Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDějiny aneb Čágo belo šílenci
Autor
Zajíc Březňák
(část první: Dějiny)
v dětství byl život fajn
hned od začátku toho filmu
jsem věděl
že Titanic s velkou pompou
půjde ke dnu
a na to jsem se jako chiliasta těšil
s Y2K na krku
vždyť s konečným vítězstvím
coca-coly
právě skončily dějiny...
–
...11. září 2001
jsem přišel ze školy a díval se
na Doktorku Quinnovou
pak zatroubil obecní ponocný
uprostřed bílého dne
oznamoval, že:
maratónský běžec Čas běží dál
nic nevydrží věčně
a život je krok do neznáma
v životě každého člověka
je nutné vybojovat bitvu u Marathónu
ale taky tu u Thermopyl
Hirošima není Nagano...
–
pak znovu zatroubil obecní ponocný
znělo to jako troubení polnice z Apokalypsy, Zjevení Janova
a já byl dojat:
neboť všechno, co je
už přede všemi věky pominulo
a mně právě začala puberta
(část druhá: Čágo belo šílenci)
jak jsem rostl, vzrůstala i má samota
až...
...přišel jsem do Getsemanské zahrady
modlil se ke svému Otci
v té slabé vteřině jsem plakal
protože mě Jidáš
nejsilnější z mých přátel
zradil...
–
tak dlouho jsem pro Římany stloukal kříže
tak dlouho jsem jiným jámu kopal
teď se modlím
protože jedině v modlitbě
je přítomnost
jako pravěká moucha v jantaru
–
aby každý den stál za to
vleču svůj kříž na Golgotu
ohlížím se přes rameno
a vyčkávám odjezdu parníku snů
nabízím všem přetékající pohár:
žízním, tedy jsem
41 názorů
Zajíc Březňák
před měsícemDíky, Animoligno. :-)
animaligna
před měsícemJé, to je krásné!
Zajíc Březňák
před 5 měsíciDěkuji moc, J.Rose.
Naprosto boží! Nostalgie zpracovaná nápaditým způsobem. Veršovaný průvodce po do dobách, ne, až tak dávných. Možná tomu pomáhá i rok mého narození, ale na tom ve výsledku nesejde. Básním vlastně nerozumím, ale tohle jsem doslova zhltl.
Zajíc Březňák
před 6 měsíciDěkuji za čtení, Janiseh. Jsem rád, že si tahle básnička najde i po letech své čtenáře.
Zajíc Březňák
před 9 měsíciDíky za milou návštěvu, Safiáne.
Zajíc Březňák
před 9 měsíciTanalarinova91, děkuju moc. :)
Zajíc Březňák
před 10 měsíciDěkuji moc za návštěvu, Lili.
Zajíc Březňák
15. 11. 2023Děkuju moc, Radovane!
Radovan Jiří Voříšek
14. 11. 2023ufff! síla!
Zajíc Březňák
06. 07. 2023Děkuji, Philogyny.
Zajíc Březňák
02. 05. 2023Tož děkuji moc, geminy.
Zeanddrich E.
19. 09. 2022(( PS: mimochodem, takto jsem se k Dějinám, někdy již asi v 90. letech, postavil já :): O tom, jak se píší dějiny ))
Zeanddrich E.
19. 09. 2022Dívám se, že jsem včera nějak nedoklikl.. :)
Jinak; - do mysli bratříčka našeho největšího, jednoho z osmi, J.K. při jeho meditaci v zahradě Getsemanské, se údajně dostal i snad nejznámější čtenář v celkové paměti lidstva, tzv. Akáše, Rudolf Steiner (1961 -1925) ((podrobnosti ovšem neprozradil, pokud vím))
Zeanddrich E.
19. 09. 2022Za tu část prvou Ti dávám tip
((PS: Jidáš měl (velice pravděpodobně) své úkoly, do kerých asi zrovna moc nevidíme.. :) ))
Zajíc Březňák
13. 06. 2020Děkuji za návštěvu, Evženie.
Evženie Brambůrková
12. 06. 2020Velmi nevšední pojetí.
