Čarodějka

Bubu,

dost zvláštní úvahy na "nováčka"...

Děkuji za objasnění.

Vím, že někteří jsou proti mazání, že je to jako když zabíjíš své plody, ale také bych dala přednost smazat vše - je to asi hmyzí pozůstatek = když se hmyz mění v další stádium, musí komplet, nemůže si třeba utrhnout nohy s tím, že mu v dalším stadiu narostou nové....teda aspoň myslím. Prostě když reinkarnace, tak komplet. V tomhle mi přijde Písmák jedinečný a úžasný. Můžeš si dílka smazat sám, nemusíš se nikoho prosit a čekat, zda Tvému oprávněnému přání vyhoví. A kritiky u děl ostatních tady zůstanou i po smazání děl, jako vzpomínky na člověka, který zemřel, ale vzpomínky nám ho připomínají. Přesně jako v životě. Se divím, že na Písmáku není víc lidí.

Bardo je ono místo, kam se ubírá duše po smrti, aby se znova převtělila. Pojednává o něm Tibetská kniha mrtvých - Bardo Thodol.

Jak kdo se svými básničkami, nebo případně s celým svým nickem naloží, to je věcí svobodného rozhodnutí každého člověka. Každý ať se rozhodne, jak chce. Já jsem na svých autorských stránkách nechával vždy jen úspěšná dílka. Psal jsem je pro čtenáře a když jim čtenáři dali hodně tipů, připadalo by mi to jako zrada na čtenářích, kdybych úspěšné básničky mazal. Zůstane tu to, co si lidé vybrali.

Osobně mne hodně štve, že mnozí lidé mažou i velmi úspěšná díla a to i včetně místního největšího básníka(a teď to nemyslím ironicky) egila, tedy Ladislava Zedníka. Jsem sice konzervativec - protivník modernistů, ale v jeho osobě tady měli modernisté opěrný bod a nikdo ho nenahradil, když smazal všechny své básně.

Na základě našeho včerejšího povídání se mi podařilo zapsat další dílko, dala jsem mu název Život. Reinkarnace tady na Písmáku je velice oblíbená, to už jsem si stihla všimnout. Někteří před odchodem pečlivě smažou všechny stopy respektive svá dílka, protože své příspěvky v diskuzích smazat nemohou, i když možná ano, nezkoušela jsem to, tak nevím; jiní jen odejdou a díla tady nechávají napospas, a někteří dokonce se smazáním děl bytostně nesouhlasí. Je otázkou, která varianta je ideální.       Přiznávám se bez mučení, že jsem nenašla žádné vodítko k pochopení slova Bard - tedy tomu, co má označovat. Poskytneš mi nějakou nápovědu Ty?

Je skvělé, že znáš dětské básničky V.H. ! To znamená, že je nepsal zbytečně. Já se ale jeho básničkami pro děti nezabývám. Asi bych neuměl psát básničky pro děti. Ani jsem se o to v podstatě nepokoušel. Jako Musaši vůbec ne, jako jiný nick ano a mělo to docela úspěch. Bylo to ale jen pár kousků a ty s Hrubínem neměly nic společného. Teď už jsem ale čistě neúspěšný nick a tak se k úspěšnějším formám svého bytí v minulosti nevracím.   ...Změna nicku tady na Písmáku je taky cosi jako reinkarnace. Ty jsi snílek a kdyby ses chtěla reinkarnovat, Písmák ti to umožní.  Já už mohu naopak dělat jen to, co dělat musím. Svoboda je poznaná nutnost včetně reinkarnace v Bardu.

Pokud se může rozhodnout, že se vrátí ke svému dosavadnímu egu, které ztratil, logicky si může vytvořit další ego, do kterého se vtělí. Pokud se nerozhodne splynout s pozadím a být bez ega. Já bych tomu vědomí jeho božskou podstatu a schopnost tvorby nebrala. Hele, oba to jednou poznáme a máš pravdu, že na to ještě máme čas. Doplnit si vzdělání v poezii asi nezvládnu. Už na gymplu nám paní profesorka Eliška Voříšková dovolovala, že když budeme psát vlastní básničky, že si těch ostatních všímat nemusíme. Na inspekci nikdy nikdo nepřišel, takže jsme prošli všichni v pohodě s vlastní tvorbou. Co se týče poezie jsem tedy pole neorané. Allena Ginsberga ani Václava Hraběte neznám, a od Františka Hrubína si vybavuji jedinou: Vezmi žlutou tužku a namaluj hrušku. A pod hrušku talíř. Sláva! Ty jsi malíř!

