Úvahy o zhone a zastavení, hľadaní a prioritách

Trochu pozdě jsem se dostal ke tvému textu. Celkem dobrá úvaha. I když konstatuješ  známá fakta. Vše je ovšem v povaze člověka, nikoli ve vůli Boží. Faktem je, že víra dokáže člověka přenést i přes ta největší úskalí. Ale dopředu žene člověka hlavně jeho vůle a rozum. Ale to je téma na jinou diskusi. 

Po každé životní ráně jsem byl nucen se zvednout a jít dál. A že jich bylo! A ta nejhorší přišla až nyní, ve stáří. S tím je však nutné se srovnat, pokud máte vůči někomu, či něčemu povinnosti. Život je věčný boj, ve kterém ti slabí podléhají, pokud nenajdou ruku, nebo okolnost, která je pozvedne.  Ale život je také  řadou drobných radostí. Tady bych mírně odbočil od toho, co píše Dievča - ty radosti, všechny ty pozitivní zkušenosti nemizí, ale máme je uložené v oné "komoře" - jinými slovy ve svém podvědomí. A pomáhají nám ve chvíli, kdy je nám zle. Kdy nám pomůžou se opět zvednout. 

Zaujala mě tato slova:

Byť dobrý, alebo mať sa dobre?

Mať sa dobre, alebo byť šťastný?

Jsou zde dána jako protiklad, ale přitom nejsou v žádném rozporu. Není to oxymoron. Opět je to dáno povahou člověka. 

Nastínila jsi tady řadu otázek, které nejdou jak v krátkém textu, tak i v následných omezených komentářích dostatečně probrat. 

Ale úvaha je rozhodně zajímavá. 

 

dievča z lesa, rada Ťa čítam, ďakujem

...ak nečerpáme z Boha,Vesmíru,Života,Maličkostí asi umierame na pýchu...pokoj je čerešničkou na torte iba v tomto okamihu...nedá sa odložiť do komory na horšie časy...vďaka za príjemný kopanček...

...ak nečerpáme z Boha,vesmíru,života,maličkostí, asi umierame na pýchu...čaro pokoja je ponorené do prítomnosti...nedá sa odložiť do komory na horšie časy...vďaka

aj ja ďakujem, teším sa

toto sa mi veľmi páči  :-) a ďakujem za kritiku

a2a2a vďaka, teším sa

 

Líbí se mi první část, je bez balastu, druhá a třetí část, ostatně to tak i uvádíš, uniká z formy básně do formy heslovité úvahy, ze kterou se lze snadno ztotožnit, mne nejvíce upoutala myšlenka

V pokoji je výhra víťazstvom a aj šťastím všetkých.

Pokoj je ovocím dobra.  

Zatímco ostatní jsem vstřebával jako známá pravidla života, tady jsem se zastavil a za to dík. Pak ještě poslední verš, řádek, nejde mi nyní o to, zda je to či není pravda, ale je mi sympatická samotná víra, že to tak je, protože je znamením pokory.

ďakujem všetkým, ktorí čítali a vďaka za všetky slová aj tipy

Neviem tomu dôjsť na chuť. Na mňa kúsok kostrbaté, nedotiahnuté, možno tá obsažnosť, myšlienka, ktorú si mala v hlave nedostala ten správny "náter", aby dokázala u mňa zarezonovať.

ano, tak je*

*

Dobrá úvaha, tip.

Za dvojbodkou a odstavcom ocitujem riadok, ktorý sa mi obzvlást pácil: “Byť dobrý, alebo mať sa dobre?”

nejlepší být šťastný a vystačit s málem, ale ono se to vlastně nevylučuje. Když je člověk spokojený, zjistí, že k životu tak moc už zase nepotřebuje  :)  přemýšlím, jestli čerpám nevědomě z boha...