Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sevytrhnout se krysaři movsarovi
Autor
agáta5
Movsar – zvláštní (rozpolcený?) autor, jehož miniatury z ulic čtu ráda. Jsou čitelné, jako by vymazlené do poslední čárky. Ať už sleduje postavičky z vlaku nebo si je vymýšlí, je co číst a přidá-li krapet poetického nádechu, nemá zde konkurenci. Představuju si ho, přestože jsem ho nikdy neviděla… jak sedí uvolněně v křesle a píše s úsměvem:
"Když se na člověka v Čechách na ulici někdo usměje, neměl by podléhat optimismu, jsou to Jehovisté. Včera mi v tramvaji položili zásadní otázku: Je vše, co se děje, součást božího plánu? A protože jsem tápal, napovídali, muž i žena současně, pokyvováním hlavami, že ano, je; a abych to měl i černé na bílém, dali mi leták. Musel jsem vystoupit a ti dobří lidé mě na rozloučenou ještě přátelsky upozornili, že všichni budeme jednou souzeni, a jejich úsměvy už měly docela jinou energii. Ale i tak to jsou jediní lidé, kteří se tady na vás usmějou."
Hůř se mi čtou úvahy, jakoby autor glosoval mezi čtenáři, zda porozumí. Když čtenář neporozumí a úvaha zůstává nepochopena, úplně vidím autora uchechtávat se nad monitorem a mnout si ruce. Zase čtenáře dostal, cha chá. Možná to ale znamená, že dnes neměl autor jen vlídný den, někdo ho naštval a tak je tu Písmák a líný čtenář, kterému se nechce hledat ve slovníku:
"Napadá mě proto vymanit konceptuální formy výtvarného umění z uměnovědného diskursu a vřadit je tam, kam patří: do přítmí pracoven psychoanalytiků, na pohovky, kam by takový tvůrce koblihového pytlíčku s aspiracemi na michelangelovské pocty ulehl a svěřil zdatnému freudiánovi, proč to vlastně dělá… "
A protože nemá dost, pustí se ještě do hlubinných básníků…
Mám rád civilistní poetiku. Konkrétní svět mi připadá sám o sobě zajímavý natolik, že k jeho popisu nepotřebuji přemíru metafor a jazykových ornamentů. Zatímco ornamentálnost z literatury vymizela téměř beze zbytku a těžko dnes hledat dekadentní básníky typu Jiřího Karáska ze Lvovic, přehnaná metaforičnost, jdoucí až na samotnou mez srozumitelnosti, je stále v kurzu."
A pak jde spokojeně spát.
Ráno už zase zvoní tramvaje a Movsarova poetická nálada obrušuje jeho ostrý jazýček:
"Čte a poctivě si dělá výpisky. S nohou přes nohu, v krátké sukni a semišových kozačkách nad kolena. Asi studentka, co odjíždí do Prahy vprostřed týdne, zdržena něčím nečekaným. V odpoledním světle celá se dává literatuře. Muž na protější sedačce ji pozoruje jako geometr počítající úhel, který svírá její tělo s paprsky slunce. Usměje se, ta úloha byla snadná, a ukládá si druhou: určit úhel, který svírají její polonahá stehna. Vědění je totiž vášeň."
Jenže den není ještě u konce a jazýček se opět dobrušuje o nevyčerpatelné téma – ženy jednadvacátého století:
"Bývá jim kolem 35 let a výš. Chovají se, jako by je posedl zlý duch. Patří k první generaci žen, jimž výlety do disneylandů nekonečné zábavy stály za bezdětnou osamělost příštího života.
Dívce v letech se zatočí hlava, až ji vezmou mdloby. Tak tady je na konci cesty dlážděné flirtem, cestováním, sportem, perníčky pekaře Pavla, sushi dýchánky a malováním hrníčků. Hlavou jí víří všechno to, co se tak obvykle říká o štěstí, rodině, dětech, manželství, spokojeném staří; všechno to, co víří ústní tradicí, médii a sítěmi a zaklíná se to slovem pravda. „I tamta támhle to ví, tak to tak bejt musí. Když se to říká, tak to tak bejt musí…“
To nádherné slovo pravda náhle posedne dívku jako zlý duch, vytrhne se krysaři a utíká od propasti zpátky, už si nevšímá barevných světýlek slasti a hladovýma očima hledá jedno: kdo by jí rychle udělal dítě, kdo by si ji rychle a zběsile vzal za ženu, kdo by ji tím ženou udělal a kdo by ji tím udělal šťastnou ve smyslu toho, co se o štěstí obvykle říká…
…A jak to obvykle dopadne? Některé běží tak rychle, že se jim podaří dítě dostihnout. Okoralé životem, bez kondice a totálně vyčerpány už ale nesvedou dostihnout i partnera. A štěstí?"
