Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVzpomínky ze dna studny
Autor
Viviana Mori
-
všechno to začalo žízní
dral se rubín i sláma k rtům
najednou máš spoustu citu pro lidi
za jejichž jinakost
se stydíš
-
stačilo pár jar
z postele vstáváš místo nohou
rukama
nebo roztřesen na špičce brnícího jazyka
udusíš se / proboha
udusíš se pokud rozdrtíš v sobě všechna slova
-
nejsem blázen
co ryje urputně do zdi sny
jen jednou
mě ruce obešly
chtěla jsem splácet daně létem
(víš že když opadáš
tma začne růst)
jsi sám
máš čelo ucouraný jak sto let starý necky
všechno se zaseklo
když klepals na mý rameno
a mechanicky sdělils:
vem si nářadí
a teď mě sprav
-
nebojím se práce
ani tmy
mám dostatečně ukotvené nohy
jakmile kdokoli
umře na myšlenky
slibovals cokoli
troufalé
honit se za věcmi které nás stvořily
jako by nikdy nebyly
-
kdykoli je mlha
lovím svý vzpomínky ze dna studny
mám otázky
brzdí v pohybu mý svaly
netušíš aspoň o kapičku víc
jak zní
v tunelu zatmelený dech
jak hebkou soutěsku rtů máš
v okapech místní nemocnice
tečou sliny ze střech
topím se ve vlastní šalvěji
v ručičkách hodin
leukoplast plyne / jemná hmota
všechny ty údery a klap
úží srdce
ztratil ses ve zdech mlčení a já
mám strach
-
vídám tě jak se miluješ
před kostelem svaté Anny - Magdalény - nebo třeba Jakuba
hlas ti přeskakuje s každou další promile
zakopáváš o schody
troufalá připiju ti na druhém konci města
jako bys dávno neležel
na dně mých plic a nechutnal zemi
nevadí
že pro nás nejsou osnovy
znám všechny doby tvý každodenní smrti
nejvíc děsí
když padají mi pod nohy
-
poslouchám
rtuť vytopila nebe mrakům
- ty rozlehly mi ramena
z peřin pachuť nevyvětrám
ani doteky rámu dvěří
ke rtům earl grey a neodžitý chleba
strnulá úzkost
strhává doly
toliko křemene skrývám pod domem
slyšíš mě uklízet
zametat dvůr
pst!
křupe křehko v podrážkách
není kam odkopat bláto z nohou
kde zašít se
kde spát
-
nebe je žluté
zdi žadoní o krev
mince vtisknuté do bláta
ty jsi už menší
o celou kašnu štěstí
koupu se v ní jen pro pocit
že zbyla mi po tobě
alespoň zima
spousta prostoru po hladové sněti
mezi prádelní šňůrou
kde polámané prsty
hladily má kolena
stydím se
do prázdných šatů
řvát
14 názorů
Dlouhá báseň zde na Písmáku má vždy trochu zaděláno na netrpělivost čtenářů, tedy některých, protože k tomu svádí formát Písmáka - mnoho nabídek ke čtení a méně času. To však nevypovídá nic o kvalitě. Fakt je také to, že se takovéto texty těžko podrobněji hodnotí, protože se prostě nechce.
Nicméně, ač sám patřím k těm netrpělivým, zde si myslím, že jde o smysluplný a čtivý text, jednak proto, že má po celé ploše zřetelnou linii a to jak v předmětu příběhu, tak i v jeho vnímání autorkou samotnou, což je především nosné pro svou zřetelnou emocionalitu vyjádřenou opravdovou spoustou obrazů, které jsou nápadité, takže text nemá plochá místa, a citem pro rytmus i geafické členění. Některé obrazy vyniknou svou významovou expozicí, např. ...udusíš se, pokud rozdrtíš v sobě všechna slova..., nebo verš ...víš, že když opadáš, tma začne růst...
