Dno

Jednou když jsem takhle šel na procházku s kočárkem a poslouchal jsem ve sluchátkách nějakou hudbu to musím říci že tak jsem si to zařídil respektive tak jsme si to zařídili s mojí ženou sladkou Janou máme to zařízené velmi dobře o víkendu jsme vždy doma a střídáme se na procházkách a to tak aby každý měl alespoň hodinku sám pro sebe protože jsem jednou přišel za Janou a říkám Jani Jani Jani prosím tě potřeboval bych mít chvilku pro sebe a Jana řekla jak to chceš ale udělat když máme miminko tak jsem řekl miluji tě a chtěl bych pořád být s tebou ale zdá se že na procházky musím chodit sám takže bych navrhoval abych například na ranní procházku šel s kočárkem já a ty si můžeš dělat něco co jinak nemůžeš když jsme všichni doma a po obědě půjdeš na procházku zase ty a já si budu moct psát a na večerní procházku budeme chodit všichni společně a Jana souhlasila a tak jsme si to zařídili a já tedy jdu na ranní procházce sám Jana jela nakupovat a já poslouchám hudbu a zároveň pokud mě něco napadne diktuji tento text a když mě nic nenapadne nediktuji nic a až se vrátím domů uděláme si společný oběd potěšíme se s miminkem a na odpolední procházku půjde Jana a já budu doma odpočívat ono totiž odpočívání není vždy bráno jako aktivita ale já to jako aktivitu mám neuběhne ani hodina což musím popravdě dodat a budu se na ně oba zase těšit chtěl bych k tomu všemu dodat ještě jednu věc která nesouvisí s touto krásnou procházkou ale když už se hovoří o tomto tématu myslím si že by stálo za to dodat pár informací protože později na to možná už nebude prostor jsem normální kluk nejsem filozof takže nebudu rozebírat to co znamená pojem normální budu alespoň hovořit jak to je normální pro mě a jak jsme si to s Janou zařídili částečně je to zkrátka zařízeno podle toho kam nás život zavál člověk si máloco vybere sám a některé věci zkrátka vyplynou samozřejmě ovšem hovoříme a snažíme se život odřídit nějakou rozumnou metodou ale co si budeme povídat ve hře je tolik neznámých a člověk si život neudělá sám ale je veden směrem a působením okolního světa a rodiny a přátel a kolegů a k tomu všemu hledá nějaký kompromis takže to máme zařízeno tak že já chodím do práce a Jana je doma na mateřské samozřejmě někdo jiný to může mít zařízeno jinak třeba může chodit do práce Jana a já jsem doma na mateřské nechci vypadat jako xenofob a nelida uznávám co jen uznat jde i když z praktického hlediska je alespoň v našem případě volena metoda kdo kojí je doma protože já býti doma kojil bych obtížně a musíme mít na paměti v první řadě dobro miminka a ne dobro nějaké ideologie nebo toho co si o nás myslí okolí do práce jezdím ráno vozem což mi zabere asi hodinu takže hodinu tam je i cesta zpět odpoledne domů to znamená že domů přijíždím nejdříve o půl šesté takže v týdnu nemám na odpolední vycházky čas protože čas vycházek neurčuji já ale miminko vlastně toho s příchodem miminka určuji méně a méně a protože charakter mé práce a moje povaha pro mě znamenají že se za celý den skoro nezastavím a jsem maximálně ponořen do úkolů zároveň tedy ovšem je nutno dodat že jsem vedoucí několika lidí což klade určité nároky na moji pozornost takže od té chvíle kdy vstanu a jedu do práce musím se věnovat řízení vozu v práci se musím věnovat řízení lidí a po práci opět řízení vozu není to tak že bych po celém dni přijel domů odpočatý a s čistou hlavou je to tak že přijedu unavený plný myšlenek a domov považuji za místo které mě uklidní a vyčistím si hlavu a velmi dobře to funguje to musím říci avšak je též pravda že jako introvert potřebuji chvíli o samotě a tím jsem se zpětně dostal k tomu co jsme si s Janou zařídili a co nám tak krásně funguje možná že jsem v úvodu chtěl říci něco o tom co se mi stalo na procházce že do mě třeba někdo vrazil nebo na mě štěkal pes možná že mi někdo vzbudil miminko a já jsem z toho byl naštvaný ale to všechno jsem zapomněl tím jak jsem mluvil o jiných věcech