Básníkův žal

Z antikvariátu ve Spálené vychází básník, jehož jméno si nepamatuju. Čtyři dny neholený, v haveloku a klobouku, s výrazem boha pomsty. Opouští to místo rázně; patrně v regálech nenalezl svou sbírku a posedl ho spravedlivý hněv: do těch veršů ukryl klíč ke všem nadějím světa a on jimi pohrdl. Za rohem v kavárně ho pochopí, pálenkou usmíří jeho žal…

Selfie se sv. Václavem

Na pultech knihkupců se právě objevil překlad Foucaultovy knihy Historie šílenství v době klasicismu. Figury šílenství se v čase mění. Mánie, dříve vykazovaná do blázinců, je dnes společensky vítanou vlohou; nejpopulárnější moderátoři zábavných pořadů mají uznání, jaké by jim minulost nikdy nedopřála. Ale i příběhy obyčejného šílenství: kdo z vás ještě nemá selfie se sv. Václavem?!   

Nunziovo bdělé snění

Nunzio se napil kakaa a zahleděl na obrázek pin-up girl na hrníčku. Prsatá brunetka ve flanelové košili na dva knoflíčky rozevřené k záhledům si na něm hrála s koťátkem a to zas s klubíčkem. Nunzio se zasnil. Paprsek radaru mezitím opsal několik kruhů. Venku bylo pošmourno, jako právě dnes, zvedal se vichr, pršelo. Nunzio vydechl, ještě se napil kakaa a do mikrofonu hlásil: „Drážďany!“ Ve vysílačce to zapraskalo, někdo namítl že tohle nejspíš nebudou Drážďany. Zapraskalo to podruhé: „Nebudeš mě učit číst mapu. Lets start!“ „Roger.“ 

Holka na Andělu

Na Andělu holka. Drží si svou pánev. Má ji hezkou, širokou. Svírá ji něžně, po milenecku. A kolem dokola je červená a uvnitř teflonová. Večer bude smažit.

Ráno u soudu

Blíží se devátá, soudci pomalu přicházejí na pracoviště. Dole u vrátnice si každý proděraví prezenční lísteček; na konci měsíce je předseda všechny hodí do bubnu a za účasti státního notáře vylosuje šťastného výherce nové mercedesky. V kanceláři postaví na kávu, do které si soudkyně přidávají mlíčko a některé v něm máčejí i piškot, aby nezahořkly, protože souzení je mnohdy štrapáce. Pak si všichni povídají, koldokola rokují. Jak bylo o víkendu, co manželé a manželky, děti, vnoučata a pravnoučata, jak to za Gottwalda bylo lepší, co dávali v televizi, jak na globální krizi. Čas ale neúprosně pokročí, před dveřmi jednacích síní se štosují účastníci, svědci, taky aktivista John Bok, který vidí až za roh spravedlnosti. "Zas tam stojí ten kripl," utrousí ke kolegyni soudce, který k rannímu rokování dorazil poslední a na chodbě zahlédl kosmatého mužíka v klobouku a dlouhé šále. "Ach jo.." posteskne si soudkyně, na kterou dnes padl "černý Bok". Ještě si všichni slíbí alibi – sjednocování soudní praxe a v poledne oběd. A John, nevěda, že spravedlnost je už za rohem, zatím ztrácí trpělivost.

Boxeři

 Na Letné v parčíku se prali boxeři. Když jsem šel kolem, zrovna byli v klinči, zapřeni v sobě ztěžka dýchali, dávali si krátký distanc. Pak zas začli, lehcí na nohách naráželi do sebe těžkými těly. Z úst jim šla pěna, ale každá měl pod silným krkem červený bryndáček. Pak na ně kdosi zavolal a oni se napřímili a běželi za hlasem. Snad se stihli při té bitce aspoň vyčůrat.