Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seFlegmatik aneb Hotelové peklo
Autor
Flákač
Přes okna v jídelně sledujeme, jak se po obloze ženou temně fialová mračna a v dálce pod nimi bledě poblikává podivně nazelenalý měsíc. Chápu mého přítele, že mu to připadá poněkud zneklidňující.
Mám po večeři vyhlédnout ze svého pokoje a prý uvidím cestu lemovanou hroby. Snažím se odporovat, že jím avizované aleje křížů pod okny zdejší hotel určitě nemá, budou to spíš na tyčích vyvázaná rajčata v místní bylinkové zahradě.
A ten concierge se nám nesnažil svými drápy vyškrábat oči, dle mého jen nešikovně gestikuloval směrem k výtahům. Ano, přitakávám, víno zde mají trpké, ale opravdu v něm necítím železitou chuť krve. Maso je příkladně zamřelé, ne hnijící či těžce páchnoucí hlínou, jak dí můj pobledlý druh.
Jdeme chodbou ke svým pokojům za příjemného svitu hořících svící. S gustem obdivuji netradiční drapérie na stěnách a všudypřítomnou krajkovou výzdobu. Můj přítel však s odporem drapérie míjí a o krajkách prohlašuje, že jsou to pavučiny obalené letitým prachem. Dle mého nespravedlivý soud.
Uléhám na lože, kde zatížen péřovou duchnou poslouchám uklidňující průvan v komíně. Za zdí slyším vykřikovat svého přítele, že ho pronásleduje kvílení umučených duší, a nepříjemné klepání umrlčích hnátů na okenní tabule děsí. Jsem si jist, že před oknem stojí stará hrušeň a občas svými větvemi zašmátrá, což také skrz zeď na vysvětlenou křičím a pak se poddávám spánku.
Uprostřed noci se probouzím s bolestí v noze. Studuji tvar a krvácivost rány na stehně, kam mě něco studeného a vlhkého kouslo a s kusem mé svaloviny v ústech to uteklo pod postel. Přikládám si na ránu froté ručník a formuluji si předem stížnost na ráno.
V tu chvíli se rozrazí dveře a do pokoje vbíhá můj přítel. Snaží se mi poněkud narychlo vysvětlit, že nemá štěstím rozzářený pohled, ale je šílený strachy z pekelného démona, jenž se právě vyloupl zpoza zárubní. Jemně příteli stisknu rameno a chci poukázat na sako s visačkou, jež má postava na sobě, jedná se o personál hotelu, není se čeho bát.
Ale nemohu vyslovit ani slovo, podlaha pod námi s rachotem puká a my padáme nekonečným prostorem za chechotu zatracených existencí do pekelného kotle mezi hříšníky, což mě trochu zaskočilo, protože jsem na peklo nikdy nevěřil.
11 názorů
Jeff Logos
23. 05. 2018Dokonalá atmosféra
Je to bláznivý sen? Potom mu chýba ono prepojenie s reálnym svetom. Ale vcelku dobre vnáša do atmosféry.
Ahoj, nemohl bys trochu zmenšit to písmo, sice blbě vidím, ale tohle je i pro mne moc, pak bych si tvoji povídku ráda přečetla.