Próza měsíce 17-12 (prosinec 2017) - VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ

Tak hele; porušuji pravidla jak Judas Priest, ale víme, že s čapím hnízdem na hlavě to de. Prostě budu vyhlašovat jen prvá miesta. Rozdělil jsem uměle peleton do čtyř škatulek, abyzme dosiahli na dotácie, no a pak všetkých vrátil zpeť pod krídla Prózy. Boly to "realistická" kategória", "filozofická", "experimentálna" a "zvláštna". Zvláštne je, že .....

ale napřed musím přiznat, že nejdokonalejší prozaický útvar vytvořil Jakub Němeček, jenže jakmile jsem kápl na náznaky "kosmologie", zachtělo se mi mít to rozsáhlejší. Čemuž se autor mistrovsky vyhýbá a ví proč. Snad na nás Plkodlak.cz nezanevře a ještě něco umístí.

Tím pádem první ze "zvláštních" je:

1) Janek Mluvka od miromurky!

      Břitké, vtipné, s přesahem

První z "filozofických" je:

2) Světlonoš od Stargazera!

     Už při prvním čtení mi poslední odstavec vadil. Totální  korupce čtenáře. Stejně tak expozice je dost barvotisková, ale! Asi to tak mělo být a já jsem našel v krabici kostarických banánů ve slevě čistý kokain, nebo ve Studentské pečeti místo rozinek brilianty. Ty pravdy totiž nejsou banální, budhovství je zkrátka suchý klacík pomazaný hovnem (pro rejpaly: to jsem si nevymyslel, jde o řešení nějakého kóanu. Voni to staří Žaponci používali jaksik místo WC pejpru, no.)

Navíc mne strašně baví představovat si, jak se Mluvka potká se Svě..., ne, se světlonošem a kdo koho nepochopí. Jak se míjejí. A kdo je šťastnější?

První z "realistických" je:

3) Diagnóza od Tetřeva!

     V této kategorii srovnatelné texty jsou na jednu stranu řemeslně vymazlenější a na druhou stranu nehledaně "autentičtější". Jenže! Tato věc "zlaté střední cesty" jednak obsahuje stále dost pravdy k intoxikaci životem a také stále dost dobrého řemesla k nakoukání do kultůry. Ne americký, ale v dobrém slova smyslu amatérský. Já děkuji.

...............................................................................................................

Experimentátorům., pro něž mám slabost, se omlouvám, protože jsem tam s nimi já. A i kdybych si dal nevímkolik bodů, budu čestně jedenáctý, tak jsem se na to vysral. Viz ten "suchý klacík".

Děkuji za pozornost, čtení a spolupráci, je to fajn.

1. Adaptácia a umenie údržby strojov - haijin

2. Zídka u dvora - Gora

3. Koblížek Papeženec - Zdenda 

Skoro jako vždy by sem pasovaly ještě další texty. Haijin ve mě zanechal takovou zvláštní náladu. Jistě by se dalo polemizovat, zda je to ještě báseň, nebo už próza, ale to přenechám raději mudrcům. Těch je tu dost. Gořina Zídka..., další pěkná povídka autorky. Jsem dost citlivý, aby to na mě zapůsobilo, no, pro někoho je to možná slabost, já si tak nemyslím. Zdendův koblížek? Když já tomu koblížkovi nějak pořád nemohu přijít na chuť. Ale napsané to je fakt zdručně, musel jsem to sem zařadit.

1.místo: Koblížek Papeženec autora Zdenda

Další variace na známou pohádku O koblížkovi není o nic méně vydařená než ty předchozí. Tentokrát se Koblížek přemístí až k samotnému papežovi. Pro mě to bylo zábavné čtení - od začátku do konce. Nejvíc oceňuji vtipnou pointu.

2. místo: Světlonoš autora Stargazer

Líbilo se mi prolínání snu a reality. To, jakým způsobem Světlonoš hovořil o konci, bylo pro mne také velmi inspirativní. Škoda, že nedal návod na to, jak dosáhnout klidu..

3.místo: Janek Mluvka autora miromurka

Hlavní hrdina povídky je popsaný zdařile a věrohodně. Konec povídky byl sice předvídatelný, ale celkově mě čtení bavilo.

VYBRANÉ:

1. Koblížek Papeženec autora Zdenda  je mi velmi blízký druhoplánovým tématem a postojem, jenž k němu ta pohádka  zaujímá. V tušení další (kolikáté již?) inovace známé bajky  začínám sice číst s trochou nedůvěry --  úvodní odstavec zní trochu jako propaganda nejmenované církve,  dál je to chvíli jako úryvek z turistického průvodce --,  ale od druhé stránky to začíná být ohromná sranda, stavící všechny "svaté"  do mně přijatelných pozic. Pasáž popisující tu poslední zpověď má docela  spád, působí akčně, a zároveň komicky. Poučení v závěru mě dostalo :-)  A analogie s dědečkem a liškou je zde povýšena na (odvěký?) boj nebe s peklem  v komickém podání, hodným města, do něhož je děj zasazen.

