Býk z Rondy - Revoluce

Revoluce

Řekli jsme, že revoluci odpálíme z pokoje. Měla to být bomba. 

Měli jsme se sejít tři.

Nakonec jsem čekal marně, byl jsem sám. Začal jsem.

Pumpoval jsem jako blázen, ale ani po půl hodině se mi

nepodařilo zvednout hladinu oceánů, nadával jsem,

jak je sakra možné, že od každé cigarety se zvedne dým a já

ani po půl hodině ukrutné masáže nezvednu hladinu ani

o milimetr, podíval jsem se na svůj výkon

plakal jsem

můj žalostný stav omlouvalo snad jen to, že 

jsem byl na vše sám

opřel jsem se znovu do kladiva a mlátil

pumpoval jsem jako blázen až ze mě stříkal pot

nedal jsem si pokoje

oceán, to je moře vody řekl jsem si musím zabrat víc

pumpnu se trochu

napadla mě myšlenka na ztráty

ne, na ztráty ne, to je blbost, implicitní myšlenka

implicitní myšlenky musím odehnat, k ničemu nejsou

a jen člověka zdržují od práce

napadla mě myšlenka na odpovědnost

ještě lépe na odevzdanost

smysl v odevzdanosti

když něco dělám, plně se odevzdávám

i když pod tlakem

nesmím polevit a musím se naučit dělat věci na sto procent

od toho jsem také tady, žádná revoluce neproběhne jen tak

proto pumpuji již hodinu a přesto že nevidím výsledek

nepolevuji

jak bych mohl

kdybych přestal, nemusel jsem začínat

odpočívám abych nabral dech

nikdo nepřišel a již ani nepřijde

došel jsem ke dveřím, vzal jsem za kliku, že se podívám, jestli

někdo nestojí na chodbě

bylo zamčeno

to je překvapení

nejspíš jsem zamknul, když jsem šel spát

někdy to tak dělám, když mám obzvláště strach

takže teď je jisté, že nikdo nepřijde,

buď na mě kašlou, nebo se naštvali, že bylo zamčeno

a já přes hlasitou hudbu jejich klepání neslyšel

ach bože, jsem to ale idiot

zkusím zahnat implicitiní myšlenky pumpováním

opírám se do násady a mlátím do kovadliny další půl hodinu

je to lepší, začínám mít cvik, jsem spokojený

zatím ne s výsledkem, ale s aktivitou

buším neúnavně jako stroj

já jsem pradávná předloha stroje

podle mě vymysleli kolo a lodní šroub

jsem jako příroda sama, neúnavný dříč, mám svoji rutinu

když odpočívám, sedím na židli

když makám, stojím u okna

po pravici mám zrcadlo, vidím svůj profil

úplný archetyp říkám si

jdu ke dveřím

je zamčeno

jdu k oknu, makám

odpočívám na židli

přemýšlím o odevzdání

zdá se, že se rozednívá

tak přece jsem dosáhl nějaké změny