nebo o tom nevím není to vlastně vůbec podstatné jsou to pouze určité životní mikro události které člověk potká a pokud chce tak se jimi zabývá možná že na ně i zanadává pokud nechce tak se jimi nezabývá něco bych možná ale ještě dodal k tématu rovnosti a dělbě aby to nevypadalo že jsem si nedal práci s rozmýšlením všech variant které jsou v naší situaci přípustné tato dvě slova spolu zřejmě trochu souvisí rovnost možná znamená to že není žádná dělba což může mít trochu problém v případě že je potřeba udělat více aktivit než by jeden člověk zvládal možná proto je také vhodné když lidé žijí ve skupině nebo alespoň v páru právě proto aby se mohli podělit o práci hodí se to zejména ve chvíli kdy se narodí malé miminko protože miminko vyžaduje poměrně hodně pozornosti a ukazuje se že dělba povinností je v tomto případě velice mocný nástroj který jako kryptonit působí na malého Supermana omezující silou aby nás nezničil dělba je dobrá věc nejenom co se miminka týče ale vlastně všeho když připravujete rodinnou oslavu nebo vánoční večeři když se balíte na dovolenou vždy se aktivity rozdělí někdo připravuje například svačinu někdo balí někdo připravuje vůz jeden přinese pití druhý přinese zákusky dělba je takový základní princip života ve skupině proto je zvláštní a nevím jak se to zrovna myslí když někdo hovoří o rovnosti například se řekne když může být žena doma na mateřské proč by nemohl být doma muž a pak se ještě k tomu řekne má to hodně výhod dítě se k muži víc citově přilne v podstatě jako by se chtělo říct bude ho mít radši no ale na mateřské nemohu být doma oba dva takže žena je zřejmě v práci to znamená že jeden z páru je doma s dítětem stará se o něj a citově se angažuje a dítě ho má radši a druhý je v práci otázka uvozovky dole jak moc záleží na tom kdo je kdo muž či žena žena či muž a máme tuto variantu rozhodnout na základě ideologie nebo na základě potřeb miminka respektive když se řekne když může být na mateřské žena může být i muž zároveň platí ekvivalentní tvrzení když může být na mateřské muž může být žena selským rozumem to zkrátka dává takovýto smysl a nic jiného smysl nedává a pokud se vypočítávají výhody například větší citová vazba dítěte s rodičema proč by to měl být zrovna muž kdo by měl chtít pojmout pro sebe lásku miminka na úkor ženy jestli třeba není žena vhodnějším partnerem pro dítě do života jako takového samozřejmě nevypočítávám všechny možnosti a někdy je to tak a jindy jinak takže proč někdo tvrdí že tak je to lépe než jinak to já nevím já to dělám tak že se podívám miminku do očí a hledám jako sám v sobě odlesky toho co by miminko rádo a když by rádo mlíčko tak mlíčko má přece od maminky a když by rádo pochovat ponosit a poblbnout tak to se dobře dělá s tatínkem a takhle se to točí pořád dokola a je to jedna velká složitost v celé své šíři a pojmout ji do krátkosti to snad ani nechci chtěl bych ale říci že mám na paměti miminko a vždycky si také říkám jestli by mně se líbilo to a to co se chystám udělat miminku a proč by se mělo miminku například líbit něco co by se dospělém nelíbilo to je takové základní pravidlo vztahu s člověkem v podstatě další věc které nerozumím říká se že stará výchova vedla kluky k tomu co je klučičí a holky k tomu co je holčičí že to tak někdo strojově na počátku věků určil že zřejmě nějaký mnich ve jméně růže který seděl vedle toho mnicha který psal Kámasútru sepsal a rozdělil si stránku na dva sloupečky a psal věci klučičí do levého a věci holčičí do pravého sloupečku a pak to jiní mniši strojově opisovali a rozeslali po celé zemi a tím předurčili naši civilizaci ke zkáze takže se například řeklo že modrá je klučičí barva a růžová je holčičí barva že autíčka jsou klučičí hračky a panenky jsou v holčičí hračky takže když se někomu narodil chlapeček nakoupil modré oblečení a autíčka a když se někomu narodila holčička nakoupil růžové oblečení a panenky a pak někdo přišel a řekl že tak jak