10. 4. 2020

Hmmm ... T

Já jen, byla v lese, stmívalo se a ptáci zpívali jak o duši...a najednou ticho. Bylo ticho jako v tom kostele. Podívala se a bylo osm hodin a dvacet pět minut, přesně. Nechtělo se mi domů a řekla si, že přespím. Byl krásný večer. Pozorovala srnčí, došel i zajíc...kolem půlnoci znehybněl a zbělel. Najednou byl cizí. Sám. Na chvilku si lehla, schoulila se a koukala ven na ty nehybné stromy, vypadají, jako by se modlily, natahujou větve k nebi. Když jsem se začala dusit, přetáhla si přes obličej čepici. Nemám tam okno...

Měla zvláštní sen. Probrala se, až když v hlavě zazněly známé zvuky. Mobil vydržel...bylo ke třičtvrtě na čtyři a před posedem pochodoval obrovský kňour. Když odešel, už se pomalu rozednívalo. Došly posnídat srny, praskají váhavě a jemně... (utajenou březostí... :)

Nelíbí se mi nový zákon, který je umožňuje střílet celoročně s dodatkem do dvou let věku. Je to nesmysl, který nahrává těm, kteří střelí na všechno, co přijde, a je jim to jedno. 

Ještě k tomu virtuálnímu kafi, opravdu mi ho uvařil a poslal, chtěla bych se dožít teleportu a všeho, co přijde... :)

Moc Vám všem děkuji za čas a slovo...

Nevesely truchlivy jsou ty kraje vodní, v poloutmě a v polousvětle plyne tu den po dni...

les ve Tvém podání má silnou atmosféru místa, které je pro Tebe skoro vším a zároveň ho v popisu protkneš svýravými představami...  Vím, že s Erbenem jsem zcela vedle....  ale ten popis stísněnosti vyznívà podobně. Jenže Tvůj les není místem mimo realitu... síla prožitku je skutečná. Báseň je extra silný kafe... (bez medu)...

Nebudu tajit, že mým veršem favoritem je:

„les zatím tiše praská utajenou březostí“

Když tě čtu, dost často tvá sdělení působí až dramaticky, smutnotragicky, přitom i vtahuješ a čtenářsky paralyzuješ. Říkám si, říkám, jak to ta autorka dělá a jak to s ní doopravdy. Důležité to pro báseň není. Ta hovoří sama za sebe. Ale probouzí mou zvědavost. A to je dobře. Ráda tě čtu .

Moc hezké, Phil, krásně vyvedené verše.

To virtuální kafe mně podobně jako autorovi Mikov rozbíjí poetičnost, výraz " imaginární" by mi sedl lépe.  - Zima bílá i kat, pochopila jsem, že ti ledový vzduch dráždí průdušky a plíce, pokud se nemýlím, zkus dýchat přes roušku, v ledovém vzduchu vážně pomáhá :-)

Jinak, četla jsem několikrát, velmi, velmi pěkné! Moc se mi líbí :-)

...na mě působí hodně smutně..."spala jsem v něm/se schoulenými rameny/a nikde žádné znamení/zima, která nejde vyplakat"...nejen to....ale je to moc hezky napsané...oslovilo....*/*******

Som rád že zase vybiehaš v plnej zbroji.

Zase tvoje vypovídající, souhlasím s Evženií

... medy:)  na ty nedej

je svatý ... :) záleží na tom, jakýma se díváš očima - zima nejde vyplakat, jen krystalky řežou do kanálků - že JSME blázni. Ale krásně. - píšeš ... :)

Líbí se mi, jak si každý odneseme kousek pro sebe s vlastním pochopením.

...sám nevím, jak dlouho se to dá vydržet, když hrách padá na zeď

opravdu nevím...

i já se dusím...

Moc hezké.

Přírodní a osobní děje vnímané tvojí poetikou zde podáváš jemně, osobitě, zvlášť oceňuji druhou a třetí strofu...