v domě plném beránků

Takové moderně psané náladovky mám ráda.  Tip.

Dodola, jj, je to zvláštní, ale možná je to tím, že na konci zimy jsme tak nějak vyčerpaní z toho neslunce a na konci léta zase ze slunce :))

Konec léta je vždycky smutný... a konec zimy - nevím proč, ale taky

Evžo, závidím :) to já spím jako zajíc

leraku, děkuju :)

¨lastgaspe, zneklidněnou duši určitě nemám a nikdy jsem takhle neuvažovala, rozhřešení? ale to já už dávno našla :)) beru to tak, že se člověk vrací ke vzpomínkám, protože tam jsou věci, které ho utvářely a vlastně žijeme strašně málo přítomností - čím jsme starší tím víc žijeme minulostí a občas trošku budoucností... ale té je opravdu trošku ... no tak nějak ve zkratce, protože tohle je na delší povídání a to bys číst nechtěl hihi :)  díky, že mě čteš...

Vzpomínky se valí až za hranice, kam můžeme dohlédnout. Tam se sklidníme. Úžasné verše zneklidněné duše, která hledá rozhřešení.

Pěkné a výstižné.

Beránci jsou milí. Začnu počítat 1 2 3.....a spím. :-) /T

lnice, nikdy jsi nepočítala ovečky před spaním? to by tě nebavilo mít je plný dům a pořád nespat :)

milý a2a2,

se tady usmívám a uznávám, že ten čas je takovej přepálenej... no jo, ale vezmi to tak, že si představuju starýho dědka, co určuje naše bytí, měl by už dávno trochu polevit (tedy aspoň já to tak cítím, jak je ke mě pořád víc a víc nemilosrdnej) a on si klidně ještě s takovou tou pokrovou tváří hraje karty.. dala bych poker, ale ten mi nešel do rytmu, mariáš se tam víc hodil.

no a ten břeh.. beru jako smetiště - co všechno se v něm zachytí a jakoby do těch kádí (u domu) padalo to všechno z něho a klapalo .. než utichne vítr a přijde další .. verš?  je to spíš takové moje propojení pocitů a někdy nedává smysl :)

se polepším a díky moc, jsem ráda, když se zastavíš s komentářem

Máš odvážnou, ale také někdy nezvládnutou obraznost, např. sloka s časem visícím na vlásku a mariášem, zdá se mi to v rozporu, také obraz s mariášem tak nějak jen nahozený bez návaznosti a jen s rozpustilosti. Podobně to cítím se snícím břehem (samo toto spojení zavání kýčem, navíc zesílený utichlým větrem, také v závěru znovu potichu) a klepáním do kádí (ty kádě si neumím zapojit, ale věřím, že ty ano).

Ovšem zřetelně převládá ta zvládnutá, odvážná a krásná obraznost, první dvě a poslední dvě sloky naopak perfektní.

spíš rozřezané noci... pět minut spánku a půl hodiny koukání do stropu a tak pořád dokola až je pondělí :)  i když i tu pusu...

všem děkuju za zastavení, kočce úsměv beránčí  (zkrocený smajlík)

máš prořízlou pusu prostě :-) 

...*

Mnoho obrázků se spojilo v jeden...

tam někde vyklopí zapouzdřený života potichu tě zkrotí

skvělá báseň, zdá se mi:-)))

tak jsem přece jen dala na tebe a ten řádek s úkladnou nocí vymazala... jj, je to.. lepší asi :)  díky

násilné... když to přesně vystihuje tu nespavost, mrchu :)  hledala jsem a zkusím se nad tím ještě zamyslet :)   jsem myslela, že ti beránci nejdřív trošku obrousí a pak přesto říz do noci ....

díky za čtení... moc