Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sežebřík
Autor
aleš-novák
Budoucnost patří aluminiu, říkal Jára Cimrman. A protože trochu času od dob Cimrmana uplynulo, patři aluminiu už současnost, alespoň pokud se žebříků týká. Kdo by odolal lehkosti hliníkového žebříku. A nejen lehkosti váhové, dokonce i lehkosti, s jakou se dá jeho délka přizpůsobit místu, kterého potřebujete dosáhnout.
Dají se ale ještě najít žebříky nekovové, dřevěné. Neoplývají lehkostí. A čím delší dřevěný žebřík, tím větší zručnosti je třeba, když ho chci opřít tam, kam toužím vyšplhat. Jeden takový žebřík bydlí u nás na zahradě. Říkáme mu Pětimetrák, což je délka, nikoli váha ani hmotnost.
Loni v létě se stal naším pomocníkem při česání třešní. Jenže jsem ho na podzim zapomněl uklidit, a tak milý Pětimetrák podpíral třešňový strom v listopadových plískanicích, v prosincovém sněžení i v lednových mrazech. Když se oteplilo a začaly jarní zahradní práce, zdál se mi žebřík nějaký zvláštní, jiný. Chodil jsem kolem něj, vystoupal jsem na prvních pár příček, a pak jsem na to přišel.
Náš Pětimetrák přes zimu zapustil kořeny, a povyrostl. Přibyl mu na horním konci další stupínek…
Vzpomněl jsem si hned na pohádku Janek a kouzelná fazole, ve které hlavní hrdina díky rychle rostoucí odrůdě fazolí dokáže po rostlinném stonku vylézt až do nebe. Tak vysoko ještě náš žebřík nedosáhne, ale když ho budu pečlivě zalévat, možná, časem…kdo ví?
17 názorů
V oboru zahradnictví jsem nepolíbený, možná i proto, že nemám zahradu, mně jen kvete auto :-)
práve dnes som ho potreboval, som si spomenul na jednu scénku starého data, myslím, že s Felixom Holtzmanom :hledám klíček. a jaký to byl, hliníkový ? Ne, ten byl aluminiovej. A kde ste ho stratil ? Támhle! A proč ho hledáte tady ? Poneváč tam je tma a tu je svetlo ...A mal som knihu Aglické rozprávky, kde bola tá Jack a Beans, a nebol to mistr B.
Evženie Brambůrková
21. 05. 2018To je naprosto normální. Já mám zase brambory jak dětské hlavičky. :-)/T
aleš-novák
21. 05. 2018Kočkodan: soused naneštěstí disponuje pouze hliníkovým, i když vysouvacím žebříkem. k tomu se náš Pětimetrák staví naprosto odmítavě...
aleš-novák
21. 05. 2018Diano, původně se dílo mělo jmenovat "pohádka o žebříku"...jde samozřejmě o kratochvilné čtení, zamotávání šišky není určitě cílem...:o)
Moje rozporuplné rozpoložení vystihla Gora: "cimrmanovské"!!! Myslím, že kecají všichni, ale stejně mi to trošku zamotalo šišku. Život je mnohdy nezmar! ***
Třeba tenhle tvůj žebřík nakonec vyroste až do nebe.
Taky se nám letos na zahradě stala malá záhada. V zimě jsme sázeli ořech a jeden špalek dlouhý asi metr,který se používal na sekání větví sekyrkou, na jaře vyrašil. Je to nepochopitelé ,ale větve rostou dál a dál i přes to sucho a ta vedra v dubnu. Třeba na těch větvích sklidíme i úrodu.
aleš-novák
21. 05. 2018agáto, vítej v klubu zahrádkových lajdáků...:o)
já myslím, že nekecá.. takovej žebřík jsme taky měli... a taky jsme na něho zapomněli a on vyrostl .. ale ne o jednu příčku, ale o dvě... u nás je totiž zima a déšť častěji než u Aleše
gabi tá istá
21. 05. 2018ale kecáš, aleši, ale pekne, baví ma to...po takom prezimovaní by sa ti mohlo stať, že bude priečok skôr menej, zhnijú a zosypeš sa z neho ako hnilá čerešňa, teda hruška, je mi sympatické, že si záhradkový lajdák, aj mne sa to stáva, že môj drevený neodvlečiem do búdy :)*