Bubu,

o reinkarnaci by se dalo psát celé hodiny. Dokonce je vlastně víra v reinkarnaci součástí bible, konkrétně Nového zákona. Ale vzhledem k tomu, že byla křesťanům z ideových důvodů reinkarnace nepohodlná, byla jakožto možnost ideologicky odstraněna z lidského vědomí "věřících".

Pokud se člověk nestane "zmateným duchem", pak v Bardu ztratí okamžitě své poslední ego. A jak by se mohl rozhodovat, když už náhle nemá své ego?

Momentálně se ale zabývám raději literaturou, konkrétně poezií, Allenem Ginsbergem, Františkem Hrubínem a Václavem Hrabětem. Jsme totiž na (rádoby) literárním webu.

Ano, jsem přesvědčená, že si duše vybere, jestli chce pokračovat jako jednotlivý dílek nebo chce splynout s celkem. Pokud chce pokračovat jako jedinec, je mu přiděleno tělo podle karmických zásad, netvrdím, že si vybírá tělo, které ho zrovna napadne (i když třeba i to je možné, to netuším).  Jen jsem si jistá, že v tom novém těle si může uvědomit, v jakém těle byl někdy předtím na základě různých indicií a znalosti sousloví starého psa novým kouskům nenaučíš tj.opakováním vzorců chování. V každém náboženství je zrníčko pravdy, stejně tak ho má i hnutí New Age - to ho má v tom, že jsme ve vývoji, že jsme v bezpečném prostředí, které nás má připravit na život mimo toto bezpečné prostředí...nechci přemýšlet o tom, co nás teda potom vlastně čeká, spíš přemýšlím o variantě, že se máme naučit, jak na sebe dávat majzla čili naučit se kontrolovat svoji mysl tak jako se batolata učí ovládat svoje tělo. A možná že jsme dokonce ještě jen plod v matčině lůně, takže jen tušíme, že nás něco čeká, ale nic o tom nevíme. V tom případě by smyslem života bylo uvěřit, že smrtí život nekončí respektive končí jen ten život, který nyní známe a čeká nás život, o němž zhola nic nevíme. Nakonec důkazem pro tohle tvrzení by bylo spatření světla při smrti stejné jako při porodu po opuštění rodidel. Budiž pro nás útěchou, že v tom dalším životě se jako energie, duše, duchové můžeme vracet sem. Ten pocit, když jsem ucítila mámu sedm let po její smrti je nezapomenutelný. Navíc jakmile jsem prožila tohle, začala jsem si uvědomovat i duše žijících, které například přišly do mého těla na návštěvu. Každý člověk je jako dům, do něhož mohou přicházet na návštěvu ostatní.

A existují teorie o tom, že reinkarnací se jen myslí život milostný tj. každé zamilování je jeden život. Ale to je jen obrat na úsloví jak v nebi, tak i na zemi, takže co platí pro celek, platí i pro jednotlivce. Pokud by si v této teorii nemohl člověk vybrat, do koho se zamiluje, bylo by to smutné. Něco jiného je u sexu, tam se snad shodneme, že si člověk vybírá s kým sex bude mít a s kým ne, a protože lidi si lásku se sexem pletou respektive zaměňují je, lze zahlásit, že si i v lásce vybírají, do koho se zamilují a do koho ne. Z toho by tedy vyplývalo, že si skutečně vybíráme, do jakého těla se po smrti současného těla vydáme. Je pravda, že my asexuálové máme výhodu, protože klasické pudy, které ovládají běžné lidi, nemáme, a rozumem vědomě rozhodujeme zda sex či lásku chceme nebo nechceme, a samozřejmě si vybíráme člověka, od něhož ji eventuálně přijmeme.

Ó - jak hluboce se liší naše představy o reinkarnaci! Ty si opravdu myslíš, že by si člověk mohl vybírat v koho se převtělí? Karma je naopak naprosto nestranný matematicko-logický systém, který nám naši další inkarnaci přidělí dle našich zásluh a našich prohřešků. Dostaneme to, co si zasloužíme. Podstata karmy stejně jako podstata buddhismu jsou čistě etické a všechny ty tlachy o nějakých "energiích" či "vibracích" jsou jenom výplody pomatenců z hnutí New Age.

