Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTatínek
Autor
Herr_Jaroslav
Ježíš, já jsem tak nervózní, tak strašlivě nervózní... Tak je to pravda, budu tatínkem! Prosím vás, řekněte, že se mi to nezdá, ne, je to skutečné, tady ta chodba, ti doktoři a sestry všude kolem, já budu tátou! Čekám venku, nechtěl jsem být u toho, a Marie také ne. Jsem roztřesený, roztržitě pocházím sem a tam, zastavím se u nástěnky a čtu si nějaké statistiky. Jsou tam grafy a čísla, třeba kolik dětí u nás každoročně umírá hned po porodu a tak. Moc nevnímám.
"Tak tatínku, už je to na světě!" rozlehne se chodbou hlas. Ježíši, Ježíši tak už je venku, Pavlík. Ano, dali jsme mu už jméno, máme ho dokonce natočeného na videu. Takže už je na světě, můj syn, můj syn!
Jistěže mám bílý plášť a jsem pečlivě umytý, jinak by mě tam nepustili. Vcházím do bíle osvětlené místnosti, vidím jen nějaké rozmazané postavy, můj zrak ihned zaostří na ten balíček, který jedna ze sester právě drží v náručí, aby ho předala matce. Přitahuje mne magickou silou, neskutečné kouzlo života.
"Pavlí, Pavlíčku, chlapečku," šeptám něžně nad tou malinkatou krásou.
"Ale pane, to je holčička," řekne sestra udiveně, "a jmenuje se Terezka."
Škubne to se mnou, jako by mne někdo přepůlil prkýnkem na řízky.
"Jaká holčička, to je Pavlík!" vyhrknu hloupě a hledám oporu u své ženy.
"Marie, slyšelas to? Jaká holčička, jaká Terezka?" ptám se a všechno se mi před očima komíhá.
"Já nejsem Marie, pane, co tady děláte?" Teprve teď si uvědomuji, že zde leží cizí žena.
Všechen kvalifikovaný personál na mne mlčky hledí. Potom přibíhá nějaký muž.
"Pardon, já si byl venku zakouřit. Tak co Terko, tak jak?" ptá se zkušeně.
"Jéžiš, já si vás splela, vy nejste pan Bierhanzel!" vykřikne ona sestra. "Tak to musíte vedle, vy rodíte vedle!"
Rozumíte, to ponížení, ta potupa, když vás zavolají k cizí ženské a cizímu fakanovi a pak vás mají za vola, tohle je přeci pro chlapa největší trapas, chápete, jak se asi můžu cítit!
A navíc mě ta chybující sestra táhne do vedlejšího sálu a na prahu hlásí: "Tady pán se spletl a vlezl nám do špatné cimry!" Kráva!
Všichni se ke mně otočí, moje žena drží miminko, vůbec nevnímá, co se děje, právě porodila syna. Natahuje ke mně ruce s tvorečkem, kerý z části vzešel ze mě.
"Dej mi pokoj, s tím mě teď neotravuj!" zakřičím rozčileně. Dítě začne velmi nahlas plakat. Ale já se cítím ponížený, uražený, ublížený, má čest byla pošlapána, má duše byla zraněna, mám právo být rozzlobený.
Zlostně vyrazím ze sálu a prásknu za sebou dveřmi. Po chodbě duní mé kroky, slyším křik dítěte. Neustává, je stále stejně hlasitý.
No ne, samozřejmě, že jsem se uklidnil, jsem přeci chlap. Život jde dál. Kluk roste, to zase ne že ne, jenom vám mám pocit, jako by se mě tak trochu bál...
25 názorů
Trochu komedie, trochu tragikomedie -- tak to na mě působí. Snad se to opravdu stalo, snad několmu jinému, říkám si po dočtení tohohle celke spontánně napsaného textu.
