Drácula na otáčivém hledišti

Nad Českým Krumlovem právě přešla prudká bouře, hlediště je mokré a sedačky stále méně pohodlné (při zdvojnásobení jejich počtu). Po cestičkách spěchají diváci, různě oblečeni, někdo sportovně, další jako do divadla. Všichni  s dekou a pláštěnkou přes ruku pro všechny případy. Po třech úderech gongu přidávají do kroku. Stmívá se. Představení Drákula v režii Martina Glasera právě začíná.

První „jízda“ točny je nezvykle rychlá a zvolna brzdí u loučky v podhradí. Místem obrazu se stává divoká země - Transylvánie. Vidíme vesničany oplakávat své záhadně zmizelé děti. Přemlouvají mladého muže, Jonathana Harkera, aby se vrátil do staré dobré Anglie a na návštěvu k hraběti Dráculovi nechodil…  Zámek je prý sídlem krvežíznivého hraběte a jeho věrných nemrtvých. Nikdo živý se odtud nevrátí. Také církev je na vampýry krátká. Jonathan si to nedá vymluvit a na neblaze proslulé sídlo se vypraví.

V průběhu střídání jednotlivých obrazů se hlediště otáčí čím dál rychleji, je jich na čtyřicet, scén i otoček.  Přes původní pocit jisté skepse (co ještě lze očekávat od tolikrát čtené a ztvárněné upírské tématiky, snad se dílko bude líbit alespoň mému  –náctiletému doprovodu?) podléhám obecnému napětí. Netušíme, co se vynoří při dalším „popojetí“ a mlha kolem je stále hustější. Po poněkud rozpačitém začátku v interiéru s rakvemi v sídle Dráculy pokračuje děj stěhováním hraběte a beden plných hlíny po moři do Anglie.

Pacient ústavu choromyslných  ( v podání Jana Dvořáka) předvídá návrat „svého Pána, Pána Temnot“ do hrabství poblíž ústavu, však již tuší… a jako posedlý zakusuje, co mu pod ruku přijde – zatím jen křečka a ptáčata.

Divákovi hvízdá při střídání scény do uší vítr podkreslený podmanivou hudbou a napětí se stupňuje. Dusot kopyt. Po bílé cestě přijíždí černý kůň. Kočár se prohýbá nákladem...

Spanilá Mína (Kamila Janovičová) se mezitím těší na návrat  Jonathana Harkema z Transylvánie a pomýšlí na svatbu. Také její kamarádka Lucy (Daniela Šišková) vybírá ženicha mezi místní honorací. Jako host se na svatbu předem ohlásí jistý hrabě Drácula. Vše se začíná komplikovat, protože krásným dívkám stačí k okouzlení cizincem jen pár slov a podmanivý pohled. Skálopevná předsevzetí berou za své…

Démonický představitel hlavní postavy hraje upíra přesvědčivě, nepostrádá šarm nezbytně nutný pro tuto roli.

Nekalé rejdy upírů je schopen překazit pouze další mužný hrdina inscenace, doktor Van Helsing, kterého výtečně hraje Pavel Oubram. Tajemno, nerovný boj morálky se světem neživých vrcholí. Děj se s Dráculou opět stěhuje do Transylvánie. Vše dopadlo s pomocí spousty česneku a speciálního náboje pro upíry jediným možným způsobem. Bylo nám, divákům, Dráculy trochu líto nebo spíše toho, že končí představení.

„Dracula je Dracula a očekává se od něj, že bude vysávat krásné mladé ženy, že bude nebezpečný a démonický. Otáčivé hlediště chce svoje, takže ten romantický horor bude skutečně romantickým hororem,“ říká v jednom rozhovoru v tisku Olga Šubrtová, která si na starost vzala dramaturgii pořadu.

Nezbývá, než jí dát za pravdu. Představení tak, jak je předvedli herci Jihočeského divadla, sklidilo v onen červnový večer obrovský aplaus na doslova otevřené scéně a proběhlo několik děkovaček. Otáčivé hlediště je ojedinělý fenomén a já doufám, že i přes různé (zatím teoretické) alternativy přestěhování jinam zůstane tam, kde se nachází již 61 let. Snad vše se dá totiž nahradit, ale scenérie zámeckého parku se staletou minulostí ne.