to bylo je to špatně že staří mniši psali blbosti a předurčili naši civilizaci ke zkáze a že to musíme začít dělat jinak že celá ústní lidová slovesnost je manipulativní nástroj zkázy a ovládání určená k ukojení  mužského chtíče zotročit ženy a že musíme nechat dětem vybrat jestli chtějí být holčička nebo chlapeček protože nějaké holčičky budou chtít být chlapečkem a nějací chlapečkové holčičkou takže kvůli těm dvěma bychom neměli dávat dětem odmala určitou barvu nejlépe nějakou neurčitou jako je třeba šedivá nebo champagne a hračky také raději neurčité měli bychom přepsat všechny manipulativní pohádky a samozřejmě zároveň určité vzory chování které s tím souvisí musíme také vymizet protože tím před určujeme charakter společnosti budoucí takže teď moc nevím jestli raději neučit nic to je zřejmě jedna varianta a nebo učit všechny děti to stejné a pokud možno vymizet všechny rozdíly mezi nimi slyšel jsem neučte chlapečky být sebevědomí a holčičky být ohleduplné učte to naopak což je zřejmě asi ta nejhorší varianta učte chlapečky být ohleduplnými a hočičky být sebevědomé a já jenom jak jdu přemýšlím nad tím jestli to neznamená zaprvé potvrzení toho že jsou holčičí a klučičí barvy a hračky a vlastnosti jestli to neznamená že jenom je přesouváme zleva doprava a zprava doleva a pokud se vůbec tímto způsobem nesnažíme unifikovat a sjednotit chlapečky a holčičky do nějaké prostřední kategorie a jak by vůbec mělo záležet na tom jakou barvu oblečení zakoupím svému miminku stejně si ve třinácti každý člověk volí vlastní cestu a kdo může říct že nějaká aktivita kterou dělal s miminkem znamená že tu stejnou aktivitu bude dělat i v pubertě připomíná mi to jednu ženu která dala svého syna studovat na leteckou akademii protože si v dětství rád hrál s letadýlkem a on se jí ve 20 letech zeptal ale maminko já přece nechci být pilotem mě baví něco úplně jiného a maminka se tomu podivovala a pořád říkala jak je možné že tě baví něco jiného když tě bavila letadýlka a chlapec sám to neuměl vysvětlit takže plakal a říkal já nemám žádné pochopení a já tedy se snažím v první řadě mému chlapci dát pochopení protože nevím co z něj bude ale vím že ačkoliv nyní jsem o něm řekl chlapec a vybral jsem mu modré tričko tak si svoji cestu zvolí sám a když si za chůze povídám sám se sebou a přemýšlím nad rovností a dělbou a nad chlapečky a holčičkami tak já nevím ale podle mě to nejde dělat tak že budou všichni stejní ve jménu shodnosti a jenom proto aby se někdo necítil ublíženě protože na něj zrovna vyšlo to že má umýt nádobí i když by chtěl raději koukat na televizi to si myslím že by lidé neměli dělat aby se rozhodovali podle své ublíženosti protože to není dobrý motivátor k cíli a možná je to dokonce špatný motivátor protože kolikrát i v páru člověk vidí jak jeden druhému ubližuje z důvodu své ublíženosti která je kolikrát vlastně navíc ještě domnělá protože nikdo nikomu ubližovat nechtěl ale šlo jenom o to rozdělit si práci aby jeden nedělal všechno a to se tak někdy stane že člověk musí dělat něco co nemá zrovna rád ale nikdo nemůže celý život dělat jenom to co má rád a nemůže poslouchat jenom hezké věci za prvé proto že lidé jsou emotivní a často dříve mluví než myslí a někdy ublíží i nechtěně ale také proto že jak jsem teď řekl to se týká všech tak i ten který se nyní cítí ublíženě jindy ublíží úmyslně nebo neúmyslně to je jedno ale nikdo není svatý a proč také bychom chtěli být jaká by to bylo asi nuda a kde by byla motivace k tomu stát se lepšími lidmi kdybychom nevstávali z temnoty věků a skrze zrození se nepotáceli od jednoho pádu ke druhému a rostli a vyvíjeli se a vůbec kdo může říci jaký je správný věk pro moudrost člověk přece nikdy svůj vývoj nekončí a stále se učí něco nového tak se třeba učí také to jak méně ubližovat a jak být více slušný a ohleduplný ale i tak to nemusí být zrovna lákavé disciplíny pro všechny lidi na planetě a je v pořádku když si někdo