Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKaj
Autor
Musaši
Večer, když byl malý Kaj doma a napůl už svlečený, vylezl si na židli u okna a díval se kulatým kukátkem ven. Vzduchem poletovaly sněhové vločky. Jedna z nich, ta největší, zůstala ležet na okraji květinového truhlíku. A začala narůstat, rostla čím dál víc, až z ní nakonec byla ženská postava, celá v přejemných bílých závojích, které jako by byly utkány z milionů sněhových vloček. Byla krásná, vznešená, ale z ledu, z oslnivého, třpytivého ledu. A přece byla živá, oči jí zářily jako dvě jasné hvězdy, jenomže v nich nebylo klidu ani pokoje.
Hans Christian Andersen
XLVII
Svět bez iluzí mrazivý a tichý
dech na skle okna proměněný v květ ...
Co komu ještě psát a vyprávět
o dlouhém sváru zoufalství a pýchy ?
Tvář v bílých růžích se už neobjeví
a ve vichřici neozve se smích
šeď prázdnoty se vkrade do snů mých
má slůvka budou rozfoukané plevy ...
Má slůvka budou roztančené vločky
ty chaotické víry z bílých čar
Svět bez iluzí zázraků a čar ...
Jen havran mžourá výsměšnými očky
do šera jizby místo královny
Boj snu a pravdy byl tak nerovný !
XLVIII
Střep zrcadla mi pevně vězí v hrudi
Co napíšu si rázem zošklivím
a meluzína hlasem tesklivým
mne bez ustání z polospánku budí
Už nejsem Básník... Byl jsem veršotepec
vše co jsem napsal vždycky byl jen brak
nad každým slovem visel temný mrak
jak choré srdce v básních mých jamb tepe
Je jiná doba vládnou jiné mravy
o chladnou krásu nikdo nestojí
Já věrný ale budu přesto jí
své královně a malou Gerdu zdravím
ať zapomene přestane mě hledat
Co s naší "láskou" ? Zabíjí nás leda
29 názorů
Já ji vnímám tak, jak ji vytvořil Andersen. Se zájmem sleduji, že se ta postava stala mýtickou díky špatné interpretaci v různých animovaných filmech, které si Andersena přisvojují a komolí tak příšerně, že už to není Andersen. ... Já jsem se v živitě opravdu dopodrobna zajímal jen o několik mýtů, nejvíce o mýtus o Marsyovi. Ale dnes je ten původní mýtus tak přejinačený, že už vznikla jakási nová verze, která zabila tu starou, originální. Mrzí mě, že totéž, co se dělo s mýty, se nyní děje i s pohádkami. Vypadá to, že si každá doba uzpůsobuje staré archetypy pro svou ideologickou potřebu. Např. poslední animovaná Sněhová královna byla tak feministická, že mi to vyráželo dech.
Taky mě nadchla první, nevím, proč vnímáš sněhovou královnu jako čistý rozum, jestli kvůli té geometrické dokonalosti sněhové vločky... jde ale taky o zamrzlou vodu, astrologicky emoce, v té sněhové podobě je možná syntéza obojího... když rozmrzne voda, ztratí ten krásný geometrický tvar, ale latentně ho vlastně pořád obsahuje... k takovému fantazírování mě aspoň vedou tvoje úvahy:)
Phil,
teď v sobotu dokonce zveřejním díko "Pohádkář". Je to ale taková sebeironie a nevím, jestli pro to budou mít čtenáři pochopení.
Alegno,
jsem rád, že moje básničky probudily v tolika lidech pěkné vzpomínky.
law,
Kaj má toho rozumu až moc. A kdyby byl aspoň nestranný ! On ale má v srdci stále střípek kouzelného zrcadla a tak na všem vidí jenom to špatné. Měl by se od Sněhové královny učit objektivitě.
Kaj nikdy nenastydne. Kdo žil tak dlouho za polárním kruhem, musí být otužilý jako Eskymo Welzl.
Trojorte,
to je spíš skutečnost než pohádka. Kaj jsem já. Já jse ale i Sněhová královna. Jsem rozpolcená osobnost.
