Ježkovy bodlinky

Perla Sch. děkuji za čtení a tip :-)

Harper Sr  - díky   :-)))))

Ještě bych tam přidal řádek:

Dejte pozor na svůj zadek. 

Kouzelná květinko moc děkuji, mám radost, že se Ti líbí.

Velmi hezké, i jako hádanka by se dala použít.. pro děti :-)

Proto - mám radost, děkuji :-)

parádní i říkanka od bestye, jen mi zní lépe k rýmu "neplechu-na blechu" rým tvrdší "v kožichu-na břichu", protože nějsem dítě )

povedené!*

Bestye děkuju za moc milé verše, mám radost, že se ti říkanka líbí :-)

Po nocích se tajně krade

u sousedů na zahradě,

očka jako černá sklíčka,

plíží se tam pro jablíčka.

Je pro každou neplechu,

jenom pozor na blechu,

co si hraje v kožíšku

na zádech i na bříšku.

:c) moc krásná písmenka - miluju tyhle dětské říkanky :c) *

Mirku děkuji za ježky, kteří dupou a dupou a dupou, pobavilo :-)))

Musaši děkuji, těší mne, že se líbí. Pěkný příběh :-)

blacksabbath - děkuji za tip

Moc pěkné. Připomnělo mi to mého dědu, který dělal v důchodu nočního hlídače. Hlídal elektromateriál a v maringotce si choval ježka, který na dřevěné podlaze krásně dupal. Jako děcka jsme za ním chodili, protože to nebylo daleko. Za ním a za ježkem. Tip.

Dupou ježci po zahradě

pěkně všichni v jedné řadě.

Levá, pravá, dupy, dupy,

létájí z nich kolem chlupy.

Každý ježek z okolí

už nám dupe po poli,

Dupou lehcí i ti těžcí,

dupou zkrátka všichni ježci,

až si svoje bodliny

ušpinili od hlíny,

Zboro děkuji za komentář a tip :-)

Hezká

K. k.   -    S díky  :-)

S potešením

Vesuvanko moc děkuji za napínavý příběh s veselým závěrem.  Kdo by se nebál!  Děkuji i za pochvalu a tip :-)

Srozumení  mám radost, že se ti říkanka líbí a děkuji :-)

Alegno těší mne, že jsem tě pobavila, díky za tip

milá, roztomilá říkanka, pobavila, usmívám  se a komentáře jsou taky prima

Roztomile pichlavé...***

Pěkné a výstižné :-))) TIP

Vzpomínám, jak mě asi ve 14 letech vylekal  ježek svým funěním. Šla jsem tehdy vpodvečer podél hřbitova cestou, tenkrát nepříliš frekventovanou, kudy se ženy bály k večeru chodit ze strachu, že je někdo přepadne, což se tehdy několikrát stalo (z jedné strany hřbitovní zeď, z druhé alej topolů a mezi nimi tu a tam keře). Dělala jsem ze sebe statečnou - nikoho se nebojím, mě nikdo nepřepadne, všechno jsou to jen povídačky. A tak jsem šla. Byl podzim, stmívalo se, navíc byla mlha. Najednou jsem zaslechla šustění listí a funění, které se pomalu, ale jistě přibližovalo. Popadla mě taková hrůza, že jsem nebyla schopna utíkat, ale přece jen jsem se s velkým strachem podívala za sebe s obavou, že se ke mně někdo blíží. Nikdo nikde, jen to funění sílilo. A najednou jsem v listí těsně u zdi  objevila jeho bodlinatého původce. To jsem ale strašpytel, řekla jsem si s úlevou a v klidu pokračovala v cestě.

R.L. moc děkuji za tip :-)

Kočkodane děkuji moc za verše, tentokrát plné emocí. Nedivím se, že děda řekl co řekl, muselo to bolet!

Benetko děkuji za milé veršování a tip, moc mne těší :-)

atkij  děkuji za tip :-)

Norsko 1 - děkuji za tip a komentář - včera zazpíval opět Tomáš Holý :-)))

Fakt řekl Do pytle?

Na zahrádce v letním šeru

něco se děje, na mou věru.

Minuta téměř nelidského řevu,

s jasnými stopami bolesti a hněvu.

Od domku k záhonům zavolá Anežka

(vnučka má ráda klid): Dědo, neruš!

Prarodič vyje zpět - Erinaceus europaeus,

šlápnul jsem, do pytle, naboso na ježka!

Dudlajdá!