Písmák Domov
Podzim je ve vzduchu. Silnice se leskne a skrz okno autobusu proudí dovnitř vlahý vzduch. Cítí chlad na konečcích prstů. Mechanicky ohýbá jeden prst po druhém, zarývá nehty do dlaní.
Kolednice
Mít tak dětské srdce. To je to.
Venku už je jaro. Spousta ptáků vítá ráno z různých koutů zahrady.
Za ruku
Přítmí. Alice rozhrne závěsy, dotkne se nosem skla a dýchá. Za oknem sedí kočka a dívá se na kolečko, které se postupně zvětšuje. Zamňouká, postaví se na zadní a tiskne tlapky na zdroj tepla.
Pochod
Ráno se vydařilo. Před sokolovnou roste dav lidí. Shlukují se do skupinek. Vždy, když se přiloudá někdo nový, hovor na chvíli utichne, aby se o minutu později navázalo tam, kde se skončilo.
Dlouhý návrat
Vychází z lesa a přivírá oči před ostrými slunečními paprsky. Skloní hlavu a nechá sklouznout ani ne dvouleté dítě na zem. To chvíli přešlapuje z nohy na nohu a nemotorně se přesunuje ke schodům sokolovny. Jejich stanoviště.
Diagnóza
p { margin-bottom: 0. 25cm; line-height: 120%; }
Byl pozdně podzimní den, vítr foukal studeně a děti vcházely do školky s červenými nosy a ošlehanými tvářemi. Nemluvily tak hlasitě a bezstarostně jako obvykle. V šatně se dlouho nezdržely, až na dva chlapce, kteří se v myšlenkách toulali ještě venku.
Ten nejdůležitější
p { margin-bottom: 0. 25cm; line-height: 120%; }a:lin
„K noze. No neslyšíš. Jéžišmarjá ten pes je nahluchlej.
Koupaliště II
p { margin-bottom: 0. 25cm; line-height: 120%; }
Ten dům tam nestál odjakživa, ani to koupaliště ne. Ale lidem už ta scenérie natolik zevšedněla, že kolem chodili netečně, bez zájmu. Byla to nejhezčí parcela ve městě.
Zedník
Toho dne foukal obzvlášť vlahý vítr, cuchal mu vlasy, jež se mu v prstýncích stáčely po krku, a vzdouval tenkou větrovku, ve které vypadal jako nemotorný nakynutý brouk. Kráčel svižným krokem po ztvrdlém písku, nevšímal si naplavených chaluh ani prázdných škeblí. Nebe se hrozivě mračilo.
Když spatřil její siluetu u skalnatého výběžku, dal se do běhu.
Cíl na dosah
Po dlouhé době se konečně dočkali sněhu. Bílá vyhlazená plocha na dvorku byla bez kazu, až na pár kočičích stop. Oči mu zářily nadšením, nikdy předtím sníh neviděl. Vtrhl na dvorek, na tu bělostnou krásu jako uragán, neměl rád dokonalost, nebyla mu vlastní.