Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePerníková
Autor
Semipalakva
S šálkem čaje kuc kuc usedli mí přátelé kolem mne a následovalo několik narážek na naše marné životy. Někdo smotal špeka někdo si šel šlehnout, protože přežít tyhle keci někdy fakt chtělo pořádnou dávku urychlováků. Nemyslim že těch časů nebudu nikdy litovat. Bylo to tenkrát, pamatuješ? Přijeli sme do Prahy abysme si ke konci prázdnin pořádně užili. Taková akce vo ničem ... málo lidí hodně perníku. Spát se tam chodilo se svítáním a hráli sme si na DJe s rádiem nacpaným hitovkama. Stejně to hulení bylo tenkrát ještě pro děti, ale pamatuju si jak nás to všechny rozebralo do malejch kousíčků. A když si tvoje vlastní krev začne hrát s perníkem a ty neznáš lepší alternativu, tak co máš dělat. Ne nechci myslet na to co už nikdy nezměním. Vzpomínám raději na pocity.
Zjevili se kolem desáté hodiny. Nevim jestli nájezdem pilule nebo tou hudbou, ale přišli mi jako andělé temnot. Jen tak, nikým neoslavováni a nikdo se jim neklaněl. Ale přeci bylo každému jasné že jsou to oni. Squateři. Usedli do malého koutu a motali špeka. Jak jinak přežít... Ne neřikám že jsou to zasraní feťáci. Zdraví jejich myslí bylo přeci vidět na každém kroku. Jedna z nich svým zrakem probodla mé srdce a mysl zmítaná chemií se nemohla odpoutat od pocitu náhlé blízkosti. Sežeru tě. Dojel jsem další prášeček na bolení mozků a srdcí. Po dalších šesti hodinách se vedle mě zjevilo světlo ohně. žonglér z Ladronky zaujal se svou přítelkyní místo v prostřed placu obklopen jen málo lidmi a spoustou perníku. Ty ohnivé spiráli nikdy nezapomenu. Ale slečno když s tou loučí neumíte... buch... spousta bolesti a zmatků, ne jen pocit... nic se nestalo paří se dál, perník nikdy nedochází. Budem smažit do haleluja. V pět ráno akce nekončí! To jen vypli proud. Debilové...
Tak jako přišli tak se vytratili. Squateři z Ladronky. O pár měsíců dál předělali jejich domovy na boudu policejních psů. Aneb jak dokázat lidem marnost jejich životů. JSte jen psi a my vyši pánové. Zaplať zato že se o tobě řiká že bereš. A jestli FAKT nebereš, tak teďka začneš, protože ti to konečně došlo! Kde je tvoje místo. Tak sedni! Sedni!
Sedl jsem si naprdel z toho všeho svinstva kolem nás. Ale perník nikdy nedojde. Vo to se postarám!