Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRozladená
Autor
gabi tá istá
„Žiadne dobré správy,“ mama je rozladená. „Tak by som ju kopla!“
„Koho, mami?“
„Tú doktorku. Stále čaká na nejaké výsledky. Na kardiológiu čakáme, na RTG pľúc mám ísť, zajtra na dialýzu. Tak dnes ani zajtra domov nepôjdem určite. Ešte tu aj narodeniny oslávim.“
„Mamula, doktorka za to nemôže. Musia ti skontrolovať pľúca, či tam už nemáš vodu. Narodeniny oslávime, ako sme sa dohodli.“
„Keby si videla, čo sa tu dialo túto noc! Dala som si doniesť Lexaurin, zaspala som a o pol jedenástej to začalo. Voľačo s tou novou sestričky robili, mám ju za hlavou, nevidela som čo. Utíšili ju, odišli a tá začala tak ziapať. Ona má protivný hlas aj normálne a keď kričí, je to rev zverský. Tak ma to rozrušilo, no zaspi potom! Ona určite nie je normálna.“
„Tá druhá sa nezobudila?“
„Tá je tiež nejaká mešuge. Aj sa posadila, ale potom zaspala. Mňa sestrička odviedla do izby, ktorú mali voľnú a tam som si od dvanástej do rána pospala.“
„Možno ti dnes na tú voľnú posteľ dajú niekoho, s kým sa budeš môcť porozprávať,“ chlácholím ju.
„Alebo ešte horší prípad. A prievan je tu. Okno musí byť otvorené. Šak sa nečudujem. Bol by tu smrad. Obidve chodia kakať na kýbel. A ja, najskôr ma preháňalo a odvtedy nič. Len ma nutká, prídem tam a nič. Ale nebudem im to hovoriť, ešte by ma poslali zas na nejaké vyšetrenie. Stále mi striekajú niečo, aby som močila a ja dve tri kvapky a dosť. To odkedy som tu. Doma som s tým problém nemala.“
„Ale to je asi normálne. Pamätáš? Julo hovoril, že suseda, čo chodí na dialýzu, už neciká takmer vôbec. Ona chodí každý deň a všetko sa oddialyzuje.“
„Aj sestričky som prechválila. Včera mi po večeri doniesli presnidávku s polievkovou lyžicou! Šak sa tam nezmestila. To čo je za rozum?“
„Mamula, mala si poprosiť sestričku, určite by ti ju vymenila. Šak aj som. Doniesla mi malú. Ale kávu mi nespravila, to majú zakázané.“
Nakladá to na mňa, je mi smutno, moja malá mama v prievane, bez kávy... Petre nič neujde, len čo dohovorím, spustí na mňa: „To si nesmieš tak pripúšťať!“
„Veď nič nehovorím, Peti.“
„Si myslíš, že to na tebe nevidím?! Ja potom neviem, ako sa mám správať, ako ťa mám utešovať!“
„Nepotrebujem, aby si ma utešovala, správaj sa normálne, ako to cítiš a potrebuješ ty.“
19 názorů
Evženie Brambůrková
29. 04. 2020Jsou to starosti a v nemocnici se to násobí.
blacksabbath
29. 04. 2020no proto..... :-))))
gabi tá istá
29. 04. 2020black tak toto je výzva, priam hrozba, už by som saaj bála prestať :)
Vika, hej hej, je líp
blacksabbath
28. 04. 2020opovaž se nepsat dál......takhle reportáž musí skončit dobře...protože všichni držíme pěsti a že jich je.....!!!!!!!!!!!..............*/****
gabi tá istá
27. 04. 2020verím tomu, Arwen
Arwen Leinas
27. 04. 2020Už to začínalo vypadat jako pohádka, dnešní díl vše vrací do reality.
Bude zase dobře :)
gabi tá istá
27. 04. 2020vďaka - Ľuboš, Jarko, Andělka
Je to bezva vypsat ze sebe....a přesně SDĚLENÁ STAROST, POLOVIČNÍ...A slovo je důležité...je to zhodnocení i pro Tebe.
Máte to těžké, všechny tři. Každá jinak.
Ale naštěstí na to nejste tak úplně samy.
I moje IQ podle názvu pochopilo, co tak bude přibližně následovat. Také se hlásím k převzetí nálože.
gabi tá istá
27. 04. 2020vďaka, Hanka!
Ľudka, nikomu by som nepriala Petrine utešovanie...ona na mňa iba kričí, nech babka volá niekomu inému a nie mne, lebo si ma šetrí pre seba
aleši, to hej, na mňa nakladá mama, dcéra a ja to naložím na vás :)
jen se nech utěšovat, dobře to udělá i Petě, bude se cítit užitečná a potřebná, potřebuje to ...jen to nenechávej na sobě a v sobě
víš, že mám s dialýzovaným člvěkem zkušenosti a musím uznat, že maminka to stále nesla tak dobře, neuvěřitelně...myslím na vás, bude zase lépe*
trošku som sa toho bála...
aj počas bežného obdobia nie je jednoduché dostať sa na kardio či pľúcne vyšetrenie, RTG, všade dlhé čakacie doby, teraz obzvlášť, chod nemocnice je pravdepodobne dosť obmedzený kvôli korone.
Najhoršie je, keď si človek nemôže vybrať spoluležiace na izbe, ak sa kvôli nim nevyspí pre hluk, zápach...prievan tiež nie je ideál, najmä, keď sa ochladilo...
personálu je málo, asi toho má každá sestra dosť, stane sa, že niečo pozabudne, ani im nezávidím...
mamina musí vydržať, dôležité je, že sa jej snažia pomôcť, liečia ju, vymysli niečo, čím ju rozosmeješ...
chcela som tu napísať nejakú veselú príhodu z mojich pobytov v nemocnici, no veru, nemám ani jednu, naopak...tak radšej nič...
s tým nakladaním si mi pripomenula moju maminu, denne som počúvala, čo všetko ju trápi, kto čo neurobil alebo urobil, čo nemal...je ťažké byť odkázaný na druhých, len my sami najlepšie vieme, ako to má byť...
mamine prajem veľa síl, trpezlivosti, dobré výsledky a skorý odchod domov
aleš-novák
27. 04. 2020sdělená starost je poloviční...
gabi tá istá
27. 04. 2020áno, Irča, dalo sa to čakať
už som s tým chcela skončiť, dievča, nemala som chuť dnes písať, ale zdá sa mi to voči vám nefér, keď už som začala
dievča z lesa
27. 04. 2020uff! je to ťažké ... fajn, že to napíšeš
To, co se nejdřív zdálo jako snad i vítaná změna, s přibývajícími dny zevšední a obtěžuje... a doma bude ráda vzpomínat, co ve špitále zažila:-)