Vznešené stromy

To je velice milý poznatek. Třeba právě na sekvojovci si nechat potvrdit, jak vznešeně může na člověka, i když laika, působit strom. Děkuju ti.

O víkendu u mě byli na návštěvě vzdálení příbuzní. Provázela jsem je našim malým soukromým arboretkem. Všichni nejvíc obdivovali "tu krásnou velikou tůji". Nikdo sice nepoznal, že je to sekvojovec mamutí, ale strom jim asi dost "vznešený" připadal. Nelze si ho totiž nevšimnout.

To je dobře, že je tak vidíš, to se mně i mé ženě líbí. Děkujeme.

Já jsem něco mezi tebou a tvou ženou, nebo spíše jsem zároveň ty i tvá žena v jedné osobě. Stromy pěstuji, vím o nich dost praktických informací, ale to mi nebrání vidět je občas jako "vznešené".   Tip.

Ale ale, to se přece občas stane každému, maličký překlípek.

Zázraky se občas dějí :-)

-------------------------------------------------------------------------------------------------------A nasekat do krátkého komentáře tolik chyb...

Vychutnat si okamžik a případně kvůli němu i zastavit, či někam dojít, není dneska již tak obvyklé a, skoro bych řekla, je to dar, jenž není dán každému.

To je tak, když se člověk snaží to napsat dobře, přepisuje to a "myslí" u toho, místo přemýšlení :)

To by se stal zázrak, pro mě už dneska až nezasloužený, jak ji znám. Ale cením si toho, myslíš to dobře.

Stromy mohou býti vznešené, stejně jako lidé a jiní tvorové. Někdo je a někdo není.

Vychutnat si okamžik a případně kvůli němu i zstavit, či někam dojít, není dneska již tak obvyklé a, skoro bych řekla, že je to dar, jenž není dán každému.

Pokud se člověk naučil dívat na svět jako umělec, těžko se toho zbaví, byť se již za umělce nepovažuje a nechce si to připouštět. Možná se to časem změní a zase začne malovat či kreslit. "Nikdy neříkej nikdy" :)

To je dobře, zaslouží si ho.

Mám ke stromům respekt...

Ojoj! Díky moc!

Líbí se mi tvůj málo skrývaný obdiv - možná úžas - nad dojmoslovím tvé choti:-)), o mnohém to vypovídá.

Jinak - extratřída, jako vždy.

To jsem rád, Luzz.

hezký. místy (ale jen místy) příliš doslovně napsáno, ale četlo se mi jinak dobře.

Děkuji ti, Honzo, za tak přívětivá slova.

Jardo, jsi básník v próze! Moc pěkné a emocionální. 

Jitko, pěkně děkuji.

Ludmilo, děkuju ti vřele.

Ivi, to se mi líbí, když nás pokaždé doprovázíš.

respekt je moc důležitý.....a ty......maluješ slovy tak krásně.....tak, že si každou "naši" společnou procházku umím představiti....*/***********

milé vyprávění, barvité, někdo maluje slovy, někdo štětcem a někdo srdcem :-)**

Diano, i podle nás je to tak, jak říkáš. Právě na příkladu Vesuvančiných obrazů je vidět, že malíř-umělec vkládá do díla hlavně své emoce, a právě ty z něj potom mluví k příjemci.

Entropia, jsem rád, že to vidíš taky tak.

Děkuji vám oběma.

Samozřejmě, že jsou vznešené. Ten obrat, že se tiše vracejí tam , odkud byly vyklučeny, je namístě.

A já si myslím, že není všem dnům konec. Skutečný umělec mívá tvůrčí krize. Jana může změnit názor. Fotografický přístroj, lhostejný a neúčastný, bez citu, vytváří snímky, které se jí líbíí.  A jakou obrovskou cenu proti tomu mají obrazy, namalované s láskou a obdivem? Namalované s okouzlením a úctou ke vznešenosti přírody? Stačí se podívat na Vesuvančiny obrázky, jak z nich duše mluví a dýchá, až slzy dojetí stoupají do očí....   

Luboši, Jana ti vzkazuje: Není to škoda. A já dodávám: Tvrdohlavec.

Jsem rád, Jano, že všechno chápeš.

„Zkrátka trvá na svém a štětec ani tužku už do ruky nevezme. Co bývalo, má jen za omyly mládí. Tak mně nezbývá, než respektovat její pravdu takovou,

jak ji cítí.

Proto raději nic neříkám.“

To já si dovolím s povzdechem říct: Paní Jano, to je ale škoda…

Jardo, děkuji za odpověď. To je veliká škoda, ale chápu, že někdy člověka osud zasáhne natolik, že  chce na minulost zapomenout třeba i tím způsobem, že zahladí některé stopy, které by ji připomínaly. Je to smutné...

Jinak také plně souhlasím s tím, že stromy jsou vznešené, Jana to moc pěkně vyjádřila.

Hodná. Děkuju.

Souhlasím s Karlem, že všechny stromy jsou vznešené. I ty nejmenší. 

To už jsme tři, Karle. Děkuju za přiznání.

Jano, děkuji za komentář. Moje Jana se k ničemu už nechce znát. Všechny její pokusy i výtvory jsou až na nepatrné útržky zničené, neexistují, stalo se to složitými životními peripetiemi. Já jen z těch nepatrných náhodných zbytků, například detailů kytek vodovými barvami či jen tužkou, můžu usuzovat, jaké to mohlo být ve skutečnosti.

Asi není pro stromy vhodnější výraz, než že jsou vznešené. Všechny. Vidím je také tak:).

Jardo, díky za další krásné a procítěné vyprávění. Tentokrát mě zaujala Jana poetickou větou: "Podívej se na ty stromy, jaké jsou vznešené" , a také tím, že kdysi malovala krajiny. Její obrázky z přírody jsou jistě krásné a mají duši. Škoda, že už nechce malovat. Ráda bych alespoň některé její obrázky viděla, pokud je má někde schované, ale toto moje neskromné přání by mně asi nesplnila.... A tak se jen zeptám, jakou technikou malovala (druh barev). Předem děkuji za odpověď. TIP

Hezký citát, Andělko. Moc děkuju.

Děkuju i tobě, Čudlo, za tipnutí.

""Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. Všecko povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest." (Jan 1,1.3)"