Předávání zkušeností

Bylo slunečné, teplé jarní odpoledne. Na lavičce před domem seděl patnáctiletý kluk a pětačtyřicetiletý muž, který vypadal jako jeho otec. Muž začal mluvit: "Teď, když se takhle rozvíjíš, tak ti - a zcela pro tebe samozřejmě a neoddiskutovatelně - připadá, že se vše ve vztazích točí kolem sexu. Ale později se ti pohled na vztahy změní: spíš budeš chtít, aby ses na někoho těšil, aby tě někdo měl rád. Bude to takové... uklidňující." "Hm..." řekl kluk. Moc tomu nevěřil. Stejně jako tomu, co mu tento pán povídal předtím. "Počkej... jak se jmenovala... Dominika, že?" pokračoval muž, " teď si myslíš, že nikdy nenajdeš nikoho lepšího. Ale později poznáš..." "Neříkej mi to," zavrtěl hlavou kluk, "neříkej mi to až takhle do detailů." "Dobře," vzdychnul muž, "změníme téma: zajímá tě programování, že?" "Je to úžasné," odvětil mladík, "jenom z písmenek textu můžeš stvořit prakticky všechno." "Nebude to tak jednoduché," oponoval znovu muž, "bude to daleko víc uzavřené, proprietární: šifrování, DRM, zákonná omezení: spoustu zákonů kvůli bezpečnosti, ochraně identity, ochraně autorských práv. Strašná otrava. Proto jsem se nechal překvalifikovat na fyziku, chápeš?" "Jinak bys tu nebyl, že?" zakřenil se mládenec. "Chystáš se jít na univerzitu do hlavního města," pokračoval muž "vypadá to jako nejlepší volba, ale..." "Zase ty podrobnosti," vzdechl kluk, "co kdybych se rozhodl na tu fyziku nepřejít?" "Nerozumíš teorii," odvětil muž, "my jí sice úplně nerozumíme taky, ale víme o ní přece jenom víc než ty: tu linii, ve které jsem vyrostl, sám pro sebe nemohu změnit. Jakmile se s tebou rozloučím, vrátím se zpátky do stejného světa, jaký jsem opustil. Co se stane s tímto rozhovorem, s touto větví, nevíme: zda bude zahlazena, jako by se vůbec nestala, nebo to bude rozbočení, větev, která se vyvine nezávisle..." "Tak mi radši řekni, kdo trumfne tu Dominiku," zakřenil se hoch. Rozhovor pokračoval dál. Když se potom chlapec vrátil domů, zeptala se ho jeho máma: "Prosím tebe, co to bylo za chlapa na té lavičce? Víš přece, že si na cizí lidi máš dát pozor!" "Mami," usmál se jinoch, "nebudeš tomu věřit, ale to jsem byl já."

---