Moje malá kapka dobrovolnictví

jamardi, taky jsem tam zažila různé píhody. Nikde není psáno, že se tam lidé musejí snášet.

To je užitečná práce. Lidé potřebují změnit prostředí, aby měli i jiné podněty k přemýšlení. I návštěva psa a jiných lidí potěší.

Jednou jsem byla v domově důchodců navštívit babičku a viděla jsem, jak se v jedné společenské místnosti jeden dědeček na vozíku dívá na pohádku a v druhé jiný na tutéž pohádku. Když jsem jednoho z nich na to upozornila, nepodíval se na mě zrovna mile. Asi se pohádali.

Při tom tlačení vozíku a rozdávání bábovky se také lze cosi dovědět. :-)

To bych tam musela chodit každý den a těm sociálním pracovnicím pomáhat s běžnou péčí o klienty, abych pronikla do toho, jak to tam chodí. Nabídla jsem jim pomoc a projevili zájem o tlačení vozíku na procházkách jednou týdně. Tak jsem se do toho zapojila. Pak jsem občas přinesla něco na zub, byla jsem ráda, že mají radost z pejska. Nechtěla jsem se příliš vnucovat. Původně jsem myslela, že bych chodila navštěvovat třeba nějakou babičku, za kterou nechodí příbuzní. Asi by bylo něco jiného, kdybych tam měla někoho z rodiny.

Chápu, že jde hlavně o činnost dobrovolníka. Kdybys ale pronikla pod povrch dobrovolnictví, možná by z toho byla místo čestného uznání i cena. :-)

To máš pravdu. Původně jsem to psala do literární soutěže Já a dobrovolnictví,poslali mi čestné uznání. Takže primárně jde o tu roli dobrovolníka, nikoli o život v tom domově.

Ano, tomu rozumím. Myslím si však, že je to jen část té atmosféry. Život v domovech seniorů má i odvrácenou tvář a pokud v příběhu absentuje, není jednak úplný, a jednak nevyniknou iny přívětivé chvíle.

Děkuji, vím, že to není povídka v pravém smyslu, chtěla jsem jen předat tu atmosféru.

Milé povídání. Cením si laskavost a přívětivost textu. Avšak i miniatura je povídka a do té mi tady něco chybí.

Díky, Koblížku. Máš naprostou pravdu. Zvíře někdy dokáže dát víc lásky a radosti než člověk. :-)

Každá němá vlídná tvář dokáže prosvítit ponuře potemnělý podzim života. Pohladit si kožíšek nebo se jen dotknout. Často je vidět, jak seniorům doslova, alespoň na chvíli, dobije baterky. Osamělost stáří je snad ta nejhorší potvora.

To chápu. Na vesnici je to složitější, navíc s tímto postižením. Senioři v Domově, kam chodím, mají taky různý stupeň demence, například se nejmíň třikrát za hodinu, co tam jsem,ptají, jak se jmenuje můj pes apod.

Díky. Já doufám, že je nás víc. :-)

Těžko říct. Díky za návštěvu. 

Díky za kapku pochvaly... :-)

Chválím krásnou kapku do sociálních vztahů. Každá kapka je dobrá, aby tok života byl přijatelný a příjemný až do konce. Pěkný příběh zasluhující nejen nominaci.

avi PM

bixley - díky

Nevím, jestli je to do soutěže, ale jo...

Ahoj, souhlasila bys s nominací dílka do soutěže??

Nevím, přečetla jsem znovu, pokud je zdrobnělina slovo babička, nevím, pak je tam jen pejsek a Evženek, což mělo být známkou toho, že ho senioři vnímají jako milého tvora.

Pokud jde o vyprávění o pejskovi se třemi nožičkami, je v tom soucit daného vypravěče.

Ta atmosféra "nevzdávat ani poslední dny života", která je z toho cítit,  se mi líbí. Co se mi naopak nelíbí je množství zájmen a zdrobnělin,  které tetn text dle mě kazí, snižují jej touhle slovní zásobou na úroveň  senilního žvatlání. Ale to se dá lehko spravit, pokud to autor, k jehož  jménu odhlížím až teď po dočtení, cítí podobně.  

Tím spíš, když jde v mém případě o pražského krysaříka... :-)

Já jsem tam primárně nezačala chodit kvůli canisterapii, ale pomáhat s vozíčkáři. Zeptala jsem se, jestli můžu vzít pejska a oni souhlasili. Takže je to vlastně taková sekundární canisterapie. :-))

Díky.

Už jsem zazžila jako v canisterapii i bulteriéra, což je bojové plemeno. Je zvláštní, že pookřejí i velmi mrzutí lidé, kteří jinak zvířata nemusejí. Zřejmě poté, co je opustila rodina. Sympatická čiinost i miniatura.

Díky, Leraku. Vše je třeba vidět pozitivně. :-)

"I" pozitivního pohledu je třeba. O to si více cením. Krásné kapky do očí.

Díky, Evži. A Evža děkuje taky... :-)

To je moc hezké. Zdravím jmenovce a přeji jemu i babičkám a dědečkům hodně zdraví. :-))) /T

Taky díky, Revírníku. :-)

Hezky nenápadně kapeš, dobrovolničko, a to je myslím nejlepší.

Díky, Goro, já jiné domovy neznám, ale myslím, že tady jsou moc milí lidi. :-)

Ráda jsem četla, jak/jinak/ se žije v DD, kam chodíš pomáhat, srovnávám s tím, kde jsem jistou dobu pracovala...a ten "tvůj" mi vychází dobře. I díky podobným dobrovolníkům jako jsi ty.

Díky, Andělko...

KRÁSNÉ.

Díky, Kočkodane. Kápnu ti božskou: potěšils mě. :-)