Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sea ta krajina mezi žernoseky a ústím
Autor
nascheanou
a ta krajina mezi žernoseky a ústím
tlustá dáma v kupé nabízí kolegyni produkty z katalogu
tělo rozvalité, v pase zařízlá guma
(provázky mezi špekáčky)
opuštěná továrna v poli
zvlněné hrany hor, ženská forma těla (františku drtikole)
mžouráš do studie paneláků jak do krabičky od sirek,
kam schováváš mléčné zuby
to co víš
je pro mě nedotknutelné
___
vůně skořicové coly
narvané metro k prasknutí, tlustá, mužská záda v hokejovém dresu,
ztracený pár z vesnice s pugétem,
černá stužka vzpomínáme,
koktající chlápek kupující u přepážky jízdenky do
be
be
bene
beneš
ova
pomrkává po nos sympa foušáč - nach berlin?
jaja
závan němčiny
ahoj tati
dlouho jsme se neviděli
___
a ta krajina mezi žernoseky a ústím!
děsivé, tenké větve buků, ploché skály, hnědé listí, hejna vran kroužící kolem korun, spletitý průtok labe kroutící se podél prázdných břehů, letmý dotek dřevěných loděk, klidná, nazelenalá hladina
kolik aut skončilo na dně řeky?
vzpomínka na dětskou úzkost
(táta za volantem usne, škoda 120 udělá kotrmelec přes svodidla, na dně se snažím vymanit z pásu, otevírám koženou páčkou okýnko, plavu nahoru k hladině pro vzduch, sama, rodiče pode mnou)
první dětská úzkost
- předzvěst pozdějšího vývoje
___
zvyk je bílá košile, kterou vždy, za každých okolností, vypere a nažehlí obětavá matka
ani nevím, jak se ti podařilo profetovat se ke dvěma vlastním dětem
tvůj obličej by šel nacpat do kterékoli formy na pečení
tvá kůže připomíná rozteklý tvaroh
když volám, zníš vzdáleně a odtrženě
ještě než jsme se sblížili
už ses nám ztratil
___
14 názorů
Zajímavé postřehy, a také mě zamrazilo... . Krajinu mezi Žernoseky a Ústí znám, pro mě byly nejzajímavější pohledy z vlaku a samozřejmě i z míst, která jsem navštívila (Lovoš, Malé i Velké Žernoseky, Porta Bohemica, Dubický kostelík, Vrkoč a Střekov). Krajinu Českého středohoří miluji :-)))
Mám podobnou vzpomínku, viseli jsme s tátou nad řekou, já musela přelízt na zadní sedačku, abych vyvážila auto, nebála jsem se, ani teď ne.
Dobře zpracované postřehy, vzpomínky /nejen/ z cesty včetně přírodní lyriky /vydařená/ a osobních pocitů, podprahových úzkostí... čtivé, zajímavé.