Na ženské téma umí psát, umí taky nadzvednout ze židle. Je otázkou, zda tak dělá úmyslně nebo jen z čiré zoufalosti, že tu pravou ne a ne potkat.
Já osobně si ho představuju jako velkého nadšence něžného pohlaví… jen bohužel nenašel tu správnou strunku, na kterou by rád zabrnkal a tak rozehrál svoji nejlepší poetickou miniaturu, po níž všechny ty dívky naskáčou do propasti dobrovolně a s úsměvem.
33 názorů
markel, teprve teď jsem si všimla naprosto skvělého tvýho komentáře... mám to podobně :) díky
Tak jsem se pobavila, zajímavé, číst mezi řádky je fajn. Movsarova dílka se mi líbí a v mnohém s ním souhlasím, snad proto, že už lecos pamatuji. Mé šediny mne však neopravňují k obhajováné té jediné pravdy, i když ... :-))
...přehrávám si, to co bylo
kde jsou ty časy, kdy jsem věděla
že černá je černá, bílá je bílá
nevím, co se stalo, ale dnes
nejsem si jista vůbec ničím.
A ten klid, se kterým to přijímám
mně udivuje
Za rozbor okraje Movsarovy duše :-)) **
vůbec netuším ,kdy jsem ti měl, ferry, vzít svými "útoky" chuť do publikování. pokud se to stalo, nejspíš to mělo nějakou příčinu, protože jen tak z dlouhé chvíle nebo zlobné radosti bych nikoho nekritizoval. pokud jsem se přesto dopustil něčeho takového, tak se ti omlouvám.
Ferry, je to jen virtuální svět...já to beru tak, že se zde člověk pěkně zocelí do toho skutečného světa...
To by tady za chvíli nikdo nebyl, jen dva - tři nejagresivnější autoři, a to je škoda, nemyslíš?
ferry, člověk by to neměl brát tak vážně, ale zase vím, že to kolikrát vezme chuť k psaní, takže tě i chápu... taky se mi občas stane, že nerozdýchám některé výroky zdejších mistrů :) ale je škoda, že nevkládáš, své fanoušky máš a na ty ostatní je nutné pohlížet s určitou shovívavostí ... tedy asi :)
Movsar je možná obratný bavič, ale hlavně zakomplexovaný zlobný ubožák a fašista (prý "kritik"), kterému se člověk nekonfliktní vyhne jen tak, že přestane na písmáku publikovat, než trpět jeho neurvalé útoky na své řádky, vlastnosti, povahu, ba, podstatu. Můj případ bohužel. Ale hanba a fuj na jeho podpásovky si dovoluji zvolat.
Aúúúúúú !!!
Každý autor si přece domýšlí/vymýšlí věci pro svoji tvorbu, jde o to, že on o lidech, které potká a bere jako námět pro jeho díla, nepíše 16.45 linka tramvaje 12 Julie Hrabáková, kdežto Ty ve svém jinak celkem objektivní a povedénem díle, které vskutku autora nedehonestuje (a přirovnaní Krysaře opravdu super je :)),ikdyž si nejsem jist, zda by Movsar z té skály také skočil:) ), mluvíš a domýšlíš se o konkrétní osobě (proto ta hořkost). Jen jsem měl za to, že se kritika tímto způsobem nepíše a přišlo mi, jakoby sis řekla "Mmm, članek pěkný, ale ještě jsem si nerýpnula." :). Snad nevznikla jako obrana Gory.
Ale co, nemám takového kontextu jako vy. Tak snad nekvákám kraviny.
bonbónek se zlou příchutí? kde? Myslím, že jsem to ukončila exelentně, vzhledem k tomu, co movsar občas píše :) jj, co člověk to názor... kýčovitý měl na mysli movsar texty, které kriizuje občas on.. třeba naposledy goru :) tenhle kousek asi kýčovitý není a myslím si, že ani kritizovaného nijak nedehonestuje .. naopak, přirovnat movsara ke krysařovi je super ne?