zvolí jiné cíle samozřejmě pokud nebude vraždit a mučit a šířit zlo to by mělo být ovšem postaveno mimo moji úvahu o tom jsem nechtěl hovořit ani na okraji to se sem zkrátka nehodí tak stejně jako dělba ukazuje na nutnost činit rozdíly v aktivitách tak také ukazuje na další lidské činnosti a to je třeba i výchova a organizace života v rodině jejíž členové se nezbývají vždy touž činností ale každý člen přináší něco zvláštního do rodiny a každý si to musí umět posoudit sám pro sebe jistě je správné ukázat jaké jsou různé možnosti sami se o nich poctivě bavíme a rozebíráme je před tím než se rozhodneme a rodinná rozhodnutí jsou kolikrát obtížná to nikdo neříká že ne přesto by se člověk těžko rozhodoval kdyby měl navrhnout nějaký univerzální princip přístupu k rodině a dítěti aby byl použitelný pro všechny rodiny a v celé bohatosti možností spočívá krása a krása je že každý si to může udělat po svém dnes se mnoho lidí snaží život inovovat a přináší nové myšlenky a postupy ale mnoho z těch starých je osvědčeno zatímco nové osvědčené nejsou někdy nerozumím tomu proč se někdo snaží navrhnout univerzální postup pro všechny lidi většinou tím že rozhoduje co je dobré a co je špatné a to co je špatné vaše dítě zničí to je jasné já mohu jen říci a popsat sám za sebe jak jsme si život způsobili s Janou a v první řadě jsme si ho uzpůsobili tak aby nás bavil ten náš život aktivity jsme si rozdělili podle toho koho baví více když někoho něco nebaví nebo něco potřebuje tak přijde a druhého požádá i když je to někdy těžké a tak jsem i já jednou přišel a řekl jsem Jani prosím tě já jsem introvert a jako introvert potřebuji mít alespoň hodinu týdně úplně o samotě není to tak že bych si v práci ten čas nějak užíval nebo v autě meditoval a našel svůj klid mám svojí práci moc rád dojíždění mi nevadí vás dva také miluji a chci s vámi trávit co nejvíce času ale zároveň mi žádná z těchto aktivit neposkytuje tu jednu věc po níž prahnu zkrátka potřebuji mít nějakou tu hodinku sám pro sebe bohužel to tak je a Jana řekla sice tomu nerozumím protože mně dělá největší radost být s lidmi ve společnosti doma jsem prakticky celý den to si ani neumíš představit jak ráda bych chodila zase do práce být sama pouze s miminkem je sice krásná věc ale odpoledne počítám minuty kdy přijdeš domů to víš nemohu dělat co chci nebo co by mě bavilo i když by sis myslel že na to mám celý den a ne že by mě nebavilo hrát si s naším synáčkem ale přece jenom když už si s ním hraješ osm hodin čekám na tebe až konečně přijedeš z práce odpoledne mi je dlouhá chvíle a těším se na to až budeme všichni spolu to jsou mé nejlepší chvíle a vím že to jsou i tvé z nejlepšího nejlepší chvíle ale chápu že jsi divný a můžeme se domluvit že to uděláme tak aby to vyhovovalo nám oběma a já si zase někdy zajdu s holkama na kafe a brzy jakmile synáček povyroste to bude ještě lepší teď vím že se o něj zcela postarat nemůžeš a tak se stalo že ve světě který hledá idealismus v tom že chce mít všechny lidi stejné holčičky jako chlapečky a chlapečky jako holčičky ve světě který chce omezit dělbu a mít pouze rovnost i když si zřejmě neumí prakticky představit jak by ta rovnost měla probíhat aby byla zároveň zachována praktičnost dělby my máme svůj malý svět který funguje a třeba to mají lidé jinak každý to může mít po svém někdo se mnou ale možná bude souhlasit a někdo si možná řekne že by to tak mohl také dělat ale záleží na tom jestli chce mít někdo hodinku sám pro sebe a poslouchat hudbu nebo se dívat na film nebo jít do posilovny záleží na tom aby se dva lidé uměli dohodnout aby pochopili jak se na celou situaci dívá druhá strana a že když já jsem vyčerpaný z práce neznamená to že Jana měla nějaký lehčí den když měla příležitost dělat něco co bych já zrovna chtěl a já jí závidím v některých dnech že nemusí chodit do práce má klid může si trošku pospat dát ráno kafe nikam nepospíchá to ale ona mi zase závidí že chodím