...
délkou si báseň zaslouží čtení na několikrát v tichu, klidu... při rozjímání, přesto i při mém čtení narychlo jsem něco procítila :-)
Viviana Mori
15. 04. 2020Ono lze řvát i uvnitř sebe. Dělám to často, protože já můžu kolikrát řvát i nahlas jak chci a stejně mě nikdo neslyší. :) Tak to prostě je. A řvu hodně i ve své práci, tam řvu doopravdy a taky to kolikrát nefunguje, s tou naší divou zvěří. :D Takže tak. Jinak jsem ráda, že se líbilo, že jsem slyšena alespoň v básních :) To pro mě dost znamená.
:)) já nejsem na černé čaje - nech ho tam, jen moje klaunování ... :) co taky napsat, když je něco dobré. Řvát mi poslední dobou přijde laciné slovo, snadno se napíše - ale kdo ho ve skutečnosti dělá ... já fňukám, kňourám ... nebo prudím toho nahoře i sebe:)) To řvát mi tam prostě pořád přijde zbytečně vytlačené - jak slza z paty:) ale jen můj pocit ... a abych taky něco napsala, kromě - že je to dobré
Viviana Mori
14. 04. 2020blacksabbath - děkuju! Koukám, že mě máš už docela přečtenou :) Tím myslím, že tě u sebe vídám často, vážím si toho!Agáto, naprosto ti rozumím. Choď klidně postupně, vleže, nebo naboso, to je jedno. Hlavně choď! :) Tedy budu ráda. lawenderr, earl grey... no jo, to je zrovna to, o čem jsem uvažovala, zda to ponechat či smazat... ale akorát mi to připomnělo, že jsem pravý earl grey strašně dlouho neměla. Asi tam patří. Nedá se po něm moc spát. A to řvaní tam bylo odjakživa této věci. S tím nic nenadělám, i když je to asi silné slovo. :)LGarra - díky, že ses stavila pod mou básní, zvláštní, že se po letech vídáme zde :) ) Těší mě, že jsem tě mohla oslovit svým dílem.Thea v tramvaji - děkuji za pochopení, chápu tě v tom ztrácení. Ono totiž stejně navádět mě k něčemu je jak mluvit do dubu. Beru si vše k srdci, ale stejně si pojedu po svým dle možností. Díky moc. :)
Thea v tramvaji
14. 04. 2020Pro mne trochu dobrodružné čtení. Občas jsem nevěděla, co tím myslíš, pak jsem se chytla, dlouho držela zuby nehty a pak zase utelka nit :) Máš tam ale spoustu pěkných momentů... Nechci tě navádět k jednoduchosti... piš jak to cítíš :)
:) snad jen ten earl grey je moc ... a ten řev na konci :) - moc ráda se vrátím, kdykoli (budu potřebovat)
budu sem chodit postupně, páč najednou to nejde... udržím myšlenku jako kokršpaněl... ale jen tak letemsvětem dobrý!!
blacksabbath
14. 04. 2020čtu znovu a znovu a pokaždé ... v každé sloce něco objevím..něco si představím...líbí se mi...moc.....*/***
Mikom: děkuji za krásný komentář, nevím, co víc říct. Bála jsem se, že tato věc je až příliš depresivní, je už pár let stará, jen trochu v novém kabátě, leccos jsem jí přidala i vzala a teď už pro mě vyhlíží tak, jak má zatím být. Ráda jsem Tě viděla pod svým dílem.Goro, cením si toho, že někdo cítí z mých děl i lepší pocity než beznaděj. Z beznaděje jsem již vyrostla. :) Je fakt, že ta "báseň" je vlastně několik celků, ale patří k sobě, asi bych je nedokázala odtrhnout a dát zvlášť, to by pozbylo ten příběh, který si vlastně zaslouží jen tento spis, protože to nebyl úplně romantický vjem. Děkuju!
Vivi, ty umíš poeticky zpracovat sebesmutnější příběh tak, aby přese všechen bol i pozvedal. Báseň v poslední strofě dorostla do "dospělého vhledu".
K délce - byly by to dvě tři básně, ovšem je fakt, že i ten smutek byl /je/ zřejmě dlouhý... tip.