DavidPetrik
21. 02. 2018Spise nezli povidka je to anekdota, protoze textu chybi struktura nebo vyvoj. Ale napsana je svizne. Jenom bych se vyvaroval klise obratu typu "neskutecne kouzlo zivota". Takove fraze Vas text spise podrazi.
Herr_Jaroslav
06. 02. 2018Zuzu: děkuji ti za nastolenou otázku, má oblíbená básnířko :)
jo, muži často reagují příliš egoisticky... :-) ovšem v téhle situaci se asi žena neocitně, že ano, takže kdo ví - jaká by byla reakce její...
Herr_Jaroslav
05. 02. 2018Diana: Narodil se týpek... :)
gabi tá istá
05. 02. 2018já taky, pane Jaroslave :)
Herr_Jaroslav
05. 02. 2018Markel: ano, u matek se jaksi omluva z účasti na porodu neočekává :)
Herr_Jaroslav
05. 02. 2018gabi ta stejná: já bych navrhl osmičku na povídku měsíce
Herr_Jaroslav
05. 02. 2018Silene: Bylo to ego, které se nezastaví doslova před ničím...
Herr_Jaroslav
05. 02. 2018Lerak: moc děkuju za dodatek :)
Herr_Jaroslav
05. 02. 2018Kočkodan: alespoň jsme uchráněni podobných omylů
Herr_Jaroslav
05. 02. 2018osmhanka: to je tzv. druhá vrstva příběhu a stejně vtipná, jako ta první. Jen je škoda, že si toho autor nevšiml :)
Herr_Jaroslav
05. 02. 2018aleš: ... ono také záleží, jestli jsou přítomni na správném místě
Herr_Jaroslav
05. 02. 2018zvedavec: :) :) :)
Herr_Jaroslav
05. 02. 2018Gora: zčásti jsem to podělal...
gabi tá istá
04. 02. 2018Marie také nechtěla, aby byl tatínek u porodu...v podaní hanky je to skveléééé :)))
Úchvatně popsané Ego na pochodu (rozchechtaný smajlík).
8hani, také jsem se pokoušela ulejt. Předtím jsem se snažila prosadit nárok na čtrnáctiměsíční graviditu mi-ni-mál-ně), protože kdo to má všechno v těch urgentních termínech stihnout!, ale ani jedno mi neprošlo.
Teda prošlo.
To je opravdu vtipné a povedené. Přidám postřeh. Manželka a novopečená maminka zdejšího známého paroháče porodila černouška. Za mé asistence zíral běloch "otec" s družbou příbuzenstva ztrnule na miminko. Byl v rozpacích a maminka zrudlá v obavách. Ticho jako v kostele! Jejich děda pojednou hlasitě zvolal. "No pozdrav pánbůh, ten Matýsek je tadyhle celí tatínek! " Po několika zmatených vteřinách se přidala matka rodičky. "Pravda. Ta kukadla a bradičku má celou po vašem Patrikovi!" Rodiný zástup se zavlnil a Otec rodičký vzdychl "To je fakt úžasný!" Nastal pocit všeobecného uvolnění a všichni zírali v předklonu na pár a miminko. Otec mu upřeně hleděl do očí. Vztáhl k "uzlíčku" paže a řekl. "Ajó, i vlásky má tmavé po mě!" Maminka mu Matýska postrčila do náruče a okolní úlevně vydychlo. Na tvářích se všem objevila spokojenost.
Promiň můj vlez Jaroslave. Máš to parádní.
zaujala ma veta vystihujúca moje pocity na sále
"Čekám venku, nechtěl jsem být u toho, a Marie také ne."
tiež by som tam najradšej nebola, žiaľ, bezo mňa to nešlo, bez môjho zákonitého našťastie áno, toho by som tam fakt nechcela...
aleš-novák
04. 02. 2018Vedlejší účinky módní přítomnosti otců u porodu...:o)
Bodejď by ne...správný chlap bez křiku ani ránu:-(
z části bych dala dohromady - zčásti vzešel ...