do práce mezi lidi a já vím jak to milovala jak miluje život v práci a ve společnosti s kolegy takže každý máme něco co chceme to ne že ne ale zároveň trochu závidíme tomu druhému a v té závisti se někdy skrývají čertíci z nichž se někdy narodí malý čerti závisti tomu druhému a když se o tom nemluví člověk to schovává v sobě a čert roste a když se o tom nemluví tak ani není možné pochopit situaci jak ji vnímá druhý to bez mluvení ani nejde mluvení je od pradávna vlastně takový základ komunikace a dorozumění lidé by k sobě měli být v první řadě slušní není na druhou stranu problém říci že mi něco vadí když se mě někdo svojí řečí dotkl tak mu třeba říci nezlobte se na mě ale vaše chování se mě dotýká není slušné ani uctivé a uráží mě, tohle bylo běžné v každé době třeba když se někdo nelichotivě vyjádřil o někom koho máme rádi nebo o našem vzhledu nebo vzdělání a tak dále zkrátka když se někdo nelichotivě vyjádřil a řekl třeba ten pán je ale pitomec tak toto je nelichotivé například vyjádření a když o mě někdo řekne že jsem pitomec vždy tomu tak bylo mohl jsem přijít a říct vážený pane vaše chování se mě dotýká vyzývám vás na souboj dnes se však jak to vypadá mnoho lidi snaží najít důvod k tomu aby mohli být dotčeni i když o nich zrovna nikdo nic nelichotivého neříká takže například když někdo potřebuje cítit dotčeně ale přitom s ním jenom někdo normálně hovoří řekne třeba vážený pane mě se dotýká že mě oslovujete v mužském rodě a já se přitom cítím býti ženou když už se nenajde nic jiného zbývá identita tím pádem mohu v každé chvíli říci nezlobte se na mě ale vaše chování se mě dotýká dokonce mohu říci že porušuje jakási má nezadatelná práva snad pocházející z přírody kterou by podle všeho měly lidské zákony kopírovat což je porušení nejhoršího kalibru aby to bylo vůbec složité a neprostupné vymýšlí si každý člověk svoji vlastní skrytou identitu kterou v případě potřeby vytáhne na světlo takže tu máme lidi kteří se cítí dotčeni když se hovoří o manželství když se hovoří o těhotenství o porodu a o dětech když se hovoří o vztahu mužů a žen mužů a mužů žen a žen samozřejmě když se hovoří o náboženství o rase i když člověk nemyslí zrovna nic zlého lidé jsou dokonce dotčeni i v případě že někdo hlasitě tleská nebo že někdo udělal vtip na jejich adresu nebo že vůbec řekne jakýkoliv názor který se neshoduje s jejich názorem a přitom vůbec neberou v úvahu tu skutečnost že každý člověk se vyvíjí to znamená i oni a že rozdílnost názoru dnes nemusí znamenat rozdílnost názoru zítra že se svět nezboří když se někdo trochu splete hlavní je pokud pochopí že se spletl to se ale může stát i mě takže nikdo přece nemůže v jakékoliv chvíli vědět že on je ten podle kterého by se měli ostatní zařídit ono totiž dnes již nejde ani tak o to kdo má pravdu ale o to podle koho by se měli ostatní řídit a tady vstupuje opět identita protože identita to každý ví není o tom že já mám pravdu to snad ani nikdo netvrdí ale jde o to že já mám identitu a ať už mám nebo nemám pravdu v tuto chvíli na to není důležité odpovědět stejně se musíte zařídit podle toho jak já to cítím takže vlastně tímto krokem se lidé zbavili odpovědnosti za jakékoliv přemýšlení vyhýbají se diskuzi a dohadům a zkrátka direktivně říkají ostatním co mají dělat aniž by se snažili jakkoliv vysvětlit proč to vůbec chtějí zkrátka proto že mají identitu ať je to co je to nejhorší na tom všem je jak se zdá že dochází k tomu že tento přístup širší společnost přijala tím pádem tomuto typu lidí ustupuje všichni ustupují všem takže nakonec nebude ani kam jít lidé budou od sebe vzdáleni protože si ustupují konfliktům je lepší se vyhýbat a s jinými lidmi se vůbec nestýkat abychom je a se nevystavovali riziku dotčení identity ale nemyslím si nakonec že tohle je to co všichni chtějí myslím si že se jenom přikládá velký význam dětským přáním a dětskému vztekání akorát toto dětské vztekání často vídáme u dospělých lidí