Mám ráda pohádky, bez nich a fantazie by byl smutný život...ráda k Tobě nakukuju, bez třech teček. :)
Mně se líbí víc ta druhá, že mi přijde jako doopravdy:) On pak Káj, až nastydne, dostane zas rozum ... pořád doufám:) od toho jsou pohádky, dík
Tak tomu věřím, a nebyl sám, takových je víc. Vidím že tu toho máš z Andersena víc, ale Sněhovou královnu jsem nenašel...
Ne - Sněhová královna nemůže být nešťastná. Ona totiž nemá vůbec žádné emoce. Sněhová královna je personifikací čistého rozumu, objektivní pravdy.
Kaj je jednoznačně umělec, je to samotný Andersen, který jako mladík utekl od své matky a babičky, která ho vychovávala, k divadlu do Kodaně.(Otce ztratil už v dětství .) Ten nešťastný je, protože on stále ještě emoce má. Je ale nešťastný proto, že se mu nedaří vytvářet(objektivně) Velké Umění. ...Andersen byl původně dramatik a celkem úspěšný romanopisec, který zběhl k pohádkám. Místo Velkého Umění začal psát pro děti, od čehož jej doboví kritici zrazovali. Byl to svým způsobem jeho "pád".
Zkus si ještě přečíst můj citát z Andersena pod mou Sněhovou královnou.
Na to ti neodpovím, jeho život tak dobře neznám. Nemyslel jsem ani že byla královna zlá, spíš si myslím že byla nešťastná ze své samoty a Kaj by byl stejně tak nešťastný i s ní, protože dva je pořád samota. Možná byla nešťastná i ze své dokonalosti, protože zdánlivě dokonalí lidé bývají právě z té dokonalosti frustrovaní. A z toho na mě padala ta beznaděj. Určitě to je moc hezká pohádka, ale řekl bych že spíš pro dospělé.
Nesedí to zrovna tak na Andersena?
K3,
spousta dětí asi má z četby té pohádky podobné pocity jako ty. Kdyby sis tu pohádku ale přečetl dnes jako dospělý člověk velmi pozorně, asi bys pochopil, že ta pohádka vůbec není o "zlé" Sněhové královně a hodně milující Gerdě, kterou někteří dokonce chybně považují za sestřičku Kaje. Sněhová královna vůbec není zlá. V pohádce nikomu nic zlého neudělá.To Kaj za ní přece uteče. A proč za ní uteče ? On má v sobě střípek kouzelného zrcadla a tak na všem a na všech vidí hlavně chyby. Opájí se tím, že se všem pošklebuje, jako herec zesměšňuje sousedy i vlastní babičku, která ho má moc ráda. Ale na Sněhové královně, která se mu zjeví na jeho výzvu, žádné chyby nemůže najít, tak jako je nemůže najít na geometrické sněhové vločce. Sněhová královna je krásná a dokonalá, nemá žádnou chybu a pošklebující se zrcadlo nad ní nemá žádnou moc. Proto je jí Kaj fascinován a odchází za ní sám a dobrovolně.
Věnuješ se hlavně próze a tak se tě ptám, co myslíš : není Sněhová královna jen velkou metaforou, která zobrazuje klíčovou událost z Andersenova života ?
No ano, smutné, ale krásně smutné- a je to pohádka... Tedy, až na ten povzdech básníka, ve kterém je i slib!
Tuhle pohádku jsem nikdy neměl rád. Jako malého mě děsila. Šla z ní na mě krutá zima. Tys to stejně tak vyjádřil. Beznaděj, led.
Diano,
ale ty básničky jsou dost smutné. Kaj se v nich loučí jednou provždy se Sněhovou královnou, ale i s Gerdou.
Karpatský knihomoľ
03. 01. 2020/*
Za prvou : tip... Za mě: je krásná. Navíc Ledová královna, Gerda a Káj - to bylo to, nač čekávaly mé děti za promrzlých zářivých zimních večerů, za pořádné chumelenice...A já, za mihotavého svitu svíčky - a součinnosti venkovní magické scenérie- vyprávěla.