On se domýšlí, když přemýšlí o lidech, které potká, já si domýšlím zase co ho k tomu vede a přestřelka... asi ne, já jsem vcelku spokojená, tip mě nezajímá ha! :)))
Je pravda, ikdyž jsem tu jen cvhíli, že jsem si všiml skupiny lidi co si tu navzájem líbají zadky ať se děje cokoliv, až mi to kolikrát bere chuť k návratu. Ale co Ti na této kritice případá kýčovitého, to nechápu. Kritika mi přijde celkem povedená, až na ten "bonbonék" se zlou příchutí, to si mohla odpustit, ale možná to byl jen protivýpad vůči tvým textům z časti obdivných, z časti výsměšných, co se žen týče.
Jinak nevím, proč by autor měl psát tak, aby to mu rozuměl každý. To je holý nesmysl. Naopak si myslím, že by se neměl stávat díkvou lehkou, né-li prodejnou. Stejně jako čtenář jeví nezájem o určitého autora, může autor jevit nezájem o určitého čtenáře.
Snad to tady vyústí v pořádnou Písmáckou přestřelku, je to legrace.
A za ten "bonbonek" ti Agátko nedám tip. Ha! :)))
problém, pro který mě vnímáte jako rozpolceného, je ale ve vás. nechcete přijmout nepříjemnou pravdu, že tu a tam se objeví text kýčovitý, jenže je od autora/spíšš rovnou -ky/, o které se nesmí psát nic zlého. kdybych chtěl udělat nepěkný příměr: bráníte ji jak tvář v. klause ml. jenže tam to ještě bylo lze chápat.
tak evžo, jak píšu, je rozpolcený :))) a.. dílo by nemělo mít vliv na povahu autora.. někdy opravdu píše skvěle a stojí za to ho číst.. někdy ho taky přejdu a někdy mu to vytmavím :)))
Evženie Brambůrková
30. 10. 2017Pěkně napsané. Skoro se divím, že ti to víc nepohaněl. :-) /T
Já už ho nečtu. Píše dobře, ale nemusím člověka, který uznává jen svůj názor.
aleši, to je právě to, že někdy mě nadzvedne, ale sumasumárum ho čtu ráda :))
aleš-novák
30. 10. 2017pěkný úhel pohledu... někdy býváš v komentářích u Movsara přímočařejší...:o)
Movsare, Movsare, ta žena ve mně je asi lesbička, protože jsem již potřetí ženat. Nicméně - opravdu ze mně vytryskla (a ne vytrykla) krev ze starých ran. Ale ty rány dávno již zhojené nebolí, naopak voní dětstvím a zahřejí mou stárnoucí duši. Proto jsem se rozhodl zde zveřejnit jednu vzpomínku. Tak chvíli vydrž!
umbr... asi budeme muset movsara poučit :)) klidně mu posílej avízka... bude rád :))))
gabi, děkuji :))
gabi tá istá
30. 10. 2017za bonbónek ešte jednu *
na svět vytrykla krev ze starých kolobajdových ran. žena v něm totiž nikdy nezapomíná.
Úvaha o králi úvah ? - Pěkné,zvláštní a velmi originální žánr. Movsara čtu jen málo,neznám ho příliš,ale řadím ho mezi velmi inteligentní a vzdělané autory. Vždy bylo pro mne příjemné s ním diskutovat ,ale vždy jsem taky měla dojem,že kdybych se tomu poddala,už bych na Písmáku nic jiného nedělala.
A dnes bych měla o čem uraženě diskutovat. - Že lze dnes těžko hledat dekadentní básníky typu Jiřího Karáska ze Lvovic ? Proboha ! - A co třeba já ? - Jak na mne mohl Movsar zapomenout ? - Copak on nečte moje sonety ?
Moc jsem se při tvé úvaze pobavila . Tip.
to je skutečně milé, takové nenásilné. a v podstatě to míří správným směrem. kdyby to netřískalo kýčovitostí, řekl bych, že mi jde o spravedlnost na písmáku. :-) ale to by se zas chechtali ostatní. čí smích by pak byl lepší?
Agi, když si přimícháš do hlíny kousek Dr. Cimického, kousek Sigmunda Freuda, kousek Dr. Radima Uzla, kousek Oskara Wildeho a kousíček Luďka Soboty a kousek své fantazie, možná ti z toho vyjde Movsar. A proto Movsara nečtu. To raději něco od Svěráka a Smoljaka. To má (i když se to někdy nezdá) hlavu i patu, i když to zrovna není o ženách. A tobě **
Agáto, krysař okouzluje svým uměním /pískat/, naslouchající se jím rádi nechají dovést do Království poetiky..ale nesmí přestat pískat:-)
Moc hezky jsi to napsala.
:) chtěla jsem si zase trošku zkusit kritiku... jen tak zlehka, však mě znáš :))