V jednom bezva románu jsem četla zjednodušený princip šintoismu, že je vlastně jako zákon o zachování energie (energie se neztráci, pouze se přeměňuje).  Pokud energie nejde zničit, a jsi přesvědčený, že Tvá duše je energie, je jasné, že nemůžeš zmizet. Otázkou pouze je, nač se naše duše po smrti těla přemění. Věřím tomu, že si můžeme vybrat resp. naše duše si vybere, jestli chce splynout s okolním světem nebo zůstane zachována jako zdánlivě samostatná čili reinkarnuje se nebo se odebere do paralelního světa dnešní fantazie například pekla či nebe. Vím-li tedy, že jsem energie, a že jsem nezničitelná, že se pouze přeměním jako už tolikrát, proč bych měla být smutná? Ty nevěříš, že máš nesmrtelnou duši nebo chceš-li podstatu? Tys ještě nikdy nebyl ve tmě jako střípeček vědomí bez těla? Na jednu stranu buď rád - je to hnus hnusů - teda z mého osobního pohledu, jinak se to asi někomu možná i líbí, netuším, jen si vzpomínám na tu otázku v Landově písničce Tajemství. Díky té otázce si myslím, že v té tmě už taky byl, protože jinak by se neptal, že ano. Mně je teda šumák, co se skrývá za tou tmou. Mně se líbí tady na světle. Jsem spokojená s tím co mám, i když na to občas nadávám. Na druhou stranu je to škoda, protože jeden osobní zážitek je nad všechnu víru a dohadování, protože když to zažiješ, tak víš, a nemusíš pochybovat.

Někdo říká, že optimista je nepoučený pesimista, já říkám, že optimista je poučený pesimista. Považuješ-li se za pesimistu, a já Tě právě poučila, můžeš už taky být optimista. A jestli ještě potřebuješ poučení, jsem tu....teda aspoň občas. A protože píšeš hezky, budu tady lozit po Tvých dílkách často.

Bubulíno,

vidím, že ti jde docela dobře i volný verš a že na rozdíl ode mne - bytostného pesimisty, jsi spíše optimisticky založená.

Název téhlle prastaré básničky by měl být samozřejmě v uvozovkách.

Bažiny sebelítosti

zůstaly kdesi za mnou

stejně jako ruce,

které už nehledají klín.

Tilia cordata - kmotřička

spolu se sestřičkami

mi pomohly zapomenout

a najít se.

Vzpomínky tu zůstanou.

I na jejich mrtvých tělech.

Až se zas příště vrátím,

pečlivě ukryté mi opět pomohou

se rozpomenout

jako už tolikrát.

Tomu se říká přátelství.

Láska.

5200 dlouhých let.

***, moc hezké

až na ten první řádek ... :-)

t

Ďakujem.

saggitarine,

to vůbec rozlišit nejde. Existuje jediná možnost : zůstat optimistický a bojovat dál.Protože - když to člověk sám vzdá,hrob ho nemine.

A díky za tip.

A ako mám rozpoznať, či sa z tej trávy tešiť, alebo je to môj hrob, na ktorom rastie?

Tip samozrejme.  

Gabi,

díky hvězdičku. Potěšila.

...*

hm.. moc tomu nerozumím, ale jo, jdu...

Andělko,

mě baví pohrávat si s jistou "mnohovýznamovostí".

Štírko,

sám ještě úplně zřetelně neslyším,jaká že tráva to právě roste ze země.

Achnativní princi ,

proč myslíš,že je to nenáročné čtení ? Co když ta básnička má jistý skrytý význam ?

agáto,

ty se vrat´do popravčí čety.. Zatím ještě žiju..

supizmus,

to život je drsný.

LGarro,

život je možná drsný velmi zábavným způsobem,pokud je člověk dostatečně vysoko nad věcí.

To je úžasné...

Jo a jo. Pěkné volné. Líbí se mi to.

pěkný

možná bych slovo "jakási" vypustila .. jinak moc pěkná momentka

Pěkná, nenáročné čtení, jasný obraz./*

"jakási" je možná důležité, ale mě by se více líbilo jen druhá tráva

A co tahle d´Druhá tráva - https://www.youtube.com/watch?v=PziMfY_vaIo

Tahle je nádherná https://www.youtube.com/watch?v=dGAxojETm9A&list=PLWZFyta7E5v4D2R0P9kN6YjuIlhvXB2Gj

Diano,

moc děkuji za tip.

zvedavec,

ano,tráva vždycky vyroste znovu a nejvyšší tráva vyrůstá na hrobech,jak se praví v mnoha starých japonských haiku..

Zaujalo *

čo sa týka trávy, ona vždy vyrastie znovu, dokonca aj keď je spáli slnko, semienka sú všade, vyrastie

​zvedavec,,

díky za tip. Jen nevím,jakožto autor Čarodějky,jestli neslyším tu trávu růst příliš předčasněš.

tip!