2. O trávě, která chtěla mít trny autora Ozzozorba:  Hezká bajka se zřetelným druhým plánem,  který sice ke konci zdánlivě mění polaritu,  ale závěrečné dvě věty se k té původní (zřejmě) pohnutce k sepsání vrací  a staví ji do pozice generačního cyklu a sporu.  Do jaké míry je tohle "šíření druhu" botanicky možné, to posoudit nedokážu.

3. Zídka u dvora autora Gora:  Zvláštní pohled na "zprofanované dny". Takový odjinud, z druhé strany.  A líbí se mi, jak v celé své bídě vyznívá optimisticky.  

OSTATNÍ:

Na Kopci autora Jakub Němeček  Má to zvláštní náladu, která se v průběhu mění z pozitivní  na až skoro depresivní. Osamění na začátku je jiné než OSAMĚNÍ na konci.

ZASE TY ZVLÁŠTNÍ VÁNOCE autora srozumeni:  Od začátku mi připadá, že je to celé hlavně o jídle,  což ten textík v mých očích trochu shazuje.  S dočítáním ke konci mi ale dochází, že je to také (a především)  o lidech, a to jídlo je zde jen jakousi ilustrací.  Nebo snad materiálem, z něhož jsou lidé postaveni...

Světlonoš autora Stargazer:  Začátek mě nadchnul a nadšení vydrželo až skoro do poloviny, přesněji řečeno  k onomu setkání tvořícímu název a jádro téhle povídky, ke Světlonošovi,  připomínajícímu mi zprvu plagiát, později už jen klišé.  Dál mi pak text začne připadat přiliš filozufující nebo moralizující  a z původní nálady smutku nad ztrátou dětství či mládí už v něm nenacházím  nic. Oba závěrečné obrazy mi pak připomenou náladu jedné dávné  a jedné nedávné televizní reklamy.  I tak mám ale dojem, že tahle povídka představuje jedno z lepších děl,  která se na Písmáku v poslední době objevila.

Diagnóza autora Tetřev:  První třetina, celý ten prostor věnovaný vštěpování onoho starého příběhu  nejmladší generaci, mi přijde příliš obsáhlá, a to i bez ohledu na můj postoj  k tomuto typu "nalévání ideologie", protože s hlavním tématem povídky  neznačeným už v názvu, souvisí jen okrajově. Nebo je dána (první třetina)  souvislostí s datem zveřejnění? (Nebo mi něco uniklo.)  Dál je to pro mě směsí (možná trochu idealizované) spolupráce rodičů  a školy (školky), kdy určité pasáže jsou vedené s dětskou srozumitelností,  jiné se blíží odbornému textu, takže nevím, jaký k té povídce zaujmout postoj;  Pro jaký typ čtenářů byla určena. Pro rodiče problémových dětí? Pro časopis  Vlasta? (bez urážky). Líbí se mi jednoduchá pointa směřující k (jistě) dobrému  konci.

Adaptácia a umenie údržby strojov autora haijin:  Líbí se mi úvodní nálada továrny, v níž očekávám jakési přirovnání,  symboliku. Při čtení ale postupně zjišťuji, že text vede jinam, než bylo  mé počáteční tušení nebo prostě jen nerozumím jeho obrazům.

Janek Mluvka autora miromurka:  Ačkoli se to čte docela dobře, mám dojem, že se v tom až skoro do konce ztrácím  a teprve z posledních několika vět začínám tušit, že vím, proč to bylo napsané.

MIMO:

Název je jistě součástí textu autora CHT:  Míjí mě to formou i obsahem, takže mi nepřísluší jakkoli to hodnotit.

Kritika autora Josephina:  Ačkoli oceňuji stručnost a údernost tohoto hesla, chybí mi jakákoli souvislost, která by mi dovolovala zaujmou postoj. 

1. ZASE TY ZVLÁŠTNÍ VÁNOCE autorky srozumění

2. Světlonoš autora Stargazer

3. Název je jistě součástí textu autora CHT

První místo za zcela upřímné etické poselství, které nám srozumění  předala.

Druhé za vynikající povídku.

Třetí za specifický poeticko-prozaický text, napsaný s velkým rozletem a talentem.

Na čtvrté místo bych dala Diagnózu, předloženou se znalostí problematiky, o páté by se dělila díla Ozzozorby a  J.Němečka...díky všem, bylo to moc těžké rozhodování...