Zabít jednou ranou

O hnusu co je ve mě,

se nedá vůbec mluvit,

slova mi  bere z úst,

sám ďábel a já se nebráním.

Ráda bych snila o kráse,

ale nacházím jen samotu,

která mě každým dnem,

užírá pór po póru, dál.

Jsem zavřená v úskalí,

dvou různých snů a realit,

počítat mě nebaví života délku,

vlastně ani násobení nejde.

Zakopat se do rakve,

a pak se zabít svojí pýchou,

zkusit se zase nadechnout tím,

vzduchem, který mě zahubil.

Přála jsem si už jen zemřít,

a den se mi odplatil životem,

trpět  bolestí z každého nadechnutí,

je můj úděl, promiňte mi...

Že žiju, taky mě to mrzí...