od jihu

Obýváš jedno z těl
která se vyvlékají z naučených gest
když skřípne zip  skřípne zvyk
vidím tě nadměrečně
jak roztahuješ vykostěný paže
trochu se trápíš
a trochu chceš…         

tam venku vlci poměřují sílu s beránkem
stojíš opodál a nacvičuješ svobodu

x

pár let po tobě neuklízím
místa si ponechávám otevřená
tady ponožka támhle vyplivnutá pecka
zrcadlo   tisíc let neumytý střep   
         kde někde mezi šmouhami
sedí rozštěkaný pes   kočka Mína  a stojí voda
po kolena v bavlnce         ze všech zbylých smyslů
pletu siluetu dokonalého těla …
 
do tmy padneš vždycky v lednu
na jazyku kroky       
ale možná spím jen příliš tvrdě

x

jdeš přiškrtit topení
aby se mohla husí kůže rozvěsit
jako prádlo   tam v rohu pokoje je cítit proud z jihu na sever
a dál do klíčové dírky
nikdo se nedívá
              když cvakneš klikou k východu 
 
 x

nemůžu se dočkat noci
kdy maluju všechny tvé oči
i ty nevidomé   do řas jim vkládám kamínky
a vím
že mě tvá hořkost nezastaví

do skříně nelezu mám židli na měsíci
                                      přes ni přehozenou síť

a i když říkám občas těžké věci
od jihu proudíš zase ty