Goro, děkuji za vytrvalou přízeň. Próze bych se chtěl věnovat více, ale asi na ni nemám dostatek trpělivosti. Zajímavé je, že v úplných počátcích (ještě na gymnáziu) mi próza šla lépe než poezie. V Jabkenicích bych možná dnes něco málo změnil.
Zajíci, souvislost s Titanicem tu skutečně máš, při délce básní a mnoha námětech v nich jsem si hned nevšimla...
S prózou to také zkoušej, tvůj příběh o kamarádovi se mi hodně líbil, mám za to, že lavíruješ někde mezi... , pokaždé něčím překvapíš :-), třeba tvé Jabkenice byly pro mne objevné.
Zajíc Březňák
16. 01. 2020Děkuji, Zboro.
Honzo, děkuji, ten Zajíc si to zaslouží, má různé básně, často se netrefí, ale když ho něco opravdu štve, umí to pojmenovat.
Zajíc Březňák
14. 01. 2020Danny, děkuji.
Zajíc Březňák
14. 01. 2020vk, děkuji za čtení a výběr.
Zajíc Březňák
13. 01. 2020Trojorte, děkuji.
Goro, také bych si uměl představit formu prozaické miniatury. Odjezd parníku snů v závěru je odkaz na samý začátek básně, cílem je vytvoření jakéhosi rámce. Děkuji.
a2a2a, pokusím se obhájit: sloka začínající veršem "v životě každého člověka" se vztahuje ještě k předcházející části. Je to vlastně pokračování onoho "oznámení" obecního ponocného. Měl jsem ale patrně použít uvozovky nebo kurzívu, aby to bylo jasnější. Ta část byla původně uvozena slovy "což vlastně mělo znamenat, že." Závěr je podle mě také na místě, první verš odkazuje na tu Gellnerovu báseň o přetékajícím poháru-srdci. Má to znamenat asi tolik, že moje "srdce" je tady pro kohokoliv, kdo o ně projeví sebemenší zájem. Ten poslední verš asi není třeba nijak vysvětlovat, i když ten odkaz na Descartese může působit jako plané mudrování, stejně tak by tam mohlo stát: "cítím, tedy jsem," což je v každém případě sporné tvrzení. Je tam však také odkaz na evangelium, kde tuším u Marka Ježíš na kříži pronese zcela jednoduchý výrok: "žízním", který lze samozřejmě vykládat různě. Podstatná je však také osobní rovina, tvořící protiklad a doplněk předchozího verše. Poslední dva verše považuji za důležitou součást svého textu. Aby druhá část textu nepůsobila příliš velikášsky, je pojmenována, tak jak je pojmenována. Snažil jsem se i o práci s kýčem, proto ten Titanic. Jinak děkuji moc za čtení.
Požadovaný záznam nenalezen, také tobě děkuji za čtení.
Elína m., děkuji.
Všem ostatním čtenářům také děkuji za návštěvu.
Mně se to moc líbí. Jako by to tvoje ruka psala tak nějak sama od sebe.
požadovaný záznam nenalezen
12. 01. 2020První sloka je fajn.
Jako celek... mi tam toho spousta vadí, ale připadá mi, že v tom všem je nějaká fascinace, upřímné zaujetí... Něco v tom je. To je asi to hlavní.
Rozhodně hezké verše a dal bych jako redaktor výběr, třebaže bych určitě vypustil třetí sloku, začínající ...v životě každéh člověka... a pak úplně poslední dvojverší. Tyto dvě části mají zřetelný tvar úvahy a zbytečného mudrování. Vypíchl bych však verš ...Hirošima není Nagano... Ale znovu podotýkám, pro mne krásné verše.
Filipe, tvůj rukopis je dobře rozpoznatelný, což beru jako plus. V případě této básně bych si uměla představit formu miniatury prozaické, alespoň v první části. Druhá je duchovněji zaměřená, nejvíc se mi z ní líbí ta prostřední o mouše v jantaru, to je hezké... odjezd parníku snů mi do poslední moc nesedne... ale z tvých básní pokaždé cítím opravdovost, také zajímavé prolínání osobní roviny s historií či náboženstvím... tip.