s mnohonásobnou proměnou - v kukle se všechny struktury původního těla rozpustí a tkáně se postaví znova, jinak, z té suroviny, co po rozpouštění zbyde.
Využít to takhle taky jde, ale je to tak prvoplánové, že mi to je prostě líto. Umíš psát - ale teď ještě umět hloub přemýšlet? Je mi líto, že se tak nějak kultura točí pořád na starých, vědou už dávno překonaných představách. Naše vůle je něco jiného, než co si pod ní kultura představuje. Naše osobnost jakbysmet, přepínáme se víceméně mezi mnoha osobnostmi. Existuje spousta převratného materiálu z evoluční biologie, neurologie, experimentální psychologie nebo i právě ze sebereflexe, když se tedy dělá pořádně, když si člověk nejen píše deník a vrací se k němu po mnoha letech (a třeba si napíše vzpomínku a pak ji porovná s tím, jak to ve skutečnosti bylo - no a tím porovnáním pochopí, jak úplně jinak, než si myslel, funguje paměť a jak úplně jiná osobnost kdysi byl; to není jen srovnání dětství a dospělosti - tohle srovnání je únik do světa snadných příkladů pro ty, kdo chtějí získat známku, nikoliv kdo chtějí co nejvíc z reality pochopit), ale když si třeba porůznu sebe sám nahraje a po pár letech poslechne, nebo se pokusí zapsat skutečné přeskakování témat v mysli, aby viděl trochu do toho, jak reálně funguje.....
Ale kultura (včetně obvyklé psychologie) jako by pořád panáčkovala ve světě, který je už z hlediska poznání dávno zbořený.
No nic, piš dál, je to v rámci zdejšího rybníku nadprůměrné, hlas jsem ti samozřejmě dal, to ostatní je mnohem horší... jen jsem narychlo a bez větší snahy o konzistenci vyjádřil, k čemu mne to svádělo.
Realita je tvrdá. Ale brát ji tak jako v deseti, by nemuselo být špatné... T.
Jestli ono to nebude tím, že ty dlouhé většinou nečtu. Ale že dostanu někdy za něco pochvalu od Zdendy se mi teda ani ve snu nezdálo. Dnes visí asi něco ve vzduchu :)
Hezké. Zase ten Tvůj humor s příchutí něčeho sladkobolného. Tohle na Tvých textech zbožňuju. Za kolikrát až cynickým teenagerským vtipem stojí chytré dospělé postřehy, vyřčené jen tak jakoby mimochodem.
S tím hlasováním jsem si říkal, že ještě než Ti věnuju svůj nicotný hlas, musim si přeci alespoň přečíst obsahy ostatních blogů, aby to bylo fér. Co když tam bude něco lepšího? :)
Jenže než se k tomu dostanu, tak bude samozřejmě už dávno po hlasování. Takže udělám to, co u ostatních lidí nesnášim. Hodně štěstí.
"Bridget Jonesová. Anna Franková. Ten chytroprd z Cesty do pravěku. Nechtěli byste s nima sedět v lavici."
:-)
T.