Ztratila se Eliška

Ztratila se Eliška

Na světě je teprve dva roky a už se rozhodla poznat ho na vlastní pěst. Vlastně tlapičku, Eliška je tchořice. Tak teď smutně kouká z černobílé fotky přilepené na pouliční lampě. A v záplavě červencového slunce bledne smutná zpráva o její kuráži.

Kočička Cuchánek

Rozcuchaná běhá po dvorku, pak vylemtá trochu mléka a zas běhá po dvorku. Večer se schová do tmy jak do boty, jen básni neunikne.

Je i tohle Seifertova Maminka?

Pod tričkem má ježatá prsa a v kočárku miminko. A to když zakřičí žízní, nahnědlá bodlinka se přiblíží k jablíčku pusinky a nechá se cucat. Tak teď jedou horkem města někam k Petřínu a je nepochybné, že žízeň na sebe nenechá čekat.

Cikánečka

Cikánečka v meruňkovém parfému. Řasy má jak záplavu pavoučích nožek, šatičky bílé na veselku a stejně bílou má i kabelku. A pod těmi šaty bílá není, snědá je k potěšení.

Chlapeček a poštolka

Našel péro poštolky, tak si ho teď hlídá. A stejně babičku, která ho o horkém prázdninovém dni vzala na Karlštejn. I ona jeho, dělá jí radost. Teď jedou vláčkem zpátky do Prahy, vždyť bude večer. A chlapeček kouká z okna, sotva vyhlédne. A někde vysoko u oblak krouží poštolka a postrádá - chlapečka.

Chmýrka míru

Někam do větví baobabů snášejí se na svých padácích, připraveni zneškodnit nepřítele. Vrátí se, nevrátí? To na nábřeží u Výtoně snáší se chmýří ze stromů vcelku nepatrných do vlasů dívek. A zatímco ony ulizují pestré zmrzliny od pana Tita Gelatita, jejich milci jim chmýrka něžně sundávají. Není tohle lepší než válka?!

Cukrárna s ostrahou

Zamračeno, vichrno. Pro návrat z věznice nemohlo být přiléhavěji. Přemítám o ní. Pohledná, sotva dvacetiletá drobná blondýnka. Slušelo jí to i v modrošedém mundůrku, saku a sukýnce, které nejsou od toho, aby slušely. Navzdory prostředí byla čisťounká jako vodička. Dal jsem jí kávu a sušenky, seděli jsme v návštěvní místnosti, ve smutné cukrárně. Ptala se po naději, jako se ptá po cukru do kávy.