Holka

ta holka

jako by říkala, že můžeme jít až na konec

nejspíš jen nevědomky

udávala směr všech mých myšlenek

přišel jsem k ní a mlčel

moje duše křičela a byla celá modrá

mohutně manifestovala velikou lásku

takovou, která je cítit hluboko

pro samou touhu

nebylo slyšet vlastního slova

zkrátka ta šance

kterou jsem chtěl pro ni být

ve mně nepřestávala bít na poplach

je tak krásné mít co nabídnout

žlutá linka touhy se osvobodila a nepřestávala rýt

do tabulky podivné znaky v klínovém písmě

ta holka to věděla a neříkala nic

tak jsem jí napsal básničku, ve které je možné žít

jako ve zlaté kleci

ta šance byla nepatrná

a já spočítal na prstech jedné i druhé ruky

všechny pokusy a cesty k těm

které se na vysokých podpatcích vydávají do města

ta holka roztáhla nohy

nejspíš pro někoho, kdo jí byl fakt blízký

já mezitím upíjel z láhve vodky

ona říkala jen: „fuck me, fuck me!“

sténala a on si to fakt užíval

když pronikal do hloubky

pak jsem už neviděl celé věty, ale jen fragmenty

všude kolem prázdná a plná pole

chtěl jsem ji spatřit ještě naposledy

bylo to tak mohutné

a ona byla někde jinde